Celá kapitola z pohledu Honzy
Ubytovali jsme se v hotelu s úžasným víhledem na polovinu New York City.
„Zlato pojď sem" zavolala Bea a poklepala rukou vedle sebe na postel. S protočením očí jsem se posadil a ona nás vyfotila. Jasně. Instagram. Základ života Bey.
Od kometářů jí ale ušetřil můj telefon který se rozvibroval.
JOE
„Ano? Co potřebuješ?" odešel jsem do koupelny a zavřel za sebou. Bea tenhle rozhovor nemusí slyšet. Už od začátku (kdy jsme spolu nechodili) neměla Rosemary ráda tohle se toho určitě bude týkat...
„Ahoj Honzo, poslouchej, mám něco co by tě mohlo zajímat, lépe řečeno Ed něco má. Mohl by jsi být za půl hodiny na velkým naměstí?"
Já to věděl..
„Ale co když je to jen planý poplach?" nemítl jsem hned
„Jen jí je podobná?"
Slyšel jsem jeho povzdech
„Má něco co prý všechno rozhodne, jdi tam"
„Dobře" ukončil jsem hovor a prohrábl si zelené vlasy.
Co udělám jestli to bude ona?
Jaká by byla moje reakce?
Na tohle bylo ale předčasné odpovídat.
Část ze mě byla naprosto přesvědčená že je Rosemary na živu.
Někde.
•••
„Ahoj, ty jsi Honza ne?" přišel ke mě rudovlasý kluk/muž a mile se usmál.
„Jo jsem, Ed že?"
Zrzek kývl a ukázal na auto které stálo na rohu.
„Pojedeme někam do soukromí"
Teď jsem zase kývl já a nastoupil na sedadlo spolujezdce.
•••
Dojeli jsme k - zřejmně - jeho domu a Ed vystoupil.
Vevnitř to měl hezky zařízené, moderní bílé plochy a k tomu černý nábytek.
„Honzo, jediný co po tobě chci ne aby jsi řekl jestli to je ona"
Odněkud vytáhl obálku s fotkami.
Nadechl jsem se a opatrně si jí vzal, jako by byla z nejtenčího skla.
Co když to není ona?
Co když si dělám plané naděje?
Obálku jsem otevřel a koukl se na první fotku.
V očích se mi musely přímo leskout vzpomínky.
Ahoj zlata,
Po šíleně dlouhé době přidávám další díl
(no ne asi -_-) každopádně chci se vám omluvit ale mám teď problémy v realitě takže není moc času na psaní :/
Jinak..
Psali jste si o nový příběh s Mentem.
Takže je tady (nebo bude ;) )
Jmenuje se Its Raining a objeví se tu někdy týden po dokončení Riverry.
Tak se těšte ;)
Avi :*
