Padmé Amidala (Star Wars CZ)✔

1. -Padmé? Are you alive??

"Luke. Ach Luku," zašeptala jsem a pohladila malého synka po hlavičce. Obi-Wan Kenobi, který asistoval při porodu, se na mě smutně a starostilvě podíval. Sotva se bolest, kterou jsem cítila při porodu Luka, vytratila, tak jí nahradila další, mnohem větší bolest. Nikdy jsem si nemyslela, že to bude až takhle strašný. Raději bych byla zraněná od laseru než prožívat tohle.

"Je to dívka," řekl Obi-Wan. Mojí dceru držel droid. Mojí vysněnou holčičku.

"Leia," zamumlala jsem a tím jsem pojmenovala svou a Anakinovu dceru. Anakin. Kde je mu konec? Co se s ním stalo? Ztěžka jsem se nadechla. Cítila jsem, že mě opouští síla. Ne ta Síla, kterou požívají Jediové a Sithové, ale moje síla. Životní. Jenže já nechci umřít! Chci tady být pro Luka a Leiu!

"Obi-Wane, já vím.....že v něm....bylo dobro. Já...já to vím," zašeptala jsem ztěžka a před očima jsem neviděla Obi-Wana ale jen černočernou tmu. Poslední, co jsem cítila, byla moje hlava, která mi klesla na stranu.

xxx

Ovšem něco bylo špatně. Místo toho, abych cítila volnost, tak jsem cítila podivný tlak. Jakoby se mě někdo pokoušel vecpat do vysavače.

Z hluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Bylo to stejné, jako bych je nechala otevřené. Všude kolem mě byla tma. Pomalu, protože jsem se bála abych si nespůsobila bolest nebo abych někoho nepřivolala, jsem se posadila a spustila nohy na zem. Dotkla jsem se studené podlahy. Celým tělem mi proběhl mráz, ale překonala jsem se a slezla z místa, kde jsem ležela. Došlo mi, že jsem ležela na posteli, takže se mi ani vstávat nechtělo.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Stěny byly vymalované tmavými barvami a i doplňky byly sladěné do tmavých barev. Vypadalo to všechno něco jako smuteční místnost. Pohlédla jsem do zrcadla, které bylo na stěně a zjistila jsem, že mám na sobě modré šaty a ve vlasech vtkané bílé květiny.

Automaticky jsem si přejela po břichu, jak jsem to dělala posledních devět měsíců, a zjistila že není tak nafouklé. Já jsem tedy porodila! Kde jsou moje děti?! Prudce jsem se postavila a potmě přešla ke dveřím, které jsem jen odhadla. Zmáčkla jsem kliku a dveře se otevřely. Vystrčila jsem hlavu ze dveří a rozhédla se po chodbě. Chodba byla prázdná, takže jsem vyšla z místnosti a obezřetně šla někam. Když jsem zabočila za roh, tak se mi naskytl výhled na místo, které jsem dlouho znala. Místo, kde jsem vyrůstala. Pohled mi padl na krajinu mé rodné planety Naboo.

Na nádvoří se schromažďovaly masy lidí. Takže tohle všechno je zřejmě kvůli mně. Zřejmě si všichni myslí že jsem mrtvá. Ustoupila jsem od okna a z očí mi vytekly dvě slzy. Kde jsou moji přátelé? Kde je Yoda, Obi-Wan, Organo nebo jeden z droidů. Kde jsou moje vlastní děti. Kde je Luke s Leiou?! Otočila jsem se k oknu zády a to co jsem uviděla za sebou mi málem přivodilo infarkt.

Za mnou stál naprosto překvapený Obi-Wan Kenobi a v rukou držel uzlíček přikrývek. V tom uzlíčku se něco hýbalo. Zřejmě jedno z mých dětí.

"Pa-Padmé?" vykoktal po chvíli mistr Jedi a vyděšeně na mě zíral. Zpanikařila jsem. Jak mu mám zatraceně vysvětlit že jsem neumřela?!

"Jak-jak jsi...?"

"Já-já nevím," zavrtěla jsem hlavou a přestala skrývat pokukování po mém dítěti. Obi-Wan si toho všiml a podal mi ten uzlíček přikrývek.

"Luke," řekl jen a stále na mě zíral jako u vytržení. Podívala jsem se na svého syna. I když byl maličkatý, jako by Anakinovi z oka vypadl. Už měl azurově modrá očka a jeho vlásky začínaly být světlé.