Les Enfants Terribles ZASTAVENO

4. V objetí anděla

 Ani jsem nepostřehl jakou rychlostí se tahle příšera přemístila na můj krk a zuby lehce prořízla kůži na mém krku. Vykřikl jsem tou příšernou bolestí, ale jakoby paralyzovaný tím co jsem viděl, jsem se zmohl jen na křečovité sevření jeho ramen a slzy co se okamžitě spustili z mých očí. Cítil jsem jak z mého těla ve vteřinách saje veškerý život a já se nebyl schopný bránit. Byla to příšerná bolest, ale najednou z ničeho nic přestala. Mé bolestí stažené svaly se uvolnily a já jsem překvapeně pohlédl na to stvoření co bylo stále přisáté k mému krku. Až teď jsem si všiml, že jeho vlasy byly dlouhé po lopatky a jak jeho kůže dostává zdravou barvu. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem pustil jeho ramena ze sevřený a zhluboka se nadechl. Bylo najednou o dost jiné než na začátku. Necítil jsem totiž vůbec žádný odpor, dokonce jsem měl i pocit se k němu víc přitisknout a dát mu víc mé krve. Sám jsem nevěděl co je vlastně správné.

Po nějaké chvíli stisk zubů na mém krku povolil a já ucítil jak jeho jazyk olizuje poslední zbytky mé krve. Odtáhl se ode mne a já uviděl jak černota okolo duhovek se pomalinku stahuje zpět do koutku očí. Ale jeho slastný pohled mu zůstal a já tiše oddechoval. Co se právě stalo? On právě se zakousl do mého krku a...bože můj. Vždyť upíři jsou jen výmysl lidstva!

„Vítej v realitě." Ušklíbl se a bez dalšího slova vstal a odešel z místnosti. Nevěřícně jsem se za ním otočil, ale nezbylo po něm nic, než zvláštní pocit nervozity. Stále vyděšen jsem se dotkl mého krku, ale nic jsem necítil. Žádná bolest a když jsem přejet po místě kam mě kousnul, tak tam nic nebylo. Žádná rána ani krev. Tohle je sen. Je to jen sen! Musí to být sen!

-Neznámí-

„Tak to je dobrej matroš tohle." Zasmál se Danny naproti mně, když pomalu míchal tou červenou tekutinou ve zkumavce.

„Taky to něco stálo. Koupil jsem to od Ashley hned potom co si sama koupila 250 mililitrů. Někdy by mě zajímalo kde ta ženská bere prachy." Zakroutil jsem hlavou a opřel se o nejbližší stůl s naším nářadíčkem.

„Z toho by se dalo pár gramů udělat." Řekl zamyšleně Denis hned po tom co se napil z flašky té nejlevnější krve co se dá na trhu sehnat. Nechutná dobře, ale ani jeden z nás týden nic neměl, a tak se nedalo nic dělat. Nějak přežít musíme. Natáhl jsem k němu ruku a on mi flašku předal. Děkovně jsem kývnul a napil se té hnusně zředěné růžové tekutiny.

„No pokud chceme prachy tak pár gramů by šlo. Ale víc mě láká najít ten zdroj...zdroj těch peněz. Jen si představ mít ho u sebe a dělat z toho tolik papriky kolik budem chtít. Už bychom nemuseli žít tady v tomhle štoru." Zasyčel jsem a naštvaně nakopnul bednu plnou prázdných skleněných lahví. „Aspoň tý ženský by jsme se mohli zbavit." Dodal jsem a podíval se na dřevěný poklop v podlaze pod kterou se skrývala naše vězenkyně. Kříženkyně zasraná.

„Je to to jediný z čeho se dá ještě čerpat. A i když to pančuješ, tak to stojí za hovno, takhle nás Dogísek za chvíli obere o všechny zákazníky. Prý má nový zdroje. Svině." Odplivl si Denis a z kapsy si vytáhl růžovou cigaretu, kterou si zapálil o plamen svíčky na stole, která byla jedním z největších zdrojů světla v téhle místnosti. Ani jeden z nás nemá rád světlo. Černovlásek se usmál, když si úspěšně zapálil bez toho aby si ošlehl ofinu jako posledně a pak se spokojeně podíval na nás, jako by čekal otázku, které se však nedočkal, tak pokračoval sám. „Nechcete taky?" nabídl, ale já s Dannym jsme jen zakroutili hlavou.

„Ne fakt ne, ten tvůj tabák stojí za hovno. Si na to použil snad vodu z nějaký krysy ne?" řekl posměšně Danny a přebral si ode mě flašku a sám se napil.

„Hele hulit se to dá tak co řešíš." Oponoval Denis a já jen zakroutil hlavou.

„Hele serte na to a pojďte radši naplánovat jak Biersakovi seberem jeho zázrak. Chci se topit s tom rudým prachu zítra ráno." Rozhodl jsem a oni oba přikývli. Čas sebrat tomu parchantkovi Craigovi co si tak hýčká...

