Byl jsem na chodbě a opíral jsem se o zeď. Čekal jsem. A na co? Na Harmony, která se mi vyhýbá. Ale vsadím, se že jestli se jí na to zeptám, tak mi řekne, že se mi rozhodně nevyhýbá. Najednou se dveře její komnaty otevřeli a ona vyšla. Málem do mě narazila.
"Panebože Benjamine," řekla. "Co tu děláš?"
"Čekám," pokrčil jsem rameny. "Musel jsem tě překvapit, jinak by si i klidně vylezla oknem" řekl jsem. "Proč se mi vyhýbáš?"
"Nevyhýbám se ti," řekla a uhnula pohledem. Chtěla kolem mě projít, ale zastoupil jsem jí cestu.
"Je to kvůli tomu polibku?" zeptal jsem se.
"Ne," zakroutila hlavou, ale stále se na mě nepodívala. "Benjamine jdeme pozdě," řekla, ale já jen zakroutil hlavou.
"Nepustím tě do té doby, než si to vyříkáme," řekl jsem a založil ruce na hrudi. Harmony se na mě konečně podívala a já čekal co udělá.
"A co chceš abych teď řekla?" zašeptala. "Čím déle jsem s tebou, tím více tě-" odmlčela se.
"Tím více mě co," vzal jsem jí za ruku.
"Miluju. Musíš to vědět," řekla a zadívala se mi do očí. Pomalu jsem se k ní sklonil a políbil jí. Harmony mě objala okolo krku a já jí zvedle ze země. Zvedla se a já si doslova zamiloval její zvonivý smích. Potom jsem se jí zadíval do očí. "Neublížiš mi?" zeptala se potichu.
"Ne," usmál jsem se.
"Tak jak to jde kámo?" zeptal se Nick, když došel ke mě do komnaty, kde jsem se chystal na nějakou akci. Podíval jsem se na něho.
"Dobře," usmál jsme se. "Dneska mi dokonce řekla, že mě miluje," dodal jsem potichua stále tomu nemohl uvěřit. Nick se zasmál.
"Asi to bere přes city, co?" řekl a stoupl si. "Doufám že ty ne," podíval se na mě.
"Ne," zakroutil jsem hlavou a podíval se na sebe do zrcadla ve kterém jsem viděl tvář lháře a podvodníka. Jestli to praskne tak mě bude nenávidět. "Měli bychom jít," řekl jsem a upravil si kravatu.
"Tak jdeme," zasmál se Nick. "Doufám, že máte to dobrý šampaňský," mrkl na mě a já se zasmál. Vešli jsme do sálu, který se plnil neznámými lidmi. Hledal jsem Harmony a spatřil jí jak se baví s nějakým klukem, u kterého jsem i na dálku poznal, že s ní flirtuje.
"Omluv mě," řekl jsem Nickovi a vydal se k nim. "Harmony," usmál jsem se, když jsem k nim došel. "Neznámý," zasyčel jsem a stoupl si vedle Harmony. Položil jsem jí ruku na záda.
"Co to děláš?" zeptala se mě zmateně Harmony. Jen jsem na ná mrkl a potom jsem se znovu podíval na toho kluka.
"Kdo vlastně jseš?" zeptal jsem se.
"Syn lorda Michaela," představil se a nezapomněl se uklonit. "Marcus."
"Skvělý," odfrkl jsem. "Pozdravuj ho. Můžu poprosit o tanec, Harmony?" koukl jsem se na ní. Harmony přikývla a já jsem jí odvedl na parket.
"Žárlíš?" zeptala se mě potichu.
"Popravdě? Asi ano," přikývl jsem a podívala se na Marcuse, který nás sledoval. "Nemůžu tě nechat ani minutu o samotě," ušklíbl jsem se a protočil jí. Potom jsem si jí přitáhl zpět k sobě. Harmony se zasmála a narazila do mé hrudě.
"Nemusíš," usmála se. "To co jsem řekla odpoledne byla pravda, Benjamine." zašeptala. Pousmál jsem se a políbil jí na čelo. Potom jsem jí chytl za pas a zvedl nad hlavu. Zatočil jsem se a když jsem jí pokládal na zem nezapomněl jsem jí dát letmou pusu.
"Snažíš se být nenápadny?" zeptala se.
"Jistě," přikývl jsem. Harmony pobaveně zakroutila hlavou a potom se podívala na Marcuse.
"Popravdě se ho trochu bojím," zašeptala mi do ucha. "Dívám se na mě strašně zvláštně," vysvětlila. Přestal jsem tancovat a vzal jí za ruku.
"Tak zmizíme," navrhl jsem a rozběhl se pryč ze sálu. Harmony se za mnou smála.
"Nemůžeme jen tak zmizet," řekla.
"Ale můžeme," odpověděl jsem.
