(D)Otazník

6.

Vše začíná snem,
za kterým jsi deš.
Uděláš pro něj všechno.
A pak jednou přijde den,
kdy se dostaneš až za něj.
- reklama na vůni.

Vzpomínám si na den, kdy jsme se Susan šli po chodníku, který se větvil na dvě cesty. Susan mě zastavila a řekla: "Teď si představ, že ta pravá cesta je přátelství, štěstí a rodina a ta levá je láska, cíl, práce. Kterou se vydáš?"
Váhala jsem. Svůj cíl je pro mě dost důležitý a celou dobu ho doplňovala láska. Po Felixovi mě ta touha po jakékoliv lásce opustila a já se začala spíše soustředit na přátele a rodinu. Nejen rodinu, jako mámu, tátu, ale na rodinu přátel. V "Owari no seraph" by vám Yuu nebo Mika mohli o rodině přátel vyprávět celé hodiny. Pokud znáte "Rychlé šípy" tak je to tomu lehce podobné. Jedna parta, která zažívá dobrodružství, smích, smutek a jsou tu jen a jen pro sebe... Rodina.
Zatočila jsem vlevo.
Šli jsme dál a Susan mě po chvíli zase zastavila. Postavila mě před most a řekla něco ve smyslu: "Představ si, že ta voda odnáší vše pryč a na tom mostě můžeš říct vše a cokoliv, co chceš. Já počkám na druhé straně."
Ze začátku jsem si něco žvatlala, ale rozhodla jsem se zbytek cesty promlčet. Tiše projít se sklopenou hlavou. Nechat své činy za sebou. Ukazovala jsem si vzpomínky. Hlavně tábor v roce 2013 a mé kamarády na něm - Wala, Kapr, Gogo... = jejich přezdívky. Smáli jsme se a byli jsme šťastní a když ne, tak jsme tu pro sebe byli... Rodina... Bohužel to všechno skončilo s táborem a nebyla možnost to oživit... Přátelství na dálku je na nic.
Udělala jsem to po svém. Představila jsem si, že jsem jako Ježíš. Představovala jsem si, že jdu na tu horu, kde mě mají ukřižovat a já se mohla stát něčím větším. Něčím lepším.