Byli jste skvělí. Vaše komentáře mě posouvaly dál, a proto tu pro vás mám menší bonus, jakousi jednodílovku o Rosemary a Honzovi. Snad se vám bude líbit ;)
Rok 2022
Seděla u stolu a četla si dopis který jí poslal. Už dva měsíce byl kvůli jeho firmě v Londýně a jediná možnost komunikace byl telefonát nebo dopis. Jako by viděla jak dopis psal, jak se jeho ruka pohybovala po papíře a tři prsty držely tenké pero.
Ahoj Rose,
Strašně mi chybíš. Je hrozné jak na tebe musím myslet, ale nemůžu ti skoro ani zavolat kvůli povinnostem.
Co je nového? Jak se máš? Chci od tebe slyšet nebo alespoň číst všechno.
Všechno tady funguje a tvoje návrhy na design byly nakonec schváleny, byly prostě nejlepší!
Nevím kdy přesně se vrátím, ale minimálně tři týdny to budou. Omlouvám se, fakt je mi to líto že na mě takhle musíš čekat ale díky tomu máme peníze. Pak budu zase minimálně rok doma, slibuju.
Psala mi Emma do zpráv že ti je občas špatně, dávej na sebe pozor, nechci aby se ti nic stalo. Myslím že jsme si toho už zažili dost, teď to chce se vrátit do normálu.
Teď momentálně mi hrozně chybí smajlíci kteří se dají psát přes zprávy, ale psát je tady mi připadá takové blbé...
No nic, měj se hezky a opatruj se.
Miluju tě
Honza
Dočetla si dopis který jí napsal a musela se pousmát, staral se o ní, pravidelně si volali, vše se vrátilo do normálu až na jednu věc. Poslední dobou jí bylo špatně, nemohla pít mléko a dřív milované horké sprchy nebo koupele se staly utrpením.
Několikrát jí napadlo jestli není těhotná, ale to by byla blbost, doktor jí říkal že má velmi malou pravděpodobnost že by kdy mohla mít dítě.
„Rose? Jak ti je?" Přišla k ní Emma a pohladila po zádech. Poslední dobou jí byla hlavní oporou když tady Honza nebyl.
„Mám tak trochu nauzeu, ale bude to dobré." Nejistě se usmála.
„Víš co si myslím?" Posadila se Emma vedle ní na postel. Rose jen zakroutila hlavou.
„Že doktor udělal chybu." Řekla a Rosemary stuhla. To by nebylo možné, museli to vědět.
„Tyhle příznaky jsou tipické pro těhotenství Mary, mění se ti chutě, jsi náladovější, mimo jiný je vidět že jsi o něco málo přibrala."
Možná má pravdu. Pomyslela si Rose. Ale jak by na to reagoval Honza? Je nám dost, jsme spolu dlouho ale on má firmu a já práci !
„Co mi navrhuješ?" Zeptala se. Emma sama měla dítě, schodou okolností s Martinem, s kterým byla zasnoubená. Měla nádhernou jednoletou holčičku, jménem Kristýna která byla dokonalá ženská verze Martina.
„Jdi k lékaři, tím nic nezkazíš. A navíc máš ještě čas. Pokud dobře počítám byla by jsi v druhém nebo třetím měsíci, což znamená že by byl teoreticky možný potrat." Ujistila jí sle Rosemary rázně zakroutila hlavou.
„Kdybych byla těhotná nezabila bych to, i kdyby se semnou Honza rozešel."
Další den se obě dívky vydaly ke gynekologovi. Doktorka jí řekla že přïznaky jsou tipické pro těhotenství a dala jí proto test. Rose byla celá na jehlách. Jestli bude mít Emma pravdu naše životy se s Honzou absolutně změní.
Zašla si do koupelny, pečlivě si přečetla příbalový leták a vše provedla podle pokynů. Za pár minut bylo rozhodnuto. Třesoucí se rukou test otočila s podívala se na výsledek.
Dvě čárky, pozitivní.
„Panebože!" Uteklo jí a Emma hned zabušila na dveře.
„Jsi v pohodě?" Zeptala se. To sama Rose nevěděla, byla těhotná, něco živého v ní rostlo, měla v sobě dalšího živého tvora.
„N-nevím." Vyšla z koupelny a zhluboka se nadechla.
„Budeš teta." Oznámila jí co nejklidněji a Emma zalapala po dechu.
„Musíš to zavolat Honzovi." Řekla kamarádce rázně. A to je ten problém, jak to přijme? Pošle mě na potrat? Rozejde se se mnou?
„Jo, asi jo." Kývla. Nebyla jiná možnost.
Pomalu vytočila Honzovo číslo, vzal jí to po pár zazvoněních.
„Ahoj Rose" ozval se jeho typicky zastřený hlubší hlas.
„Ahoj" pozdravila ho, nepovedlo se jí ovšem vytvořit bezstarostný tón hlasu o který se snažila, ale přesně takový jak se cítila. Naprosto unavený, zoufalý a trochu šokovaný.
„Co se stalo?" Okamžitě si toho všiml a zpozorněl. Rose si povzdechla.
„Je tu něco co jsem zjistila před chvílí... a je to dost šílený." Řekla co nejméně konkrétně. Nevěděla jak bude reagovat a to jí děsilo.
„Povídej" pobídl jí Honza. Teď zněl také trochu nervózně, bál se novinky která přijde.
„Já... prostě..." koktala a nevěděla jak správně zformulovat souvislou větu.
„Prostě jsem těhotná!" Vyjekla a přikryla si rukou pusu. To se ti povedlo Reedová...
„Tohle je nějaký vtip?" Zalapal Honza po dechu. Rosemary a těhotná?
„Ne, nechápu j-jak se to stalo ale prostě... jsem asi v d-druhým měsíci." Hlas se jí začal třást.
„Opatruj se" řekl prostě a telefon položil.
Nechápavě se na displej zadívala. Co to má znamenat? Je to opustění? Nebo si to jen potřebuje promyslet?
Další dva dny se Honza neozval. Rose by se zhroutila, nebýt Emmy která tu byla skoro pořád. Bohužel Kristýna onemocněla a tak třetí den musela zůstat sama. Ležela na posteli, hladila si břicho a koukala do stropu.
Bylo asi jedenáct když se rozdrnčel zvonek, překvapeně vstala a otevřela dveře.
„Já budu táta." Zamumlal příchozí a pevně jí objal. Podle vůně hned poznala kdo to je, Honza.
„Necháme si to?" Zeptala se Rose i když pro ní byla odpověď jasná.
„Miluju tě Rose, necháme." Jemně jí políbil.
••THE END••
