Katniss POV
Když se probudím, Peeta již vedle mě neleží. Kouknu na hodiny, které jsou zavěšeny na stěně a zjistím, že je teprve 6:32. V kolik vstává proboha?
Vylezu z postele a sejdu dolů do kuchyně, kde nacházím Peetu.
,,Ahoj'' řeknu a zívnu. ,,Ahoj.'' odpoví mi mile a pak pokračuje. ,,Jak se ti spalo? Líp než na pozvraceném gauči?''
,,Jo. Mnohem.'' pousměju se a lehce zčervenám. Vlastně se mi spalo nejlíp za posledních pár měsíců.
,,Chceš něco na snídani?'' zeptá se a já jen zavrtím hlavou. Nemám ani tu nejmenší chuť myslet na jídlo. Jen pokrčí rameny a napije se kávy. Jak jen to může pít? Připadá mi, že o něm nic nevím.
***
,,Myslíš si, že už budou vzhůru?'' ptám se Peety, když stojíme na verandě před mým domem.
,,Nevím. Ale hrozně moc chci vidět reakci Cetkie na včerejší večer.'' podotkne a já nemůžu nesouhlasit. Vezmu za kliku a vejdu dovnitř. To, že tu včera někdo pil jde zřetelně cítit. Pak uslyším hlasité klapání Cetkiiných podpatků a spoustu neslušných slov. Vyzuju se a nakouknu do obývacího pokoje, kde s hadrou lítá Cetkie a snaží se vydrhnot vše, co včera zašpinili. Je to zvláštní, vidět ji takhle. Stojím tam a se založenýma rukama jí pozoruji, dokud nezvedne hlavu.
,,Katniss já, moc se omlouvám, nevím, co mě to popadlo. Haytmicha jsem samozdřěmě poslala ihned domů. Prosím, řekni že se nezlobíš." řekne se smutným pohledem až je mi jí líto.Musím se tomu zasmát.
,,Jo Cetki. To je v pohodě. Myslím, že i kdybych na tebe byla naštvaná, tak už ses vytrestala dost. A co že jsi vstala tak brzy?" zeptám se. Když jsem se já opila, spala jsem půl dne a pak jsem rozhodně neuklízela.
,,Je mi blbě a chtěla jsem ti to tu uklidit. Neboj, je to hotové. A navíc musím stihnout zpáteční vlak, protože Vennia volala, že jestli nepřijedu, tak že o bude katastrofa. Prý nám můžou zavřít salon a ... já nevím co bych dělala." piští. Celou dobu se vyhýbá mému pohledu, jako by mi snad lhala, ale na nic se neptám. Asi se hodně stydí. V jejím světě je to naprostá katastrofa. U ní člověk nikdy neví. Pak se podívá na své zlaté náramkové hodinky a zavřeští. ,,Jéžíš márja. Moc se omlouvám zlatíčka, ale musím už jít, jinak mi to ujede. Pa pa pa. Brzy se zase ukážu." každého z nás obejme a pádí pryč. Úplně jsem zapomněla, že tu Peeta je.
,,Ta byla zmatená jak lesní včela.'' podotkne Peeta a poračuje. ,,Ale aspoň tu máš čisto.''
Nijak na to nereaguji a místo toho vychlím další dotaz. ,,Když Cetkie odjíždí, nechceš něco podniknout?''
***
Už je to týden co Cetkie odjela. Celý týden strávený s Peetou. Dozvěděla jsem se spoustu věcí o jeho rodině i o tom, co mu provedli v Kapitolu. Stále se mi z toho chce brečet. Je zvláštní kolik se toho za tu dobu změnilo.
Dnes zavedu Peetu k jezeru. Je to sice daleko, ale máme na to celý den. Oblékám si černé kalhoty a zelený svetr. Vlasy si jako obvykle splétám do volného copu.
