When tea meets coffee.. √

Phone number and date

Kirsty's part:

"A co si oblečeš?" zeptá se mě Ashley, která mě podobnými otázkami zasypává celé ráno. Ano, dneska je den, kdy já jdu s Louisem na rande. Bože, ať už je to za mnou a on mi dá snad pokoj. A my o vlku a vlk si jde pro čaj. Neobtěžuji se ani pokládat otázku, co si dá. Prostě se na něj jenom dívám a čekám, až řekne, co chce.

"Yorkshirský čaj, malý." řekne, když mu dojde, že na něj nepromluvím. Přejde k vydávacímu pultu a já mu jdu udělat ten čaj. Nevezmu tentokrát šálek, ale kelímek, protože na něj se dá psát. Rychle na něj napíšu jenom svoje číslo, aby se mi mohl Louis ozvat. Podám mu kelímek a hned se otáčím pryč od něj, k dalším zákazníkům.

"Co to bylo s tím číslem na kelímku?" nezapomene se zeptat až moc všímavá Ashley. "Nějak mi musí dát vědět, v kolik mě vyzvedne." odpovím jí s nezájmem a obsluhuji další zákazníky. Když jsou všichni obsloužení, začnu se procházet po kavárně až se zastavím u Louise, který se usmívá na kelímek.

"Jsi v pořádku?" zeptám se ho a sednu si. "Jsem v naprostém pořádku. Proč?" odpoví mi. "Že se usmíváš na kelímek, to je trošku divné víš? Normální lidé se na kelímky neusmívají." vysvětlím mu. "Je na něm tvoje číslo, takže to není divné. Tenhle kelímek si nechám a až budeme mít spolu děti, budu jim ho ukazovat, protože to bude památka na naše první rande." řekne a přihlouple se usměje.

"Jo, můžeš to povídat našim imaginárním dětem, protože tohle naše rande bude první, ale taky poslední." řeknu mu a zvednu se. "Potom mi napiš kde a v kolik." ještě mu dořeknu a vrátím se zpátky do práce. Práce dneska ubíhá až nějak moc rychle, to je snad jako naschvál.

Louis mi okolo oběda napsal, že mě ve tři vyzvedne u kavárny. Ashley byla celá nadšená, takže jí nedělalo problém, aby mě pustila dřív. A jako na potvoru, ani šéf dneska nepřijde, je někde na dovolené. Mám to ale já štěstí. Doufám, že slyšíte tu ironii, protože jí je v té větě vážně hodně.

Odbije třetí hodina odpoledne a já si jdu odnést zástěru dozadu. Vezmu si svoji tašku a s 'veselým' výrazem v obličeji vycházím z kavárny, kde na mě u Louis čeká. "Tak kam to bude?" zeptá se mě, když sedíme v jeho autě. "Já jsem tě snad pozvala na rande, že se ptáš, kam pojedeme?" odpovím mu otázkou a kouknu se na něj s jedním obočím zvednutým.

"Ne, ale myslel jsem, že se budeš třeba chtít převléct." řekne potichu a přitom ze mě nespustí pohled. "Jsem snad špatně oblečená?!" zeptám se ho s mírně zvednutým hlasem. "Samozřejmě že ne, ale jsem zvyklý, že se holky několikrát za den převléknou." odpoví mi trošku ustrašeně, bojí se, že mě nějak urazí.

Radši mu na to nic neodpovím a dívám se z okýnka ven. Za chvíli zastavujeme u Central Parku. "Vážně, Louisi? Central Park?"zeptám se ho a už podruhé za dnešní den, zvednu obočí. Louis mi neodpoví a obejde auto, aby mi mohl otevřít dveře.

Já jsem ale rychlejší a když už stojí na mé straně, otevřu dveře, takže ho s nimi praštím do noh. "Jé, promiň." snažím se mu co nejvěrohodněji omluvit. "To je v pohodě." řekne mezi stisknutými zuby Louis a nabídne mi ruku. Jeho ruky si nevšímám a vylézám z auta sama. Za sebou můžu slyšet jenom Louisovo povzdychnutí, kterého si ale víc nevšímám a aniž bych na něj čekala, vcházím do parku.

Louis mě ale bohužel za chvíli dožene a tak jdeme vedle sebe. "Dáš si zmrzlinu?" zeptá se mě Louis a ukáže na nedaleký stánek se zmrzlinou. "Třeba." odpovím mu a potom ho dál ignoruji. Každý si objednáme dva kopečky a sedneme si na lavičku, která je kousek od jednoho z jezírek.

Potichu každý jíme svoji zmrzlinu, musím uznat, že je vážně výborná. Bydlím v New Yorku od narození, ale na tuhle zmrzlinu jsem ještě nenarazila. "Kirsty..." chce mi něco Louis říct, ale jediné, co vidím já je, jak se na mě prudce otáčí a jeho zmrzlina padá na mě.

"No to si snad ze mě musí někdo dělat srandu." řeknu potichu sama sobě, ale Louis mě očividně slyšel. "Moc se omlouvám, já nechtěl." začne se omlouvat. Jenom nad tím mávnu rukou a stoupnu si. Louis se na mě nechápavě podívá, ale nic neříká. Vezmu svoji zmrzlinu a hodím mu ji přímo na hlavu.

"Teď jsme si kvid." řeknu mu, mrknu na něj a odcházím z parku pryč. "Počkej!" zakřičí na mě Louis a doběhne mě. "Kam jdeš?" zeptá se mě. "Domů, naše rande skončilo." řeknu tvrdě a rychle odejdu pryč. Naštěstí mě nepronásleduje, takže já si v klidu chytnu taxík a jedu domů. Bože, vážně doufám, že mi dá pokoj.

Louis's part:

Jsem idiot. Konečně se mi ji podaří vytáhnout ven a já na ni vyklopím zmrzlinu. A jak sama řekla, jenom jedno rande. Ta mi už šanci nedá. Vzpamatuj se Tomlinsone! Řekl jsi, že se nevzdáš, tak se nevzdávej! Nevzdám se, jenom to teď budu mít těžší, ale aspoň mám její číslo. Aspoň nějaký úspěch za dnešek.