song - Trapped - The world alive
Pomalu jsem otevřel oči a zhluboka se nadechl zkaženého vzduchu. Byl jsem stále hodně unavený, ale cítil jsem se lépe a navíc kocovina sama od sebe vyprchala. Převalil jsem se na záda a promnul si oči nezajímajíc se o to zdali na nich stále ještě mám makeup nebo ne.
„Dobré ráno." Ozval se hluboký hlas místností a já teprve teď rozpoznal, kde to vlastně jsem. Pochopitelně jsem ležel na starší posteli s železným rámem a starou madrací. Pokoj byl prapodivně útulný díky tmavě zeleným tapetám a staršímu prošlapanému koberci. Bylo zde i okno, kterým se dalo vyhlédnou ven skrz rezavé mříže a odhadoval jsem, že jsme asi tak v druhém patře nějakého paneláku. U okna byl prázdný psaní stůl a za ním obyčejná židle. O kousek vedle ale stál ušák s vysokým opěradlem a u něj malý prosklený stolek. V ušáku seděl pohodlně usazen modrooký boss a prohlížel si mě pronikavým pohledem. V ruce svíral sklenku rudého vína a nohy měl opřené o rám stolku.
„Už jsem se bál že se nikdy neprobudíš Růženko. Přijít o tak vzácný kousek by mě mrzelo." Ušklíbl se a přihnul si ze sklenky. „Třicet pět let že?" zeptal se a já němě kývnul. Nechápal jsem co tím naznačuje. „No.." rychle do sebe zvrátil skleničku vína a pak se znova podíval na mě. Jeho oči ale nebyly už tak zářivě modré, ale rudé jako ono víno „To bychom měli..." Dodá a jeho oči se znovu změnily na zářivou modř. Počkat , cože? Položil sklenku na stůl a vstal z křesla. Přešel k posteli a svými prsty mi shrábl vlasy z čela. Nebyl jsem schopen uhnout a on se jen usmál a odešel dveřmi pryč.
Co to sakra bylo? Proč mluví všichni tak zakódovaně a proč mu tak zčervenaly oči, když se napil toho vína? A proč vlastně chtějí mě? Kvůli mé krvi? Jde tady o nějaký černý trh či co?
Schoulil jsem se do klubíčka a bezmocně si objal kolena. Připadal jsem si tak malý mezi nimi. Taková zvláštní aura z nich vyzařovala. Co to je? Prosím řekněte mi to někdo. Najednou jsem ucítil jak mi po tváři stekla slza. Rychle jsem si jí otřel hřbetem ruky, ale hned na to začala téct další a další. Jsem troska. Nejsem schopný se ubránit ani jednomu malému chlapovi. Bože můj. Co když mě zabijou? Podřežou a moje vnitřnosti rozprodají? Je tu tolik otázek a tak málo možností na odpověď.
„Hromada otázek, hmm?" ozval se klidný hlas a já hned rozpoznal Craiga. Ve vteřině jsem si utřel oči a posadil se na posteli abych se necítil tak bezbranný. Stál u dveří se složenýma rukama na hrudi. Vypadal tak klidně, že jsem se každou chvíli čekal že na mě vyskočí a zardousí mě.
„Není nic špatného na tom brečet." Pousmál se a přešel k posteli na kterou si sedl. „Hele, Ashley.." začal a pak se mi podíval do očí. „Teď to pro tebe asi nebude lehké období, ale obávám se, že se jen tak domů nevrátíš. Přišel jsi v příliš blbou dobu, na to abychom tě mohli jen tak nechat jít." Povzdechl si a pokračoval „Začnu od začátku. Takže tohle není žádný drogový doupě nebo něco podobného. Jsi v části města kde nežijí lidé ze své vlastní vůle. Žijou tu potvory a ty žízní po krvi." Zase se odmlčel a vzal do dlaní mou ruku a vyhrnul mi rukáv. Byl jsem ale tak zaměstnaný zpracovávání informací, že jsem to sotva postřehl. „Po včerejšku jsme prodali 300 mililitrů tvé krve za pěknej balík. Dokonce takový, že se o původ krve začali zajímat i jiní než mi, obyčejní prodejci. Další potvory zavětřili pach tvé krve a jdou po zdroji. Chtějí tvou krev jen a jen pro sebe. Nejen že z toho tady můžeš vydělat dobrý prachy, ale tvá krev je ideální k výrobě jednoho typu drog." Začal prsty přejíždět po mém předloktí a já konečně se probral z transu a ucuknul.
„Drogy? Tady jde o drogy?" vyhrknul jsem a vyděšeně sledoval ty pronikavě mahagonové oči. On se však jen zasmál a odhalil tím své dva křivé zuby.
