Znovu?

Přepadení

Obraz v zrcadle se změnil. Náš odraz vybledl a místo něj se v zrcadle objevila nádherná krajina. Hrála všemi barvami podzimu. Zelená mýtinka s vyšlapanou cestou obklopená lesy.

"Tvůj nový život." Řekla a pokynula rukou, abych šla dál. Váhavě jsem tedy vykročila. Má noha prošla rámem! Ještě jednou jsem se otočila na blonďatou ženu, ale už tam nebyla. Nechala jsem to být a vstoupila do zrcadla. Noha mi ale zavadila o rám a já spadla po hlavě přímo do křoví.

"Dobrý začátek, Eliso." Neodpustila jsem si. Nový život, ale stejně nešikovná holka. Zvedla jsem se. Očistila. A důstojně, jako by se nic nestalo, jsem se vydala po cestě.

------------

Po chvíli jsem si ale potřebovala odpočinout a měla jsem žízeň. Rozhlédla jsem se. Z cesty, kterou obklopovaly lesy, se teď spíš stala malá lesní pěšinka a já jsem kromě ptačího zpěvu a pohybu listí ve větru nic neslyšela. Žádný potůček. Rozhodla jsem se tedy nezastavovat, dokud nenajdu vodu.

Rozešla jsem se dál, ale stihla jsem udělat jen asi pět kroků, když mě něco srazilo na zem pokrytou listím. Alespoň mě to moc nebolelo. Tíha, která mě svalila, mě už netížila.

"Ale, ale, ale." Trhla jsem s sebou. "Kdopak se nám tu zatoulal do mého lesa? No?" zvýšil hlas, když jsem neodpovídala. Můj pohled se pomalu přesouval od špičatých sešlých bot, po špinavé roztrhané kalhoty, několikrát záplatovaný tmavý kabát až k tváři, kterou zdobil zlomyslný úšklebek. Zvedla jsem se a začala si oprašovat své šaty. Jak by mě tenhle otrhanec mohl ohrozit.

"Nešlo se zeptat, aniž bys mě povalil?" S klidem jsem se na něj podívala a napřáhla ruku. "Jsem Elisa." 

Zaraženě se díval na mou ruku. Tohle opravdu nečekal. S nedůvěrou ji ale nakonec sevřel.

"Nick." Kdyby se trošku umyl, tak by vypadal lépe, ale musela uznat, že mu z té špíny krásně vynikají zářivě modré oči.

"Těší mě. Ale vzhledem k situaci bych to brala s rezervou." ujistila jsem ho. Opravdu mě nemusel povalit. "Nemáš vodu? Mám strašnou žízeň." Nevěřícně na mě zíral. Usmála jsem se.

Ano, bylo to ode mě bláhové, chtít něco od loupežníka, který mě chtěl přepadnout, ale já u sebe nic neměla. Byl mi dán nový život, ne abych se bála, ale užívala si ho naplno. Risk je zisk. Už se nenechám životem vláčet. Teď svůj život vlastním a do toho mého už strach nepatří. Chci žít a získat odpovědi na všechny mé otázky. K tomu musí být člověk trošku smělý.

"Nech to být." zavrtěla jsem hlavou, obešla jsem ho a pokračovala cestou dál. Byl mimo. Svou drzostí jsem ho absolutně překvapila a on zamrzl.

"Počkej!"