3.

185 22 0
                                    

Šla jsem na první hodinu, jenže když jsem šťastně došla a splnila úkol dne, myslela jsem, že se už nic nemůže stát.

CHYBA!

Osud se mi nejspíše vysmíval do tváře, protože jsem nepřišla včas, o to by ještě ani tak moc nešlo, protože to co se stalo potom bylo nadmíru trapné, jenže to jsem taky nemohla vědět...

,,promiňte, už se to nestane" omluvila jsem se a stydlivě se vydala do volné lavice na konci třídy.

Do lavice vedle tebe...  Hah, jaká to ironie.

MischanceKde žijí příběhy. Začni objevovat