When tea meets coffee.. √

Would you go with me somewhere?

Kirsty's part:

Další den, další vstávání. Donutím se vstát z postele, rychle se obléknu, provedu celou ranní rutinu a běžím dolů. Rodiče jsou tentokrát v práci, takže jenom prolítnu, zamknu za sebou a sednu do auta. Dneska mám totiž kavárnu otevřít já. A samozřejmě jsme na to večer zapomněla, takže teď mám co dělat, aby stíhala.

Když jsem u kavárny, prudce dupnu na brzdu a moje auto se zastaví. Vylezu z něj, zamknu ho a běžím ke kavárně. Moje jediné štěstí je, že tady nikdo není. Touhle dobou už tady bývá pár častých zákazníků. Odemknu svým klíčem dveře a vstoupím.

Jdu dozadu, kde si odložím tašku, hodím na sebe zástěru a jdu si ještě udělat kafe. Jenom ho dopiju, příjdou první zákazníci a chvíli po nich příjde Ashley, takže krásně stíháme. "Co říkáš na Louise?" zeptá se mě zničeho nic Ashley.

"Co bych na něj měla říkat. Vypadá, že bude v pohodě." odpovím jí nezaujatě. "Nechtěla by jsi.." nedořekne, protože jí skočím do řeči. Strašně ráda skáču lidem do řeči. "To jsi uhodla, nechtěla." odpovím jí a jdu zanést objednávku jednomu páru.

Když se vrátím, Ashley nikde není, za to za pultem čeká Louis. Vyčaruji jeden ze svých nacvičených úsměvů a pronesu tu otravnou větu, kterou říkám několikrát denně. "Ahoj, co to bude?" zeptám se a trpělivě čekám na jeho odpověď.

"Yorkshirský čaj, malý šálek." odpoví mi a přejde k místu, kde se nápoje vydávají. Tentokrát neberu kelímek, ale vezmu šátek a do něj mu udělám čaj podle jeho přání. Podám mu šálek, on zaplatí a jde si sednout. "Mohla by jsi mu dát šanci." ozve se mi za zády a já se samozřejmě leknu.

"Ne, nemohla. A copak on má o mě zájem?" zeptám se své kamarádky. "To nevím, ale komu by jsi se nelíbila?" odpoví mi a zase zmizí mezi zákazníky. Já se pustím do čistění filtrů na kávy, utírání pultu a podobných činností. Mezitím obsloužím několik zákazníků, takže máme celou kavárnu plnou.

Ashley příjde a vyměníme se. Já pomalu obcházím zákazníky, jestli ještě něco nechtějí. Ukončím svoji obchůzku u stolu, kde sedí Louis, který se dívá z okna. "Dáš si ještě něco?" zeptám se ho, ale on mě nejspíš nevnímá. Zamávám mu tedy s rukou před obličejem, což ho naštěstí probere.

"Promiň, co jsi říkala?" zeptá se mě a zase se na mě usměje. "Jestli si ještě něco dáš?" zeptám se ho znovu. Takový typ lidí vážně miluju a doufám, že slyšíte tu ironii. "Ne. Mohla by jsi si ke mě na chvíli sednout?" zeptá se mě tentokrát on.

"Pracuji." řeknu rázně, možná trošku moc. "Myslím, že to Ash pár minut zvládne sama." odpoví mi. Přikývnu a tak si sednu. Chvíli sedíme v tichu a tak se chci zvednout, když konečně promluví. "Šla by jsi se mnou někam?"

Zarazím se, takže Ashley moc dobře věděla, jestli mě chce Louis někam vytáhnout. Ta potvora moc dobře věděla, že kdyby mi to řekla, nešla bych k jeho stolu. Dokonce bych si nejspíš vzala dovolenou, já prostě nestojím o vztahy.

"Ne." odpoví jednoduše, vstanu a chci odejít, ale zabrání mi v tom Louisova ruka. "Proč?" zeptá se zklamaně. "Neznám tě." odpovím mu, ale on mě stále nepouští. "Poznáš mě." řekne zase on v naději, že mě přemluví. "Nechci tě poznat." odpovím mu nato, vytrhnu se mu a jdu zpátky k pultu. "Zrádkyně." prsknu směrem na Ashley.

Louis's part:

Proč je na mě tak hnusná? Nic jsem jí neprovedl. Nechápu ji, včera jsme se o ní bavili s Liamem a Ashley. Taky ji nechápou, prý nemá o nikoho zájem. Viděli několik kluků se o ni snažit, ale marně. Je ledová jako led.

Dopiji svůj čaj, vezmu šálek a jdu ho zanést Kirsty. Já se tak lehce nevzdávám. "Proč se mnou nechceš někam zajít? A neříkej jenom proto, že mě neznáš. Jsi snad na holky?" zeptám se jí, ona to asi nečekala a tak chvíli na mě jenom kouká.

"Nejsem na holky." odpoví mi a dál pokračuje v práci, odvrátí ode mě pohled. "Tak nejsem tvůj typ?" zkusím to znovu. "Já nemám typ. Nechci nikoho. Láska je jenom bolest. Je to jenom překážka, když se zamiluješ, jsi slepý, ztratíš kontrolu. A já mám ráda věci pod kontrolou." odpoví mi a zmizí vzadu.

Jenom si povzdechnu, všimnu si povzbuzujícího úsměvu od Ashley. Úsměv jí oplatím, rozloučím se s ní a odcházím. Tak snad zítra.