Povinnost šéfa gangu

Co mám dělat??

Okami ke mě přišel a nabídl mi ruku. Odstrčil jsem ho a vstal sám. Jen se na mě nepříjemnéě podíval, ale nic neříkal.

,,Co chceš dělat??"" zeptal se najednou.

,,Nevím, ale určitě to není tvoje starost!!" osoptil jsem se na něj.

Proč se o mě sakra stará?? Ať jde někam! Po pár krocích se mi podlomily kolena. Hned jsem vedle sebe ucítil jeho přítomnost.

,,Nech mě ti aspoň ošetřit rány, pak si zmiz kam chceš." řekl neodbytně.

Něco mi říkalo, že když s ním půjdu, už nebudu moci zmizet. Nakonec jsem stejně neměl na výběr, a tak jsem se jím nechal podepřít a odvestt do jeho úkrytu, do jeho gangu.

...

Otevřel jsem oči a uviděl starou zeď. Omýtka z ní už pomale padala. Rozhlédl jsem se po místnosti. Byly tu jen jedny dveře a malé okno. Vedle mě se cosi pojnulo. S úlekem jsem se otočil. Byl to Kuro. Určité mě sledoval, teda spíš nás. Pohladil jsem ho po hlavě. Byl opravdu poslušný. Najdnou se otevřely dveře. Otočil jsem se. Pomalu se skřípotem se otevřely. V nich stanul Otami. Vlasy měl rozcuchané od toho jak mě nesl. Jeho oči stanuli na mých. Ucítil jsem jak se mi dělá husí kůže. Jeho oči byly tak chladné a zároveň uklidňující. Po chvíli jsem uhnul pohledem. Přistoupil ke mě a klekl si za mnou.

,,Jak ti je??" zetal se.

,,Už líp." zamumlal jsem a ještě víc cklopil hlavu.

Proč jsem sakra nervózdní?? Vždyť je to chlap!! Vzpamatuj se!! Jeho ruka mě najednou pohladila po tváři.

,,Máš to ještě celé nateklé." zašeptal.

Nic jsem na to neříkal, jen jsem se tak na něj díval. Necítil jsem to, ale byl jsem si jistý, že jsem celý červený.

,,Shiro můžeš na chvíli??" řekl chlap ve dveřích.

Otami si oddychl a šel za mužem. Dveře se zavřely a já opět zůstal s Kurem sám v pokoji. Byl jsem tak unavený , že jsem po chvíli zavřel oči a usnul.

...

Tentokrát jsem se vzbudil v něčí posteli. Opět jsem se rozhlédl po pokoji. Byl mnohem útulnější než ten pokoj před tím. Najednou se v rohu pokoje něco pohnulo. Myslel jsem si, že je to Kuro, ale ten začal vrčet vedle mě.

,,Přidej se k nám." řekla osoba v rohu pokoje.

,,Proč bych měl??"

Nemohl jsem pochopit, proč se mě na to ptá. Je jasné, že se k nim nepřidám. Mám přece svoji čest.

,,Bojoval za tebe."

Nechápal jsem, co tím myslí.

,,Chtěli tě zabít, ale on ti pomohl. Je na tobě závislý. Nemůžeš ho nechat jen tak být."

Co to sakra mele?? O kom to mluví?? Otami!! Určitě mluví o něm. Seděl jsem na posteli a díval se z okna. Ten chlap nejspíš nehodlal odejít, dokud nedostane moji odpověď.

,,Už jsem říkal, ze se k vám nepřidám." řekl jsem mu rozhodně, ale on odejít nemínil.

,,Proč ne??"

Kuro vedle mě na něj zavrčel.

,,Protože." odsekl jsem.

,,Máš den na to se rozhodnout. Zítra tě už pustíme, dřív se odtud nedostaneš." řekl a už konečně odešel.

Začal jsem přemýšlet o tom, co mi před chvíli řekl. Musel jsem si pořádně promyslet, co mu odpovím. Když odejdu, vlastně nemám kam odejít. Co teď??