"Mami co se děje?" zeptal jsem se hned, jak jsem vešel do společenského sálu.
"To nevím, Benjamine," zašeptala. "Tvá sestra chtěla, abychom se tu sešli," vysvětlila a v očích měla strach. Stoupl jsem si za její trůn a položil jí ruku na rameno.
"Výsosti, princezna Scarlett," řekl strážce a otevřel dveře. První čeho jsem si všiml, byl úsměv na její tváři. Ale potom jsem si všiml dalších osob. Kluka, který mohl být starší jen o pár let a ženy s mužem.
"Zlato," máma si stoupla a rychle přešla k Letty. Vtáhla si jí do objetí a něco jí zašeptala. Letty se odtáhla a podívala se na mámu a potom na mě.
"Mami, Benny.. Toto je Elisa a její rodina," začala a vrátila se pohledem k těm lidem. "Je to tátova sestra. Dvojče," dokončila. Všiml jsem si jak máma zavrávorala a já u ní byl během sekundy a přidržel jí. Mezitím jsem si prohlížel Elisu a ostatní. Všiml jsem si jejich očí, které byli dost podobné těm tátovým.
"Těší mě," promluvila konečně máma. "Nevěděla jsem, že má Bellamy ještě jednu sestru-" začala, ale Elisa jí přerušila.
"Rozešli jsme se ve zlém," vysvětlila. "Strašně moc jsem ho chtěla navštívit, ale bála jsem se," v očích se jí zaleskli slzy. Máma mě pustila a přešla k ní.
"Jsi mu tak podobná," zašeptala. A bylo to tady zase. Máma začala přemýšlet nad tátem a to znamenalo jedno- zbytek dne bude jen plakat. Potřeboval jsem je všechny nějak odreagovat.
"Je báječné, že jste přijeli právě teď," řekl jsem a usmál se. "Za pár dní budu mít svatbu a byl bych rád, kdyby jste tam byli. Jste má rodina," pokračoval jsem a Letty se na mě překvapeně podívala.
"Jste zase spolu?" zeptala se s úsměvem.
"Ano," přikývl. "Takže zůstanete?" otočil jsem se k Elise a její rodině.
"Jistě," přkývla a usmál se.
"Panebože," zašeptala máma. "Omluvte mě," vyhrkla a vyběhla z místnosti.
"Mami!" vykřikla Letty a chtěla se za ní rozběhnout, ale chytl jsem jí za paži.
"Nech jí," řekl jsem. "Víš, že by tě stejnak poslala pryč," připomněl jsem. "Mimochodem jsem Benjamin. Pro rodinu Benny."
"Elisa," představila se ještě jednou "A toto je Jace a můj manžel Johny."
"Těší mě," natáhl jsem k nim ruku a potřásl si s nimi. "zítra pořádám s mou snoubenkou ples. Nebojte o šaty se vám postaráme," usmál sem se.
"Opravdu tu nebudeme zavazet?" zeptala se opatrně Elisa.
"Ne," zakroutila Letty hlavou. "Jsi moje teta. Chci o tátovi vědět víc a ty mi to můžeš říct," řekla nadšeně. Zkoumal jsem jí od hlavy až k patě a zjistil, že tu nejsou žádné stopy po tom co se jí stalo.
"Co se tu děje?" ozval se ten nejkrásnější hlas na světě. Otočil jsem se potom zvuku a uviděl Harmony, které se na rtech vytvořil úsměv, když uviděla Letty. "Jsi zpět," vyhrkla nadšeně a objala jí.
"To jsem," přikývla Letty. "Jsem ráda, že mezi tebou a bráchou se to urovnalo," usmála se a na mě vyplázla jazyk.
"Harmony chtěl bych ti představit mou ztracenou rodinu," odkašlal jsem si. Harmony si odtáhla od Letty a nechápavě se na mě podívala. "Toto je má teta Elisa. S tátou byli dvojčata," vysvětlil jsem. "Její muž Johny a jejich syn Jace."
"Těší mě," usmála se na ně Harmony a natáhla k nim ruku. "Jsem Harmony."
"Princezno," vyhrli všichni tři zároveň a uklonili se. Harmony se zasmála.
"To nemusíte dělat," řekla mile. "Pro vás jsem jen Harmony, dobře?"
"Nechci rušit, ale po té cestě mám trochu hlad," ozval se Jace a já se na něho pobaveně podíval.
"Jaci!" okřikla ho teta Elisa. "Je to neslušné!"
"Je to v pořádku," uklidnil jsem jí. "Zavedu tě do kuchyně," nabídl jsem.
"Díky," usmál se Jace a ušklíbl se na svou matku. Otočil jsem se k Harmony a políbil jí do vlasů.
"Potom si tě najdu," slíbil jsem.
"Dobře," přikývla. "Zatím se seznámím s tvou rodinou." přikývl jsem a ještě jednou jsem jí krátce políbil.
"Dej si co chceš," pobídl jsem Jace v kuchyni. Kuchařky měli zrovna pauzu, takže jsme si mohli dělat co jsme chtěli. Jace si vzal bagetu, která tu byla nachystaná na odpoledne.
"Opravdu to nevadí?" zeptal se. Zakroutil jsem hlavou a sedl si ke stolu. Jace si sedl naproti a pustil se do své bagety.
"Věděl si, že tvá máma má někde rodinu?" zeptal jsem se, protože to bylo jediné co mě zajímalo.
"Máma o svě rodině nikdy nemluvila. Myslel jsem, že se jim třeba něco stalo. Vím jen to, že každou noc ve své ložnici plakala," pokrčil rameny. "Můžu se tě taky na něco zeptat?" Jace odložil bagetu a podíval se na mě. Přikývl jsem.
"Jaké to bylo žít bez táty?" zeptal se.
"Můj děda nahrazoval mého tátu. Nikdy jsme ho ani nepoznal.. Umřel, když jsem byl novorozeně, takže mě aspoň nezabíjeli vzpomínky na něho. U mámi to je jiné.. Snažím se jí předtím chránit, protože vím, co pro ní táta znamenal."
"Jak se poznali?"
"Máma pořádala soutěž, kde si měla najít svého budoucího manžela. V té době byla už zamilovaná to Cama, kterého potkala na táboře. Ale potom potkala tátu. Něco je k sobě táhlo a nakonec se do něho máma zamilovala. Ale přitom zjistila, že má rakovinu, takže se rozhodla ukončit soutěž dřív a vzít si mého tátu. Dá se říct, že tu dobu co spolu mohli být si užili. Byla mezi nimi tak velká láska, že si to někteří lidé můžou jen přát.. "
"Ale Letty říkala, že neumřel na rakovinu."
"Promiň Jaci, ale nechci o tom mluvit," stoupl jsem si od stolu a rychle opustil kuchyň. Na chodbě jsem se zastavil. Potřebuji vidět tu ženu, která za tohle mohla!
