Rosemary
Šíleně nerada jsen se odtáhli ale myslím že bychom se udusili. Ta ženská která prodávala růže se na nás laskavě usmála s výrazem který mi trochu připoměl mámu.
Jo mami, taky ti to přijde tak šílený? Mě šíleně moc.. ale tenhle sen žiju strašně ráda a za nic bych to nevyměnila. Jsem tady totiž s Honzou víš? Jsme tady spolu a milujeme se. A proto je každá událost která se může stát ta nejnádhernější..
Oh gosh, ty růže.. nejsem moc na romantický věci ale tohle mě donutilo zčervenat až na zadku. Bylo to.. láskyplný? Víc než to, vlastně celej tenhle den byl takovej taky.
Posadili jsme se na lavičku kde jsem nedávno seděla sama. Na lavičku kde jsem před týdnem seděla a vzpomínala na něj. Celé to je jako sen, nevyspitatelné, zmatené a šílené. Bože, všechno bylo tak nereálné ale přitom ti byla realita. Hnusná a krutá ale zároveň romantická a láskyplná realita.
„Nad čím přemýšlíš?" Pousmál se a já si skousla spodní ret. Jeho úsměv.. oh gosh, jeho úsměv! Jsem jako zamilovaná puberťačka.. počkat! Jsem zamilovaná puberťačka.. takže na to mám právo!
„Nad tím vším.. jak jsem sledovala tvoje videa a začala natáčt, jak jsme se poznali, jak jsi mě podvedl s Terezou a já šla za Martinem, jak jsem odjela do Londýna, na požár, můj hrob, ten divnej týpek, na tohle jak jsem zpívala Dont a někdo mě pozal, a na to jak jsme se znovu setkali" odpověděla jsem popravdě. „je to jako sen, šílený a nereálný. Ale tohle není sen.." doplnila jsem nakonec. V Honzových očích byly jakési jiskřičky ale zároveň se mu leskly. Bože, on brečí.
„Jo, je to šílený" uchechtl se a párkrát zamrkal. Růže jsem odložila vedle sebe a pevně ho objala. Jeho vůně, oh jsem závislá.
„Víš, něco mě napadlo Rose.." protáhl.
„Jen, je konec... co takhle kdybychom se vrátili do čech? Joe tam furt je, Emma na tebe čeká, Martin.. bylo by možná fajn se vrátit..." promluvil potichu a já překvapeně zamrkala.
Ehm.. víš no..." protáhla jsem. Z nějakého důvodu se mi do česka vracet nechtělo. Tady k tomu místu jsem si vypěstovala jakýsi vstah a navíc co by udělal Joe kdybych se jen tak vrátila.
„Rose přemýšlej. Joe na tebe čeká, Martin je zničenej a Emma brečí, pořád. Myslí si že jsi mrtvá, chápeš?" Řekl. Má pravdu, myslí si že jsem mrtvá ale tak to nemůžu nechat.
„Tak asi abych si začala balit.."
Ahojky!
Tak už jen epilog a bye bye :D nevím jak to zvládnu :"( i když... jsem furt líná :D
Nevím jak to nakonec s Its Raining bude, prostě uvidím :D
Avrrile :*
