"Kam jdeme?" zeptala jsem se, když mě vedle Aaron se zavázanýma očima někam ven.
"Uvidíš," zašeptal mi do ucha a mě nezbývalo nic jiného než mu věřit. Najednou jsem zastavili a Aaron mi sundal šátek z očí. Rozhlídla jsem se a zjistila jsem, že jsme v parku.
"Co tu děláme?" otočila jsem se na něho a zjistila, že drží ten skate.
"Naučím tě jak se na tom jezdí. Když jsme se poprvé potkali, připadala si mi, že ani nevíš co to je," usmál se. Taky že jsem to nevěděla. "Neboj se není to tak těžké," ušklíbl se, ale hned při prvním pokusu jsem šla k zemi. Aaron mě ale rychle chytil. "No tak možná trochu je," zasmál se.
"Haha," řekla jsem a postavila se na vlastní nohy. Zkusila jsem to znovu a jednou nohou jsem se odrazila. Najednou jsem cítila jak mě někdo chytl za boky a já pootočila hlavu.
"Držím tě," usmál se Aaron. Přikývla jsem a najednou jsem jela. Opravdu jsem jela. Tedy Aaron mě držel, ale jela jsem.
"Jo!" vypískla jsem nadšeně. Ale to nebyl asi dobrý nápad, protože jsem ztratila rovnováhu a ikdyž mě Aaron držel oba jsme spadli. Ležela jsem na Aaronovi a začala se smát. "To bylo úžasný," řekla jsem.
"Jsem rád, že se ti to líbilo," řekl Aaron. Stoupla jsem si a pomohla mu na nohy. Rozhlídla jsem se co bychom mohli dělat teď a spatřila kadeřnictví.
"Chci si nechat nabarvit vlasy," vyhrkla jsem.
"Cože?" zeptal se Aaron.
"Jen konečky," vysvětlila jsem. "Prosím, Aarone," zašeptala jsem. Aaron si mě prohlížel a potom se usmál.
"Fialová ti bude slyšet," do jedné ruky vzal skate a tou druhou mě chytl. "Pojď," rozběhl se přes ulici.
"Tak?" zeptala jsem se Aarona když jsme vyšli z kadeřnictví. Zastavil se, aby si mě pořádně prohlídl.
"Vypadáš dobře," usmál se. "Přímo do klubu," mrkl na mě.
"O čem to zase mluvíš?" zeptala jsem se.
"Mám dneska koncert," vysvětlil a prohrábl si vlasy. Překvapeně jsem se na něho podívala. "Hej nekoukej na mě tak," zasmál se. "Jo s Lukem a ještě se dvěma klukama máma kapelu," vysvětlil.
"Chci tě slyšet," řekla jsem nadšeně. Aaron zakroutil hlavou.
"Až večer," objal mě okolo ramen. "Nemáš hlad?" zeptal se starostlivě a já zakroutila hlavou. "Dobře, tak můžeme jít třeba," zamyslel se, ale já věděla, co chci dělat.
"Chci jít do zoo!" poskočila jsem jak malé dítě. Aaron se na mě podíval pohledem jestli jsem v pořádku.
"Do zoo?" zeptal se, se zvednutým obočím a já přikývl. "Tak pojď," usmál se a vedl mě k metru. Když jsme tam došli koupil dva lístky a potom jsme nastoupili. Metro bylo plné, takže jsme na sobě byli namačkaní. Cítila jsem jeho vůni, která připomínala moře. Když jsme potom vystoupili šli jsme jen chvíli než jsme došli k zoo.
"Dvakrát prosím," řekl Aaron u pokladny mezitím, co jsem se rozhlížela. Byla jsem natěšená jako malé dítě. "Jdeš?" otočil se na mě. Přikývla jsem a spěchala jsem za ním. Má ruka našla tu jeho a on mi jí nechal.
Došli jme do bytu, abychom se jen převlékli. "Musíme si pohnout, Letty," zasmál se Aaron, když jsme vybíhali schody.
"Jasně pane," řekla jsem s úsměvem. Aaron odemkl dveře a my vstoupili dovnitř. Zjistili jsme, že ostatní už jeli. "Tak já se jdu převlíknout," koukla jsem se na něho a on přikývl. Převlékla jsem se a vykoukla na chodbu.
"Můžu jít v tomto?" zeptala jsem se, a ukázala se Aaronovi v bílých šatech.
"Jo," přikývl a hodil po mě džínovou bundu "A toto se k tomu budě hodit," usmál se. Oblíkla jsem si jí a nazula si bíle conversky. Vzala jsem si malou hnědou kabelku, kam jsem si dala věci.
"Já jsem připravená," řekla jsem.
"Já taky," ušklíbl se Aaron. Vyšli jsme z bytu a zamířili k parkovišti. "Jsou fakt hodní, že nám nechali auto," zasmál se. Odemkl ho a já si nasedla. "Jak dlouho máš vlastně v plánu zůstat v New Yorku?" zeptal se, když vyjel na silnic.
"Asi tři týdny," pokrčila jsem rameny. "Potom mě zase volají povinosti," ušklíbla jsem se.
"Kde vlastně bydlíš?" zeptal se mě na další otázku a já se na něho na sekundu podívala. Potom jsem si povzdychla.
"Daleko, Aarone," řekla jsem.
"Jak daleko?"
"Evropa," řekla jsem. Aaron zahvízdl.
"Tak to je opravdu daleko," dodal a já přikývla. Dojeli jsme před klub a Aaron vystoupil jako první. Obešel auto a otevřel mi.
"Děkuju," usmála jsem se na něho. Do klubu se hrnulo spoustu mladých lidí. "Jsou tu kvůli vám?" zeptala jsem se.
"Možná," mrkl na mě a vzal mě okolo ramen. "Ale mě stačí, že si tu ty."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
