(D)Otazník

2.

Sedím v lavici. Snažím se zůstat vzhůru, i když bych nejraději spala. Usnula na tisíce let a nikdy se neprobudila...

"Ahój!" odmlčí se. "Zase mobiluješ!"
Larien... veselý jako vždy. Vlasy hnědé... vypadá jako nějaká Mánička.
Odtrhnu svůj pohled od svého mobilu a podívám se na něj. Usmívá se. Je tak šťastný...

"Sklapni." zvýším hlas. "Teď řeším své problémy." Zamračím se na něj.
Larien se na mě ještě chvíli dívá a pak se otočí zpět do své lavice.

Ahoj

Odešlu zprávu.

Ahoj...

Jak se máš?

Pořád stejně... a ty?

Fajn.

Rozhlédnu se po třídě, když mi dojde, že už zvonilo. Odložím svůj mobil na lavici a vytáhnu si věci do dějepisu.

Co děláš?

Sedím ve škole. Máme psát písemku, zatím ahoj.

Ahoj.

Odložím telefon a podívám se pod lavici na své tenisky. Mám je místo papučí. Dostala jsem je, víceméně, jako dárek od svého bývalého kluka.
Prohlédnu si tři podpisy na nich. Jeden je můj, druhý je mé kamarádky a zároveň sestřenice a třetí je podpis mého ex-boyfrienda... Bylo kouzelné s ním chodit. Psali jsme si milostné slohovky a měli se rádi. Dokonce, když jsme jeli do Osvětimi, tak jsem si s ním volala a nakonec si s ním volal celý autobus... Jo, to byla sranda posílat mobil po celém autobuse... Četl mi "Hunger Games" přes skype na dobrou noc... Bylo to až příliš pohádkové.
Sestřenka mi to vyčítala. Taky s ním chtěla chodit. Psala mi, jak nám to nevyjde a podobné věci... Nenávidím jí za to... spíše nenáviděla, teď je to lepší, ale tu trpkost na jazyku nemohu jen tak spolknout.
Chodili jsme spolu 17 dní. Je to málo, ale pro mě to znamenalo hodně. Vztahy na dálku fungují, ale ne s těmi, kteří chtějí jen šukat. On byl jedním z nich. Našel si novou krasotinku ze svého města... Nevyčítám mu to. Je to malý čtrnáctiletý kluk. Chce vše zkusit a on ví, že smí. Nesnáším ho. Asi byste řekli, že je to normální, ale to tak není. Já ho mám ráda do teď, ale nesnesu a nepřiznám si to jeho ego a to, jak se zachoval. Vlastně celkově jak se chová... Jo, teď to vyznělo skvěle a bez špetky nenávisti vůči němu. Čtenáři ti určitě uvěří.
To, že jsme se rozešli bylo pro mě osvobozením, které trvalo jen pár minut. Vše to přešlo v pláč při písničce s názvem "Outro" od nějaké skupiny s názvem "M83"... tedy doufám, že je to skupina a ne, nedělám jim reklamu.
Zapamatovala jsem si přesný čas a datum: 24. Listopadu 2015 v 18:42. Ne, v žádném případě nejsem šílená! Jen mě to neskutečným způsobem poznamenalo.
Víte, jsem člověk, který neustále hledá svou rodinu a v minulosti jsem si obzvlášť, i když nevědomky, potrpěla na partnerském vztahu a na jeho stálosti. Vylila jsem jim své srdce svými problémy a čekala, že s nimi zažiji nějakou velkou a nekončící lásku a že mi pomohou s mými problémy. Jak... naivní.
Řekla jsem si tedy, že už nechci žádného kluka až do vysoké. Směji se nad výrazy "Kryštůfek" a užívám si "svobody". Někdy je lepší být sám a užívat si, protože potom budeme stejně minimálně třicet let v manželství.