53.

74 11 2
                                    

Co tuhle? Ukázal na pestře barevnou kytici, byla úchvatná. Nadšeně jsme ho líbla na tvář a chytla za ruku, šli jsme k pokladně, kde ji se smutným výrazem přebíral, kytky nemá rád od té doby co mu umřela matka, ale nosí jí je na hřbitov, protože by se cítil blbě, květiny mu jen bolestivě připomínají nepostradatelnou osobu. Pohladila jsme ho po rameni a povzbudivě se usmála ,,vše dobrý?" Kývnul ,,snad jo"

MischanceKde žijí příběhy. Začni objevovat