-Ashley P.-

Po asi půlhodinovém civění do stropu, jsem nějak konečně usnul. Velmi neklidným spánkem. Často jsem se budil jen tichými zvuky nebo když někdo prošel kolem mých dveří. Nebudu lhát, ale bál jsem se. A nejvíc mi začal dělat problém hlad a žízeň. Nic jsem za celý den nedostal a to navíc nevím jak dlouho jsem spal před tím a jak dlouho jsem byl mimo. Ale nakonec jsem na nějakou chvíli usnul.

Probudila mě až skřípot železa o železo. Okamžitě jsem se vystřelil do sedu a rozhlédl se kolem sebe. V pokoji byla už tma a jen oknem sem prosvítalo světlo lamp. Ale něco stínilo okno. Byla to silueta muže, který něco dělal okolo mříží na mém okně. Vyděšeně jsem pozoroval každičký jeho pohyb a poslouchal každičký zvuk. Pak ale zmizel z výhledu a ozvala se ohlušující rána. Tlaková rána mě přitiskla k madraci a já se ochranitelsky schoulil do klubíčka. Ještě než prach sesednul jsem uslyšel z útrob domu dusot nohou a oknem proskočilo zvláštní stvoření, které se při dopadu na podlahu proměnilo v muže v černé, který měl šátkem zakrytý obličej. Bez rozmýšlení mě popadl pod krkem a nahnul se k mému krku. Čekal jsem že se zakousne, ale on pouze přičichl a bez dalšího slova si mě přehodil přes rameno. Bez dalšího ohlížení se rozeběhl zpět k oknu a vyskočil z něj. Vyděšeně jsem zakřičel. Nedošlo mi jak vysoko můj pokoj byl, ale teď jsem viděl pod sebou minimálně deset pater a já padal dolů na chladnou zem na rameni neznámého muže. Zavřel jsem oči a čekal tvrdý pár a smrt.

Ani jedno však nenastalo. Muž lehce dopadl ne chladnou zem jako by sestoupil z jednoho schodu a rozeběhl se ulicí do neznáma. Bezmocně jsem pozoroval ubíhající ulici a spatřil jak za námi běží další dva muži. Jeden také s šátkem přes obličej a druhý se zlatou maskou. Za nimi v dálce vyskočila z okna další postava, ale těsně před dopadem na zem se proměnila v příšernou nestvůru, kterou jsem s tu chvíli nebyl schopný rozpoznat zda se jedná o člověka nebo o obřího netopýra.

„Denisi!" zakřičel můj únosce na jedno z jeho druhů. „Leť!" křikl a k mému zděšení jsem byl přehozen do náruče jiného duha a než jsem se mohl vzpamatovat, tak snad rychlostí světla se onen Denis odlepil od země. Automaticky jsem se pevně chytl jeho trupu a zabořil hlavu do jeho hrudi. Cítil jsem jak se zvedáme a jak pode mnou jsou ulice menší a menší. Jeho paže mě pevně objímaly abych nespadl, ale i tak jsem koutkem oka viděl něco neuvěřitelného. Z jeho zad vyrůstala ohromná černá křídla s dlouhými opsidiánovými perutěmi. Bože můj, vždyť je to anděl!

„Je furt za námi ta svině upírská?!" zakřičel přes odpor větru a já se opatrně posunul víš, abych viděl co je za jeho zády. Viděl jsem nádhernou hvězdnou oblohu a zářící měsíc v blížícím se úplňku. Ale také jsem viděl tu ohromnou černou stvůru. Byla daleko, ale i tak jsem rozpoznat jeho velká blánovitá křídla a jeho černé drápy lesknoucí se v záři měsíce.

„Je tam!" zakřičel jsem mu do ucha a on kývnul.

„Tak mu trochu provětráme srst." Řekl si spíš pro sebe a prudce začal klesat do útrob města. Zavřel jsem oči a ještě víc křečovitě objal mého únosce. Nebál jsem se výšek, ale takhle rychle klesat mi nedělalo dobře. Cítil jsem jak rychle zatáčí, jak na poslední chvíli vybírá zatáčky, jak prolétává podchody města a slyšel jsem vyděšeně křičet lidi pod námi. Pak jsem ucítil tupou ránu do temene hlavy a uslyšel jsem zvuk tříštícího se skla.

Taky vám příjde že to hrozně rychle utíká? :D měla bych trochu zvolnit :D a kdo si myslíte že je kámo(ten neznámí) naší další skupinky? taky zde byla otázka zdali se Craig vyspí s Ashem...no ještě nevím, ale kdyby jo tak co vy na to? 

a co zatím říkáte jak míchám skupiny? :D motýlek(Johnny 3 tears), prcek(Craig) a žirafa(Andy :D) versus anděl junior(Denis), lvíček(Danny) a vlkodlak(?) :D 

jinak užívejte zbytek neděle...chjo jedu k babče :/ držte se příšerky :)

-Izu

"I wish could turn back time, to the good old days." - Twenty one pilots