Take Care Of You ( A Louis Tomlinson Fanfic)

#10

Myslela jsem, že každou chvíli vybuchnu. Vše se ve mně hromadilo a jeho dotyky mě na kůži pálily. Užívala jsem si přejíždění jeho prstů po mé holé kůži, ovšem něco se na tom nezdálo správného. Ne že bych Tomlinsona nechtěla, právě naopak! Jenže on je opilý a vsadím se, že kdyby naopak byl při smyslech, tak by se ode mně co nejrychleji odtáhl.

" Louisi," zamumlala jsem mezi polibky, "Louisi..." zkusila jsem to znova, když se přesunul rty na mou klíční kost. Bylo to příjemné, ale musela jsem jej zastavit. "Tomlinsone!" Něco zamručel a odtáhl se, aby mi viděl do obličeje. "Tohle nejde..."

"Jasně, zapomněl jsem. Ty teď máš přítele," odfrkl si a zvedl se. Projela mnou vlna chladu, když už se nade mnou nezvnášelo jeho teplé, měkké tělo.

"Ne, já s Alecem nechodím a nikdy-"

"V tom autě to vypadalo jinak, žhavá líbačka, hmm... Se divím, že Alec nesklopil sedadla a rovnou tě nevojel!"

"Co tím chceš jako říct?! Že jsem nějaká lehká děva, která se nechá ojet v autě, navíc na prvním rande?!"

"Ne, to neříkám. Skoro ses nechala tady na té pohovce ode mě a to jsme nebyli na žádným rande." Pronesl s chladným výsměškem. Neudržela jsem se a rovnou mu jednu vlepila. Nahnul hlavu mírně na stranu a ušklíbl se. Vnímala jsem, jak mě najednou svědila dlaň a hruď se mi prudce zvedala.

"Ještě něco?" Zašeptala jsem. Nevěřila jsem svému hlasu, navíc mě už i pálely oči od blížících se slz.

Olízl si rty a pak se mi podíval přímo do očí. "Jen jedno... půjčím ti jeden ze svých polštářů k tvému dnešnímu spaní na pohovce..."

***

No, a tak jsem se ocitla tady. Sama na pohovce, zatímco všichni – včetně Tomlinsona, – si teď v klidu spali nahoře. Nemohla jsem usnout, pořád se objevovaly nové a nové slzy, které jsem nechávala stékat na polštář. Už dávno jsem vzdala veškerou snahu o jejich setření a schování.

Jeho slova mi však hrála v hlavě pořád dokola a tvořila jen větší díru do mého srdce, jež už teď bylo děravé jako ementál.

Nejprve odešel táta. Pak si máma našla nového chlapa, který nebyl kdoví jak milý. Nikdy jsem to nikomu neřekla, ale když máma odcházela do práce stával se z něj hrozný člověk. V tu chvíli, co máma opustila práh, nás měl "na starosti". Jednou – bylo to asi po prvním týdnu, co máma takhle pozdě pracovala – jsem uložila Andy i Tommyho spát a sama šla na kutě. Jenže za chvíli zavrzaly dveře od mého pokoje a on vešel dovnitř. Nechápala jsem, co dělá. Pomalu ze mě odkryl peřinu a svýma rukama mi začal přejíždět po nohou, jelikož jsem spala jen v šortkách a tričku s krátkými rukávy. Celou dobu jsem držela víčka pevně semknutá k sobě. Netrvalo dlouho a ucítila jsem jeho tělo na svém. Asi si dokážete představit, co se dělo poté. Od té doby se to stalo ještě několikrát, vlastně jsem to mohla považovat za obvyklou věc a mohla jsem mamku prosit sebevíc, aby zůstala pro jednou doma. Nikdy nezůstala. Ani jsem jí nemohla říct pravdu. Měla by mě za lhářku a ještě by mě vykopla. Kdo by pak chránil Andy, nebo nedej bože Tommyho před útoky toho příšerného, slizkého parazita v těle muže? O to víc bolelo, že se jednoho dne sebrala a odjela s ním, nechala tady všechno na mých bedrech.

Prostě jsem nemohla uvěřit tomu, že mě nazval děvkou. Jediné, co jsem chápala na dnešním večeru bylamoje reakce na jeho slova. Měla jsem plné právo mu jednu vrazit a neříkejte, že ne! Nemůžu za to, že se urazil.

***

Povedo se mi usnout... vlastně ani nevím kdy. Vím jen, že jsem se vzbudila rozlámaná, bolelo mě za krkem a z kuchyně se ozýval rámus.