Je mi asi naprosto jasné, že to střídání pohledů asi strašně moc mate, ale popravě tenhle pohled je tam teď nejdůležitější. Takže přeju příjemné čtení!
Když jsem se od Bellamyho pomalu odtáhla, pořád měl ruku na mém pasu. Všimla jsem si, že se v jeho výrazu něco změnilo. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se. Bellamy přikývl a pustil mě. Odstoupil ode mě pár kroků, ale stále ze mě nespouštěl pohled.
"Ta žena, která s tebou přijela. Jmenuje se Elisa?" zeptal se a mé srdce se zastavilo. Přikývla jsem a Bellamy si prohrábl vlasy. "Najednou se mi objevila nějaká vzpomínka, kde jsem mladší a s Elisou sedíme na houpačce," vysvětlil a když jsem se na něho podívala s nadějí v očích smutně zakroutil hlavou. "Promiňte královno na nic jiného si nevzpomínám."
"Jen Tess," špitla jsem znovu a otočila se k němu zády, protože jsem nechtěla aby viděl moje slzy. "Měla bych jít."
"Krá- Tesso," ozval se opatrně Bellamy. "Kdybych byl váš manžel vzpomněl bych si v okamžiku, kdy jsem vás uviděl. Jste nádherná a úžasná žena." Zadržela jsem vzlyk a vyšla ze stodoly. Nešla jsem přímo do domu. Zabočila jsem po cestičce a vydala se k jezeru. Když jsem tam došla, objevila jsem bílou lavičku pod vrbou stejně jako na táboře. Pousmála jsme se a posadil se.
"Tesso?" ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a spatřila Elisu, jak jde ke mě. "Jsi v pořádku?" zeptala se opatrně a posadila se vedle mě.
"Vzpomněl si na tvé jméno, Eliso," zašeptala jsem a podívala se zpět na hladinu jezera. "Ale na mě ani na děti si nevzpomněl," dodala jsem a Elisa mě chytla za ruku. "Nevím co mám dělat."
"Dej tomu čas," poradila mi. "Budeme tady tak dlouho dokud si nevzpomene, dobře? Zkus s ním mluvit.. Zkus mu ukázat fotky.. A..." Elisa se zarazila, jakoby dostala strach pokračovat v tom, co mi chtěla říct.
"A?" zeptala jsem se.
"Zkus si promluvit s Katniss. Musíš vědět pravdu." Elisa měla pravdu. Jestli v tom měla opravdu prsty, potřebuju vědět, co se doopravdy stalo.
"Tady," zašeptala a podala mi mobil. "Našla jsem telefonní číslo na věznici, kde je zavřená." Přikývla jsem a stiskla volat. Věznice to vzala skoro okamžitě.
"U telefonu strážník Collins, přejete si?"
"Dobrý den, pane Collinsi. Tady královna Tessa," představila jsem se. "Potřebuju si promluvit s tou mrchou, která údajně zabila mého manžela."
"Takže ty chceš slyšet jak to bylo?" I když jsem jí nemohla vidět, věděla jsem, že se ušklíbla.
"Ano," odpověděla jsem klidně. "Chci vědět všechno. Jakto že můj manžel žije?" Katniss se na druhé straně zasmála.
"Pěkně popařádku, Královničko. Víš, od začátku jsem neměla v plánu tě zabít. . Chtěla jsem tě prostě unést, mučit a už tě nikdy nepustit na světlo. Ale ten tvůj pitomec před tebe skočil. Zasáhla jsem ho ale mimo. Nebylo to smrtelné zranění. A hádej co? Měla jsem v nemocnici známého, který operoval Bellamyho. Ano ten stejný, který řekl, že je Bellamy mrtev. Podplatila jsem všechny jen proto, aby sis myslela že tvůj Bellamy je mrtvý. Ale potom jsem si říkala- Co s ním? Problém se vyřešil sám.. Měl traumatickou amnézii. Nevím jak se to stalo.. Možná při operaci.. a ke všemu mu zmizela ta rakovina.. Takže mi můžeš poděkovat. V tu chvíli mi to bylo ale fuk. Tvůj ubohý manžel si napamatoval kdo je. Tak jsem ho poslala do Francie, kde potkal jednu ženu, kterou jsem podplatila, aby mu řekla, že se jmenuje Ben a že už ho dlouho hledá. Tak to je konec příběhu."
"Zabiju tě," zasyčela jsem. "Slyšíš Katniss?! Zabiju tě!" vykřikla do mobilu. Slyšela jsem její smích. Byla jako hyena. Rychle jsem zavěsila a podala mobil zpět Elis.
"Takže?" zeptala se potichu. Ruce se mi třásli vztekem.
"Má traumatickou amnézii," vysvětlila jsem. "Podplatila lékaře, aby mi řekli, že je Bellamy mrtev. Potom ho nějak dostala sem, kde mu nějaká žena řekla, že se jmenuje Ben."
"To není možné," zašeptala Elisa a zvedla se z lavičky. "Jakto někdo může udělat?" zeptala se.
"Katniss může," přikývla jsem. "Neznáš jí.. Vždycky mi záviděla. Ale v jednom měla pravdu. Při té operaci zmizela Bellamymu rakovina."
"Chceš mi říct, že jí jsi vděčná?" zeptala se Elisa a já zakroutila hlavou.
"Připravila mě o sedmnáct let," zašeptala jsme. "Sedmnáct let jsem si myslela, že Bellamy umřel. A teď.."
"A teď?"
"Teď jsem do něho pořád zamilovaná tak jako před lety."
-Vážně nevím, jak to teď mám psát.. Poraďte mi prosííím
