Take Care Of You ( A Louis Tomlinson Fanfic)

#13

No... jak to tak u dobrých spisovatelů bývá (tss, to nejsem), padl na mě jakýsi blok a není moc lehké se ho zbavit, zvlášť, když se teď musím šprtat jak prase, jelikož jsem z "výborných" známek klesla na "průměr"... mám pět trojek a to jsem v životě neměla ani jednu!! Víte, jak můj táta šílí?! Možná přijdu o noťas a to pak Take Care Of You nemusí být vůbec!! o.0 :O     Nebudem si kazit den ani díl takovými hroznými myšlenkami a budem v klidu, ne? :)

 Po hodině jsem si sbalila věci a vyběhla ze třídy jako první. Dokonce jsem předběhla učitelku a ještě se zvoněním jsem vybíhala ven, což mi určitě zase u ní způsobí nějaký problém. Jenže teď jsem se nemohla starat míň.

Během hodiny šlo naprosto cítit napětí ve vzduchu, alespoň já jsem jej cítila. Myslím, že každému přišlo zvláštní, jak si Tomlinson celou dobu z Aleca utahoval. Ať se řeklo cokoli, on si našel nějaký způsob, jak to s ním spojit. Hlavou mi proběhla myšlenka, že třeba žárlí, avšak předevčírem mě políbil jen proto, že byl opilý.

'Jo, to si nalhávej klidně po zbytek života,' ozval se můj všetečný vnitřní hlas. Zrovna jsem hleděla na svůj odraz v zrcadle, jelikož jsem se mezitím ocitla až na dámských toaletách.

Tomlinson nemá absolutně žádný důvod proto, aby žárlil. Mezi námi nic není... ani mezi mnou a Alecem.

'A proto s ním jdeš na už druhé rande?'

Tak ten hlas si nedá pokoj?! Třeba to ani není rande, třeba si jen zajdeme zabruslit, jako dva přátelé.

'Jako přátelé? Protože si jeho kamarádka tě potom políbil?'

Už jsem to nemohla vydržet, spustila jsem vodu v umyvadle a plné dlaně si chrstla přímo na obličej. Voda byla studená, takže naprosto perfektní. Naprosto vyhnala vnitřní hlas z mé hlavy... a rozmazala i řasenku.

Nahmatala jem mascaru v batohu a k tomu vytáhla i kapesníčky. Těmi jsem si setřela starou vrstvu řasenky a nanesla novou. Byla jsem skoro hotová, když najednou zazvonilo.

Ne, ne a ne! Ještě ani nejsem hotová tady a musím ještě do skříňky pro úbor na tělák a převléct se a dostat se do tělocvičny. Do háje! Budu mít pozdní příchod... zase.

Člověk by čekal, že jsem si za ty roky už zvykla.

***

Rychlým krokem – skoro během – jsem se od umýváren ve druhém patře dostala až do přízemí ke skříňce. Rychle jsem zadala kombinaci a prudce skříňku otevřela. Některé knížky jsem z tašky přehodila do skříňky a místo toho vytáhla boty a tričko s kraťasy na tělák.

Rychle jsem ji zase zabouchla a otočila se k odchodu, jenže daleko jsem nedošla. O pár skříněk dál se opíral Steven. Jeden z těch, kvůli kterým se Andy vykašlala na sporty a na to, co ji vždycky tak bavilo.

Vedle něj nervózně přešlapoval Logan. Dostala jsem strach, srdce mi v hrudi začalo bít o trochu rychleji. Je to jen něco málo přes hodinu, co jsem tyhle děcka urazila. Nazvala smažkama.

"Lidi!" Protáhl Steven směrem dozadu. Moje oči se rozšířili, když se najednou objevil i zbytek jejich skupinky. Ne! Co jsem komu udělala?! Dnešek je nejhorší den mého života.

***

"Říkal jsem si, že ti prostě jen rozbiju hubu, ale na to máš moc pěknou tvářičku, takže se asi trochu pobavím a až potom tě seřežu." Steven ke mně udělal dva dlouhé kroky a svou blízkostí mě nutil ustupovat do skříněk za mnou. "Co? Najednou ti došla slova? Když nemáš tolik lidí kolem, tak nejsi tak statečná, co Eleno?"