obrázek - Craig (poznámka autora: zdůvodnění narážky z minulé kapitoly "pokřivené zuby" - ano má křivý zuby, protože dostal při natáčení s Blessthefall kytarou do zubů)
Kap...kap...kap...kap...začalo dunět mojí hlavou jako kulomet a já malátně otevřel oči. Hlava mě neskutečně bolela a ucítil jsem chuť své krve v ústech. Vše bylo rozmazané a já nadzvedl ruku abych si protřel oči. Bohužel něco mé ruce bránilo. Zabral jsem za druhou ale zase nic. Snažil jsem se vstát, ale nic.
Po dlouhé chvíli mžourání se mi zrak konečně rozjasnil a já se mohl rozhlédnout kolem sebe. Byl jsem v nějakém opuštěném malém skladu s haldami starých novin prorostlých plísní. Plíseň byla i na zdech a strop, ze kterého pravidelně padaly kapičky vody, se odlupovala barva. Byl jsem připoután k židli s jednou rukou za zády a druhou vodorovně podél těla. Nejdřív jsem to nechápal, ale pak jsem spatřil na zemi zvláštní krabičku ve které byla připevněná celkem velká injekční stříkačka, která hadičkou vedoucí do mé ruky, kde se napojovala na docela tlustou kanylu, mi pomalinku odebírala krev. Povzdechl jsem si a zavřel oči. Byl jsem unavený, ale nemohl jsem už spát. Lomcovala se mnou kocovina a já dokonale pociťoval jak ze mě pomalinku prchají poslední kapky krve. Nechtěl jsem tady a teď zemřít, ale nemohl jsem nic dělat.
Místností se najednou rozkřičelo pípání a já sebou prudce trhl. Krabička pode mnou zlověstně řvala a když jsem se na ni podíval zjistil jsem proč. Injekce bylo plná mé rudé krve. Připadalo mi jako by tam byl snad celý litr, ale odhaduji, že to nebyl ani čtvrtlitr. Chodbou se ozvaly spěšné kroky a já v chodbě zahlédl Craiga jak běží za mnou. Jakmile překročil práh vrhl se k malé krabičce s injekcí a vypnul ji. Bez jediného pohledu na mě, či popadnutí dechu ji vyňal a s největší opatrností ji pozvedl do výše svých očí a podíval se na rudou tekutinu skrz světlo chatrné žárovky.
„Jediný důvod proč se tě Andy rozhodl nezabít již při prvním odběru byla tahle rudá tekutina." Podíval se na mě s jiskrami v očích. „Ani nevíš jak jsme byli překvapení, že máš skupinu 0. Dlouho jsme ji v tomto městě neviděli a navíc jsi úplně zdravý." Usmál se a otevřel malý železný kufřík, který byl pod mou židlí, takže jsem si ho nevšiml. Uzávěrem zašpuntoval výstup injekce a uložil ji do kufříku s molitanem vytvarovaným tak, že přesně zapadla. „Byl dokonce tak nadšený že se rozhodl ti dát poloviční svobodu." Zavřel a zamkl kufřík na jednoduché zámečky. „Tohle byla poslední co jsem ti měl odebrat." Znovu se usmál a položil dva prsty na místo vpichu kanyly na mé ruce. Obličej se mi zkroutil v bolestné grimase, když kanylu pomalu vytáhl. Pohlédl jsem na Craiga a zjistil, že upřeně pozoruje kapku krve vytékající z místa vpichu. „Samozřejmě, život nebude zadarmo.." zašeptal a pak k mému údivu přitiskl své rty k ráně. Nedokážu přesně říct co vlastně dělal, ale bylo to podivně příjemné, když jeho rty sály mou ránu. Oči měl zavřené a jeho výraz byl plný něčeho čemu bych přiřadil slovo slast, ale jak si mohl něco tak divného užívat? A proč to vlastně dělal?
„Craigu!" rozeznělo se chodbou a mi oba vzhlédli k postavě stojící ve dveřích. Ani jeden jsme si nevšimli, že sem přicházel natož aby tady stál. Byl to ten s trojkou na krku a kapucu měl stále staženou hluboko do obličeje. „Craigu, víš že Andy nerad čeká." Pronesl klidně a Craig kývl a podal „trojce" kufřík.
„Mám ho už pustit?" zeptal se Craig a stoupnul si zpět na nohy, aby se mu aspoň trochu rovnal.
„To nevím, ale on určitě nebude teď schopný chůze...já jsem stejně stále proto, abych si ho tu pro jistotu nechali. Určitě totiž zdrhne a kdo ho pak bude hledat?" řekl a rozmáchl rukou, aby dodal slovům na dramatičnosti.
„Já vím, je to hovadina.." povzdechl si Craig a pak udělal tu zvláštní věc že mi prohrábl vlasy. Proč je tady všechno tak zvláštní? Není to trochu teplý? Co se tady děje a kdo je Andy?
„Ale co. Rozvaž ho a ber ho sebou." Řekl „trojka" bez delšího přemýšlení a vydal se chodbou do neznáma.
„No co se dá dělat." Povzdech si zase Craig a z pod opasku vytáhl malou dýky, kterou lehce přeřezal provazy. Chtěl jsem vstát, ale nedokázal jsem to. Jediné co se mi podařilo bylo promnout si znavené ruce a prohlídnout si modřiny na zápěstí. Chtěl jsem najít malou ranku od kanyly, kde byla ale nemohl jsem ji najít. Jediné co na tom místě bylo tak drobná bolest, ale žádná ranka. Zvláštní.
„Tak pojď." Řekl si Craig spíš pro sebe a jednou rukou mě vzal pod koleny druhou kolem pasu a zdvihl mě. Zamotala se mi hlava a já okamžitě objal jeho krk jak mi to jen svaly dovolovaly. On to nijak neřešil a nesl mě chodbou kamsi do spletité a zašlé budovy. Začaly se mi klížit víčka, ale nemohl jsem. Jen síla vůle mě držela při smyslech, ale i tak jsem sotva poznal, když jsme vešli do tmavé místnosti jen s jednou blikající žárovkou na stropě. Nic jiného jsem nerozeznal. Ucítil jsem pod sebou madraci a jak mě na ní Craig pokládá. Nic jiného jsem už neviděl. Jediné co jsem před propadnutím do spánku uslyšel byl Craigův hlas. Ale už nevím co říkal...
Tak kdo myslíte že je "Trojka"? :D napovím jen to že má na koncertech modrou masku a viděla jsem ho :P a co si zatím myslíte o Craigovi? Je to upírek nebo jiná bestie? třeba obyčejnej překupník krve? :D "A takhle se schání transfuze do nemocnicí dámy a pánové!"
jak se zatím líbí? :3 docela mě to baví psát, i když jako u všeho nevím jak to dopadne :D
opatrujte se příšerky :P jdu ještě psát Zhasni světla a pak jdu asi spát :D
-Izu
"666, Party with the devil bitch!" - Attila
ČTEŠ
Les Enfants Terribles ZASTAVENO
FantasyPřipadalo mi to jako normální večer. Jako každý jiný den kdy jsem se motal domů a nevěděl kde vlastně jsem. Pak jsem ale špatně rozhodl a začala úplně nová etapa mého života. Něčeho, čemu jsem do nedávna nevěřil a považoval to za pohádky se stalo r...
