When tea meets coffee.. √

Tea boy likes coffee

Kirsty's part:

Z mého klidného spánku mě vzbudí můj budík, ale taky hlavně teplo vedle mě. Otevřu oči a setkám se s těmi Louisovými. Louis zvedne ruku a odhne mi vlasy z obličeje za ucho. "Dobré ráno." řekne šeptem, snad jako kdyby zvýšil hlas, vše by se rozplynulo.

"Dobré ráno." odpovím mu normálním hlasem a posadím se. "Nechci nic říkat, ale budeš muset vstávat. Musím do práce." řeknu ještě předtím než se ztratím v koupelně. Rozčešu si vlasy, dojdu si na záchod a vyčistím si zuby. Předkloním se, abych si mohla vypláchnout pusu a když se zpátky narovnám, vrazím do Louise.

Louis mě obejme okolo pasu, nejdřív mě napadne, jak se co nejrychleji od něj dostat. Pak si ale vzpomenu na včerejšek, že jsme se dali dohromady a tohle by asi nebyla správná reakce. Budu si muset na všechno zvyknout.

"To nedostanu ani pusu?" zeptá se mě Louis a vystrčí spodní ret, snaží se udělat pohled štěněte. "Nevím, zasloužíte si ji, pane Tomlinsone?" zeptám se ho škádlivě a pohled skloním na jeho ruce na mém břiše. Louis svoje ruce dá pryč, otočí si mě čelem k němu a opře mě o umyvadlo. Přistoupí zpátky ke mě a políbí mě.

Odtáhnu se od něj, dostanu se z jeho sevření a uteču do pokoje. Rychle se převleču než Louis vyleze z koupelny, když vyleze, vezmu ho za ruku a táhnu ho dolů. Naši dneska nejsou doma, ještěže tak. Vážně nepotřebuji Louise představovat jako svého přítele, stačí mi reakce Ashley a Liama až se to dozví.

"Uvidíme se v kavárně?" zeptám se ho, když se každý rozejdeme ke svým autům. "Jen se skočím domů převléct a hned jsem tam." odpoví mi Louis a nasedne do auta. Musím to dneska Ashley vynahradit za to, že jsem včera nepřišla.

Co nejrychleji se přesunu do kavárny, ještě rychleji do ní vejdu. Hodím si tašku klasicky dozadu, vezmu si zástěru a stoupnu si za pult. Za chvíli ke mě příjde skoro zelená Ashley. "Ahoj, je ti dobře?" zeptám se jí, protože vážně nevypadá v pořádku.

"Ani ne, už dva dny ráno zvracím. Asi na mě něco leze." odpoví mi a donese mi prázdné šálky. "Běž domů. Zvládnu to tady sama, když jsi to včera zvládla taky." řeknu jí a hned jí zaženu dozadu, mezitím zavolám Liamovi, aby jsi pro ni přijel. Už převlečená Ashley příjde zpátky za mnou a opře se o pult.

"Volala jsem Liamovi, za chvíli by tady měl být. A jen tak se zeptám, nejsi náhodou těhotná, když jsi zvracela?" zeptám se jí, všechno je možné. Vím moc dobře, že už se nějakou dobu o miminko snaží. "Ne, jenom na mě něco leze." mávne nadtím rukou, ale pak si na prstech začne přepočítávat dny a vytřeštěně vykulí oči.

"Nebo jsem těhotná." uzná i sama a hned vytáhne mobil. Chvíli s někým mluví a pak mobil hodí zpátky do tašky. V tu samou chvíli příjde dovnitř Liam i s Louisem. "Ahoj zlato." vypadne z obou naráz. Navzájem se po sobě podívají, nakonec si pohledy vyměňujeme všichni. "Proč jsi..?" chce se zeptat Liam, ale Louis ho přeruší tím, že příjde za mnou a políbí mě.

"Dlouho jsme se neviděli." řekne a mrkne na mě. "Zase tak dlouho to není." odpovím mu a odstrčím ho od sebe, abych viděla ty dva, jak reagují. Oba se na nás dívají s otevřenými pusami, což vyvolá můj a Louisův smích. Jakoby to ty dva probralo, protřou si oči a znovu se na nás podívají.

"Prosím, teď neřešte to, co jste viděli, ale radši to, že budete možná rodiče." řeknu těm dvěma. Liam se okamžitě podívá po Ashley, můžu vidět ty jiskřičky v jeho očích. "Vážně?" zeptá se Ashley a přejde k ní. "Nevím. Ráno mi bylo zase špatně a když mě Kirsty upozornila na to, že bych mohla být těhotná, tak jsem si spočítala, kdy jsem to naposledy dostala a je možné, že jsem těhotná. Budeme muset ještě zajet k doktorovi." odpoví mu Ashley. Potom se vše děje strašně rychle.

Liam ji začne tahat ven z kavárny, ani jeden se s námi nerozloučí a už můžeme slyšet jenom zapištění pneumatik, jak rychle Liam vyjel. "Blázen." označím tímhle oslovením svého kamaráda, který dělá jakoby měla Ashley rodit. Teď ale přestanu řešit ty dva a vrátím se do práce.

Mezitím se tady udělala dost dlouhá fronta, takže si Louis musel stoupnout až na její konec. Všechny obsloužím a příjde na řadu Louis. "Tak jaký čaj to bude dnes?" zeptám se ho a rovnou se otočím k poličce s čaji. "Dneska to nebude čaj, dal bych si kafe. Je jenom na tobě, jaké mi uděláš." řekne Louis a tím mě překvapí.

Otočím se zpátky k němu a nevěřícně se na něj dívám. "Cože jsi to řekl?" zeptám se ho, protože si myslím, že jsem se přeslechla. "Chci kafe a je na tobě, jaké." řekne znovu a já stále nemůžu věřit svým uším. Louis přejde k vydávacímu pultu a vypadá to, že to myslí vážně.

Udělám mu tedy kafe, řeknu mu požadovanou sumu. Louis zaplatí a odnese si šálek s kávou k jednomu ze stolů. Snažím se na něj nenápadně dívat, abych viděla jeho reakci na kafe. Za celou dobu, co sem chodí si dal vždycky čaj. Nakonec příjdu k jeho stolu a sednu si k němu. "Proč jsi si dal kafe? Když jsem ti ho jednou nabízela, nechtěl jsi a pokaždé jsi si objednal čaj."

"Ty jsi dala šanci nám, tak chci dát šanci kávě." odpoví mi a poprvé si usrkne kávy. První doušek kávy chvíli nechá v puse, až po nějaké době polkne. Rozšíří se mu oči a začne kafe rychle pít, snad jakoby mu ho chtěl někdo vypít.

"Proč mi někdo dávno neřekl, že je to tak dobrý?" zeptá se Louis, nečekajíc nějakou odpověď. "Louisi, nemusíš pít kafe jenom kvůli mě. Klidně přiznej, že je čaj lepší. Aspoň teda pro tebe." řeknu mu, protože si nejsem jistá, jestli to dělá jenom kvůli mě nebo mu to vážně chutná.

"Dobře, máš pravdu. Ale není to zase tak hrozné. Určitě si občas kafe dám, teď si ty ale dej čaj podle mého výběru." řekne a já hlasitě polknu. Hlavně to ne, čaj ne.

Hned po dokončení WTMC se můžete těšit na nový příběh, který si pro vás chystám. ;)