song - Les enfants terribles(Terrible childerns) - Escape the fate
Jak já nenávidím tyhle noci. Opilej do morku kostí, nevím kde sem, ani kam jdu a všichni vypadají tak přítulně. Něco jsme slavili, myslím že narozeniny nebo co. Neměl jsem sebou auto, protože oslava byla o pár domů vedle, ale nepamatuji si že bych šel touhle uličkou domů. Pravděpodobně jsem na úplně jiném konci města. Mobil mám snad v kapse, ale určitě vybitý. Bože, kdybych aspoň šel rovně a nemotal se sakra!
Najednou se mi žaludek obrátil naruby a já se co nejrychleji opřel o nejbližší stěnu, předklonil se a vyvrhl celý můj obsah žaludku. Z očí se mi automaticky spustili slzy a žaludek z posledních sil ze sebe dávil zbytky oslavy. Asi je na nic si říkat že už nikdy víc že?
Když jsem byl už úplně prázdný a vyřízený, utřel jsem si ústa a vyčerpaně se opřel o špinavou stěnu uličky. Zatraceně kde to jen tak můžu být? Podíval jsem se k obloze, ale bylo zataženo a jediné světlo v téhle ulici byla blikající lampa a starý neonový nápis nějakého pajzlu. Nevím kolik bylo hodin, ale bylo otevřeno a co je nejlepší na kocovinu? Další flaška alkoholu.
Zmohl jsem se a už rovnějším krokem došel ke dveřím toho zapadlého podniku. Už od pohledu mi bylo jasné že to bude nějaké drogové doupě, ale bylo otevřeno a skrz šedivé sklo byly vidět na poličkách vyskládané lahve s alkoholem. Rychle jsem si prohmatal kapsy a zjistil jsem že v jedné mám srolovanou dvacetidolarovku. Jde se léčit.
Vzal jsem za umazanou kliku a se zavrzáním otevřel dveře. Ihned mě do nosu praštila ohavná vůně alkoholu, trávy a sexu. Bylo tam přítmí, takže jsem moc neviděl kde co je nebo kdo, ale ihned jsem zamířil na barovou stoličku a jakmile jsem dosedl ucítil jsem na sobě hned několik pohledů. Tělem mi projela zvláštní nervozita, za barem totiž nebyl žádný barman a nikdo tu prakticky nebyl. Za mnou se ozvaly kroky a mě teprve teď došlo jaké je tady ticho. Pomalu jsem se otočil a pohlédl na tři postavy naproti mně. Uprostřed stál vysoký chlap s pronikavě modrýma očima, vlasy pečlivě sčesané dozadu a v nose piersing. Jeho postoj byl pevný a nebylo třeba pochybovat o tom že je tady kápo. Po jeho pravé ruce stál o dost menší muž, řekl bych asi o hlavu menší než já. Vlasy měl delší, neupravené a odhalovaly mu několika centimetrové plugy v uších. Jeho oči byly světle hnědé a překvapivě přívětivé. Na druhé straně po modroočkově levici stál muž o trochu nižší než jeho bos a jediné co jsem z jeho postavy mohl popsat bylo to, že si s ním rozhodně nechci zahrávat , jelikož vyhrnuté rukávy odhalovaly svalnaté potetované ruce. Z jeho obličeje jsem nic nevyčetl protože měl na hlavě kapuci staženou hluboko do obličeje. Jediné co jsem viděl bylo tetování trojky na jeho krku. Zajímalo by mě co všichni chtějí.
„Co tady dělá chlap jako ty po půlnoci? Děti už maj po večerce." Ušklíbl se prostřední hluboký ledovým hlasem. Vnitřnosti se mi scvrkli do jednoho uzlíčku a i přes závoj opilosti jsem pocítil strach. Tyhle si se mnou nehodlali jen tak povídat.
„Jo, už je po zavíračce." Podtrhl jeho slova ten menší chraplavým hlasem a ruce si složil na hrudi aby aspoň trochu působil větší.
„Myslím že děti by tady vůbec neměli co dělat." Ušklíbl se svalnatec a z pod kapuci jsem uviděl jeho hnusný úšklebek. Připadal jsem si tak malý oproti nim což taky asi byla pravda když ten modrooký měl asi dva metry.