„Kéž šlo jen o to. Zjednodušeně řečeno, tady žijou lidi kteří k životu potřebujou lidskou krev. Bez ní zemřou, s ní mohou být nesmrtelní. Ty máš hodně výživnou krev a hlavně zdravou a tak se o to začali zajímat jiné...společnosti. Samozřejmě tu platí nějaká pravidla o vlastnictví oběti, ale krade se i tady. To s těma drogami je taková další sranda. Víš na nás potvory neúčinkují žádné návykové látky. Můžem chlastat jak chcem, můžeme kouřit, můžem si píchat herák, ale nic to s námi neudělá. Jediná věc co na nás funguje je taková zvláštní droga vyrobená z krve. No a za tu drogu samozřejmě dostaneš víc za menší množství." Za se si povzdechl a prohrábnul si vlasy svými potetovanými prsty. „Prostě po tobě teď půjde hodně potvor. Většina chce jen krev a né všichni mají trpělivost přestat po litru. Ani po dvou. Jsou schopni tě vycucnout ve vteřině a to mi nechcem. Chcem z tebe vytěžit co nejvíc." Mile se usmál a já jen vyděšeně kývnul.
„Takže mi říkáš že mě každou chvíli může někdo zabít a vysát ze mě krev? Ale vždyť upíři neexistují ne? Takovýhle potvory si lidi vymysleli ne? A jak vůbec znáte mé jméno?" vyhrkl jsem ze sebe jedním dechem, ale Craig jen zakroutil hlavou.
„Jsme sice na vymření, ale stále nás pár ještě zbývá. Aspoň těch čistokrevných." Usmál se hrdě a pak z nepochopitelného důvodu mě chytl pod krkem. Vyděšeně jsem ho pozoroval a nevěděl, jestli to myslí jen ve hře nebo zdali mě opravdu chce uškrtit. „A znám tvé jméno, protože jsi měl v kapse mobil a někdo se po tobě sháněl." zorničky se mi rozšířili nadějí. Někdo se po mě sháněl! Za chvíli mě určitě najdou a budu volný! Bohužel tyhle mé naděje utnula jeho síla v ruce, která mě povalila na madraci postele a znemožnila mi průniku vzduchu do plic. Zalapal jsem po dechu a mé ruce okamžitě začali soupeřit z jeho rukou, ale ta byla jako z ocele.
„Jsi teď máš majetek a nikdo tě hledat nebude, neboj." Pousmál se a povolil stisk na mém krku. Ihned jsem se zhluboka nadechl, ale jeho ruka z mého krku nezmizela. Craig se znovu pousmál a já si teprve teď uvědomil v jak nevýhodné situaci jsem, jelikož já byl úplně bezbranný na lopatkách a on se nade mnou skláněl na čtyřech. Nohama držel mé tělo na místě, jednu ruku měl neustále na mém hrdle, ale už ho nesvíral, a druhá ruka se opírala vedle mé hlavy. Pohlédl jsem do jeho temně hnědých očí a uviděl rudé pulzující žilky, které protínaly bělmo. Byl tak blízko, že jsem mohl cítit to zvláštní teplo co z něj vyzařovalo. Ale žádný dech. On nedýchal!
Než jsem mohl začít panikařit ucítil jsem jeho rty na mých. Bože můj on mě líbal! Jeho rty se rozpohybovaly, ale já se nemohl přimět k jedinému pohybu. Nelíbilo se mi to! Ale teprve když jeho prsty se propletli s mými vlasy jsem procitl a ucuknul z jeho polibku. Moje vyděšené oči se setkaly s jeho klidnými, ale něco bylo špatně. Jeho oči už nebyly tak zvláštně hnědé, ale úplně černé. Žádné bělmo, žádné panenky, jen nekonečná černota. Pak se jeho výraz změnil. Z poklidného beránka se stal zuřivý pes.
„Chtěl jsem na tebe být milý, ale když jinak nedáš." Procedil skrz zuby a já jen na vteřinu postřehl jak se jeho ústa protáhla a z nich na mě civěly čtyři tesáky. Čtyři bělostné tesáky...
Da bum, snaha o dramatičnost :D ale fakt je to čitelný? já o tom furt pochybuju, protože vím že dokážu víc. Prostě se ozvěte do komentu plosííííím :3
jinak gratulace Deny :D poznala posledního člena sebranky tzv. "Trojka" a je to Johnny 3 Tears :P
tak opatrujte se příšerky a za chvíli jsem tady zas :D fakt mě to baví zatím psát
-Izu
"I've got another confession to make." - Escape the fate
ČTEŠ
Les Enfants Terribles ZASTAVENO
خيال (فانتازيا)Připadalo mi to jako normální večer. Jako každý jiný den kdy jsem se motal domů a nevěděl kde vlastně jsem. Pak jsem ale špatně rozhodl a začala úplně nová etapa mého života. Něčeho, čemu jsem do nedávna nevěřil a považoval to za pohádky se stalo r...
