Zdá se mi sen. Běžím po lese s lukem v ruce. Vedle mě je Prim. Usmívá se a já se směji s ní. Po dlouhé době se zastavíme a vylezeme na nejbližší strom. Sedíme, povídáme si. Ale něco se mi nezdá. Jako by to nebyla ona. Pak sleze na zem. Sotva se však postaví na nohy, její tělo proklene oštěp. Najednou tam nestojí ona, ale Routa. Začnu křičet. Chci slézt a pomoct jí, ale sklouzne mi noha a já padám...
Dnešní probuzení je hodně bolestivé. Spadla jsem z gauče a bouchla se hlavou do rohu dubového konferenčního stolku.
Ale to není ta největší bolest. Ta je psychická. Sedím na podlaze a rozpláču se. A to jsem si včera myslela, že budu dostatečně silná. To určitě.
Venku je ještě tma, ale nechci spát. Mám strach. Nevím co mám dělat, ale nakonec se rozhoduji pro tu snad nehorší činnost na světě. Úklid.
Rozhlédnu se po pokoji. Všude se leží oblečení a špinavé nádobí. Na nábytku se drží silná vrstva prachu. Kousnu se do rtu. Jakto, že jsem si toho dříve nevšimla? Sice stále nemůžu říct, že by mně to nějak vadilo, ale potřebuji se zaměstnat.
Dojdu do komory a najdu v ní nějaký smeták, hard i kbelík. Sice docela pofidérní, ale alespoň nějaký.
Dávám se do úklidu. Nejdřív posbírám všechno špinavé oblečení a hodím jej do vany. Pak ji napustím vodou a přidám spousty mýdla. Odnesu špinavé nádobí, kterého naštěstí není tolik jako oblečení a umyju jej. Pak už jen lítám z pokoje do pokoje a utírám a zametám...
Konečně je konec. Sesunu se na pohovku a položím si nohy na stůl. Jsem utahaná víc než z celodenního lovu. Asi mi podstatně klesla fyzička.
Když jsem dostatečně odpočinutá, oblékám se a vyrážím ven. Na prahu se však zastavím kam vlastně chci jít? Chvíli jen tak přecházím po verandě s rukama v kapsách. Nakonec přelezu přes dřevěné zábradlí a jdu směrem k Haytmichově domu.
Zaklepu na dveře. Když mi přijde otevřít, jde z něj cítit alkohol, ale ne tak jako obvykle. Prvně se tváří nechápavě, ale poté si jen pobaveně odfrkne a pokyne mi, abych šla za ním.
,,Dneska tu mám celé procesí hostů. Nechcete někdo zavolat Cetkii aby taky přišla? Bylo by to kompletní. Drahoušku, jsem rád, že sis tu radu o chození ven vzala k srdci, ale neznamená to, že vás tu chci oba a už vůbec ne zaráz.'' Říká ironicky, zatímco mě vede do kuchyně. Převrátím oči, ale vtom mi to dojde. Oba? A do háje. Chci se otočit a rychle vypadnout, ale už je pozdě.
Sedí tam, před sebou sebou bochník chleba. Vypadá skoro jako ten starý Peeta. Skoro.
,,Podívej se, koho jsem ti přived!'' řekne Haytmich a Peeta zvedne hlavu. Je to poprvé, co se po dlouhé době vidíme. Chvíli se na něj dívám a pak nervózně pípnu.
,,A...ahoj.'' polknu a mám co dělat abych neutekla. Nejspíš je to na mně vidět, protože omluvně sklopí pohled. ,,Ahoj, Katniss.''řekne. Najednou nevím co mám dělat. Jen tam tak stojím jako solný sloup.
,,No já... já už radši půjdu.'' Vykoktá ze sebe Peeta a snaží se co nejrychleji odejít. Cestou do mě omylem vrazí. Věnuje mi rychlý pohled a pak prchá neznámo kam.
Potřesu si hlavou, jako kdyby to mohlo utřídit mé myšlenky a posadím se na židli.
,,Co tady dělal?'' otážu se. ,,Nu, přišel si promluvit.'' říká a uhýbá si přitom z flašky.,,O čem?'' zeptám se poněkud příkce. ,,To bych taky rád věděl. Přišel asi 5 minut před tebou. Jediné co mi stačil říct je, že peče, ale není to tak dobré jako v peci nebo tak něco. Moc jsem to nepobral.'' odpoví mi.
,,Aha.'' řeknu sklesle. ,,A co ty? Mám tu dalšího, který potřebuje psychiatra?'' zeptá se. Vzedme se ve mně vztek a já si vzpomenu, proč jsem sem přišla.
,,Proč si mi lhal o tom, že matka chce přijet?
,,Drahoušku. Oba se mnou mluví hodinu a ty si myslíš, že z toho vyvázneš bez následků? Navíc jsi byla v domě tři měsíce. A konec konců, tvá matka je doktorka ne?''
No dobře. Chápu, proč mi to udělal, ale stejně se na něj trochu zlobím.
,,Co že jsi tak ztuhla, když jsi ho viděla? Bála ses, že tě umlátí pecnem chleba? pronese ironicky. Zajímalo by mě, jestli je opravdu tak opilý, nebo to jenom hraje.
Dlouho tam jen sedíme a nic neříkáme. Nemáme si vlastně co víc povědět. Když mě to přestane bavit, rozloučím se a odejdu.