„J-já asi radši už půjdu.." dostal jsem za sebe a pomalými pohyby sklouzl ze stoličky. Ani né ve vteřině jsem ucítil silné prsty jak sevřely můj krk a přišpendlily mě k hraně baru. Zalapal jsem po dechu a vytřeštěně zíral do očí nejmenšího člena této skupinky.
„Teď asi těžko, mohl by tě venku někdo sežrat." Zasyčel a vycedil na mě své pokřivené zuby.
„Klid Craigu...všichni máme hlad." Řekl s klidem nejvyšší a stisk na mém krku povolil až mě pustil úplně. Menší, Craig, se na mě naposled zašklebil a pak se vrátil na své místo. Takže teď stoprocentně vím kdo je tady pán. Zhluboka jsem se nadechl a postavil se pevně na zem.
„Hele já nechci žádný problémy.." řekl jsem přiškrceně a v obraném gestu zvedl ruce. Cítil jsem jak alkohol si s mou rovnováhou dělá co chce, ale teď jsem spadnout nemohl.
„To mi taky ne..." zašklebil se modrooký a pomalým krokem s rukami v kapsách šel směrem ke mně. Vyděšeně jsem začal automaticky couvat, ale ani né po půlce kroku jsem narazil na kraj baru. Poskoci se kolem mě shlukli a já nemohl nic dělat, jen pozorovat každičký jejich pohyb a úšklebek, kterým mě obdarovávali. Byli už skoro u mě když se boss zastavil a vztáhl ruku k mému obličeji. Neschopný pohybu jsem sledoval jak se jeho prsty blíží k mé tváři a jak obkreslují její linii.
„Tak nevinný.." zašeptal modrooký a nechal jeho prsty sklouznout po linii mé tváře k mému krku. Dech se mi najednou zasekl v krku a já se bál nadechnout. „Nevinný...jen vytasit zbraň.." rukou naznačil pistoly a přitiskl mi prsty mezi oči. „a Bang!" prudce mě prsty praštil do čela a já vyděšeně vyjekl a snažil se vrůst do dřeva baru. Jediné co se ozvalo byl smích. Tak nelidský, ale přitom tak normální. Smích po chvilce utichl, ale moje srdce snad ještě víc nabralo na rychlosti. Chtěl jsem pryč. Zdálo se mi že alkohol ze mě úplně vyprchal a jediné co mé tělo trápilo byl strach a žaludek naruby.
Všichni najednou zvážněli a znovu se zahleděli na mě. „Craigu?" ozval se hlas bosse a Craig se na něj poslušně otočil. „Tenhle je na tobě." Dokončil svůj rozkaz a pak se s „trojkou" odebrali do nitra tmavého baru. Pohlédl jsem na Craiga a bylo mi jasné že výška tady neznamená nic.
„Tak pojď ty nádhero." Ve vteřině se dostal ke mně a pak jsem už jen ucítil tupou bolest v nose a železitou chuť krve v ústech. Vše zčernalo a já omdlel.
Před pár dny jsem si jen tak začala psát, že napíšu jednodílovku...po čtyřech stránkách mi došlo že to asi tak krátké nebude :D takže zkusím co řeknete na tuhle fanfikci ne jen s členy BvB, ale i s členy Escape the fate, Hollywood undead a jinými mími oblíbenými kapelami :) mi určitě napište do komentářů co si o tom myslíte a i kdyby ne tak další kapitoly doopravím brzo :P
jinak vám asi dlužím omluvu že jsem asi půl roku nepřidala nic k jiným příběhům, ale nějak mě přestalo bavit psát jen o sexu a jen samé sarkastické narážky, takže tohle bude trošku vážnější a uvidíme jak dlouho mi to vydrží :)
užijte si výkend příšerky a já jdu na koncert HU :P bye
-Izu
"We are a terrible children, The bringers of light and death" - Escape the fate
ČTEŠ
Les Enfants Terribles ZASTAVENO
FantasyPřipadalo mi to jako normální večer. Jako každý jiný den kdy jsem se motal domů a nevěděl kde vlastně jsem. Pak jsem ale špatně rozhodl a začala úplně nová etapa mého života. Něčeho, čemu jsem do nedávna nevěřil a považoval to za pohádky se stalo r...