Dojdu do kuchyně a do kožené brašny naskládám chléb, sýr a bazalku. To pro případ, že bych nic neulovila, což se s Peetovou extrémně tichou chůzi dost možné.
Vtom uslyším, jak někdo klepe na dveře. Usměju ze, když zjistím, že za nimi stojí Peeta a i mu se rozzáří očka.
,,Ahoj. Tak, jdeme?'' zeptám se. ,,Ahoj. Jasně. Jen, jak je daleko?'' zeptá se.
,,Neboj. Až do třináctého kraje nedojdeme.'' pronesu s upřímným smíchem a i on se začne smát. Obuji si svoje staré lovecké boty a spolu s Peetou vyjdu ven.
Dnes je krásně. Stromy,které přežily bombardování se začínají zelenat a na pár místech vykvetly pampelišky.
Když vcházíme do lesa, vytahuji ze ztrouchnivělého kmene luk a toulec se šípy.
,,Na co to bereš.''
,,Na oběd.''
Je krátce po poledni, když dorážíme k jezeru. Dokonce se mi cestou podařilo zastřelit dva králíky, takže si je můžeme připravit z kořenů štípatky, které zde v tomhle ročním období bude víc než dost.
Vypadá to tu pořád stejně, jako když jsem tu byla poprvé se svým otcem. Jen tomu betonovému domku stojícímu opodál chybí jedno okno.
,,Tak co, líbí se ti to tady?'' zeptám se Peety. ,,Jo.'' řekne a je vidět, že na něj tohle místo hluboce zapůsobilo.
Stahuji králíka a vyvrhuji mu vnitřnosti, zatím co Peeta rozdělává oheň. Přece jen, v tomhle má více zkušeností než já. Zajdu ještě natrhat štípatku a napichuji králíka na klacek ve tvaru rožně, aby se opekl.
***
,,Byl to pěkný den.'' hlesne Peeta, když asi ve čtyři hodiny zavelým k odchodu.
,,Byl? Snad ještě je ne?'' zeptám se s úsměvem a zvednu se ze země.
,,Dobře. Je.'' říká. Usměju se a vyrážím pryč od jezera, když znovu uslyším jeho hlas.
,,Katniss! Počkej chvilku já..'' zavolá na mne. Zastavím se u vysokého dubu a otočím se na něj.
Dojde ke mně a já trochu poodstoupím. Opřu se zády o kmen a zadívám se mu do jeho pomněnkově modrých očí. Také na mne pohlédne a jednou rukou se opře o strom. Druhou ruku strčí do kapsy a zhluboka se nadechne. Jemně se otřepu. Znervózním.
,,Katniss já... musím... musím ti něco říct'' řekne a sklopí oči. Pozorně se na něj zahledím. Je nervózní. Nikdy nebýval nervózní když mluvil, tedy až na... Začínám se obávat toho, co přijde. Začnu si pohrávat se svým copem. Opět zvedne pohled. Je celý rudý.
,,Já, já jsem ti... totiž... chtěl jsem ti říct, že i přes Hladové hry, Revoluci i to, co mi provedly v Kapitolu, že...'' selže mu hlas. ,,Že je jedno, co se stalo od té doby, co jsme spolu stály poprvé na pódiu, před celým dvanáctým krajem a že je mi s tebou stále dobře a... že...'' zhluboka se nadechne a semkne ruce. ,,Že k tobě cítím to, co jsem k tobě cítil od doby co jsem tě poprvé uviděl. Nikdy to nebylo jinak.''
Cítím se jak rudnu. Chtěla bych schovat obličej do dlaní, ale nějaká neviditelná síla mi v tom brání. Lpím na něm pohledem a nedokážu se odvrátit.
Peeta rozpojí ruce a a vpíjí se do mě očima. Pak přistoupí ještě blíž, takže se skoro dotýkáme. Odhrne mi neposedný pramen z čela a zastrčí mi jej za ucho. Zalapám po dechu.
,,Cítím, že tě stále miluju.''
