When tea meets coffee.. √

We must talk..

Kirsty's part:

Celou noc jsem musela přemýšlet, co se stalo. Dovolila jsem mu, aby mě políbil. To byla obrovská chyba, nikdy se to neměla stát. Jsem totálně unavená, ale do práce přeci musím. Provedu svoji ranní rutinu a sejdu dolů, kde jsou překvapivě moji rodiče.

"Kirsty, zlato. Jsi v pořádku? Nevypadáš vůbec dobře." všimne si hned mamka a taťka se zamračí. "Maminka má pravdu." řekne jenom a zase se začne dívat do novin. "Jsem v pořádku." odpovím jim, ale nějak se mi zatočí hlava a kdyby nebylo židle, které jsem se chytla, tak bych ležela na zemi.

"Ne, nejsi. Běž si lehnout a já zavolám Ashley, že ti není dobře." řekne rázně mamka a tak jenom přikývnu, protože nemá cenu odporovat. Vyjdu zase schody do svého pokoje a v oblečení sebou hodím na postel, v tu chvíli usnu.

Louis's part:

Za celou noc jsem spal asi jenom 4 hodiny, takže teď mám co dělat, abych se z postele dostal. Ale musím si to vyřešit s Kirsty. Obléknu se, nasnídám a vyrazím do kavárny, kde Kirsty pracuje s Ashley. Hned ale co vstoupím, poznám že je tady něco jinak.

Když si mě Ashley všimne, rozejde se ke mě s nasupeným obličejem. "Co jsi jí udělal?!" zakřičí na mě a já se na ni nechápavě podívám. "Co?" zeptám se, ale tím asi ještě Ashley víc naštvu. Je zvláštní ji vidět naštvanou, vždycky když jsem ji viděl, jenom se usmívala.

"Co jsi provedl Kirsty? Před asi hodinou mi volala její mamka, že jí není dobře a že dneska nepříjde!" zase vykřikne Ashley a zatne ruce v pěsti. "Já jsem jí nic neprovedl, jen jsem ji ještě včera vytáhl na rande." řeknu jí. "A tak trochu jsem jí políbil." zašeptám už, ale Ashley mě stejně slyšela.

"Ó můj bože Louisi, to je skvělé. Ale pořád to nemění nic na tom, co s ní dneska je. Co se stalo potom, co jsi ji políbil?" zeptá se už úplně klidně. "Řekl jsem jí, že jsem ji chtěl políbit už od té chvíle, co jsem ji poprvé uviděl." odpovím jí a z Ashley jenom udělá dlouhé awww.

"Ale ona mi pak řekla, že se tohle nikdy nestalo a utekla." dořeknu to a Ashley se hned zatváří nechápavě. "Bože, to je husa. Prostě se bude pořád bránit jakémukoliv vztahu." řekne a nevěřícně zakroutí hlavou. "Dala by jsi mi prosím její nejoblíbenější kafe? Půjdu se za ní podívat." řeknu jí dřív než zase zmizí za pultem.

Jenom přikývne a za chvíli mi podá dva kelímky, každý podepsaný. Zaplatím jí a s poděkováním odejdu. Nasednu do auta a vyjedu ke Kirsty domů, ještěže mi včera dala svoji adresu. Po chvíli cesty zastavuji, vezmu oba kelímky a jdu zazvonit. Zazvoním poprvé, nic. Podruhé, nic. Už to chci vzdát, když se otevřou dveře a v nich rozespalá Kirsty.

Když si všimne, kdo stojí za dveřmi, chce je co nejrychleji zavřít, ale já mezi ně strčím nohu. "Mám pro tebe kafe!" vykřiknu v naději, že povolí. Skutečně povolila a pustila mě dál. "Kafe." řekne a natáhne ke mě ruku. Do ruky jí dám její kávu, z které si hned upije.

"Jo, to jsem potřebovala." slastně přivře oči. "A teď mi řekni, co tady děláš?" zeptá se mě a položí si kelímek na nejbližší skříňku. Já svůj čaj položím taky jinam a příjdu k ní blíž. Kirsty začne couvat, ale v jejím útěku jí zabrání stěna. Dojdu k ní, svoje ruce dám do výšky její hlavy, aby mi nemohla utéct.

"Musíme si promluvit." řeknu dost blízko jejímu obličeji. "Nemáme o čem mluvit." řekne Kirsty a snaží se mě od sebe odtlačit. Má to ale opačný účinek, protože se k ní ještě víc přitisknu. Vyhledám její oči, ona vyhledá ty moje a přestane se snažit se ode mě dostat. Mírně se na ni usměji a rychle zkrátím vzdálenost mezi námi.

Políbím jí, nejdřív nereaguje, ale po chvíli mě líbá snad náruživě než já ji. "Přestaň se předemnou skrývat. Já tě mám rád, chci tě jenom pro sebe. Jen mi dej prosím šanci." řeknu, když se od sebe odtáhneme a já se jí znovu podívám hluboce do očí.

"Bojím se." řekne potichu, že jsem ji skoro neslyšel. "Nemáš čeho nechci ti ublížit." odpovím jí a znovu ji políbím. "Dobře." řekne a zavře oči. "Takže se tě můžu na něco zeptat?" zeptám se jí a nadějně se na ni podívám. Jenom přikývne a usměje se na mě. "Budeš moje dívka?" zeptám se opatrně a zavřu oči.

Donutím svoje oči se otevřít, když mě Kirsty jemně pohladí po tváři. "Moc ráda, ale ublížíš mi a Ashley ti zabije." řekne se smíchem. "S tím počítám. Když jsem dneska ráno přišel k vám do kavárny, hned na mě začala křičet, co jsem ti provedl." odpovím jí taky se smíchem.

"No jo, kdo by to do ní řekl." řekne Kirsty a obejme mě. Nějakou chvíli spolu stojíme v objetí, když si Kirsty zívne. "Proč jsi vůbec dneska nešla do práce?" zeptám se jí. "Celou noc jsem nespala, musela jsem nad tebou přemýšlet." odpoví mi a začervená se. Aww.

Kirsty's part:

Pořád se bojím. Prostě se bojím vztahů, ale teď v jednom jsem. Nechtěla jsem si to připustit, ale Louise mám vážně ráda. To jeho věčné otravování vás přinutí mít ho rád. "Nepůjdeme nahoru?" zeptám se ho ospale, protože ani to kafe, co mi donesl mi nepomůže od spánku, který si moje tělo vyžaduje.

"Máme za sebou dvě rande, zrovna jsme se dali dohromady a ty už mě svádíš?!" řekne žertovně Louis, ta což dostane ránu do ramene. Společně dojdeme ke mě do pokoje, kde si lehneme do postele. Ležíme jen tak v objetí, nikdo nic neříká. Moje únava na mě dolehne a já usnu v Louisově náručí.

Louis's part:

Ano! Teď jsem asi nejšťastnější chlap na Zemi. Ještěže jsem jí vzal to kafe, jinak by se nic, co se stalo potom nestalo. Musela asi zažít nějaký hodně špatný vztah, když se tak bránila lásce. Sice to z její strany láska ještě není, ale já si ji budu tak hýčkat, že dá naší lásce šanci. A první, co zítra udělám, bude to, že si dám místo čaje kafe.