Mischance

2.

,,máš vše?" křikl na mě můj až příliš ochranitelský otec, protočila jsem oči v sloup a vystoupila ,,jo mám"křikla jsem na zpět a zabouchla dveře od auta. (Kde něco křuplo a já slyšela dlouhý táhlý povzdech jako vždy když jsem něco udělala)

Přidala jsem do kroku a radši se ani neotáčela. Zrovna jsem procházela okolo party kluků ke které jsi patřil i ty, jenže to jsem v tu chvíli nemohla vědět... Letmo jsem se otočila od svých nohou, které jsem si hlídala abych o něco nezakopla a rozhodla jsem se risknout pád, který by způsobil slon, protože náhodou vyběhl ze kanálu. Ty ses, ale také otočil a já se poprvé střetla s párem světle hnědých očí, usmál ses, rychle jsem se otočila zpět, cítila jsem jak mi rudnou tváře a nepotřebovala jsem ani zrcadlo na to abych věděla, že vypadám jako rajče. Mojí pozornost najednou upoutaly pramínky hnědých vlasů, které mi vypadli z chaotického drdolu, není divu taky jsem ho dělala asi jen pět sekund, jinak by mi je ufikly klřídla letadla, které havarovalo, když uviděli toho slona. Okamžitě jsem je zastrčila za uši a sledovala cestu před sebou s co nejvíce sklopeným pohledem aby si nikdo nevšiml mých rudých tváří který jsi ty způsobil jediným pohledem...

A nejlepší je asi to, že mi někoho připomínáš.

No. Ehm. První dvě části byli delší, ale to bylo jen pro to uvedení do děje příběhu tak snad se to dá přežít ^^ další už budou jen kratší a kratší <3