Padmé Amidala (Star Wars CZ)✔

19. - You can do it, Luke.

  ღ  

Bolest, která se mi šíří z prsou je téměř neúnosná. Není to z nějakého zranění, které bych si způsobila sama nebo moji věznitelé. Je to bolest, pocházející ze zlomeného srdce. Můj manžel, který se přidal k Temné straně Síly, Anakin Skywalker, mi zlomil srdce. Už na něj nepohlížím jako na Anakina, ale jako na Darth Vadera, na Sitha, který ničí vše dobré. 

Po tvářích mi začaly stékat slzy, které už jsem nedokázala déle zadržovat. Proč se jenom musel přidat k Temné straně?

Náhle se otevřely dveře s takovou prudkostí, až jsem se lekla a byla bych nadskočila, kdybych mohla. Na prahu jsem uviděla Vadera. Toho Vadera, který za mnou chodil téměř denně. Už ani nevím jak dlouho tady jsem. Měsíc? Dva? Vážně nevím. 

Přimhouřila jsem oči a v mysli mi vytanuly vzpomínky na ty krásné chvíle, které jsem s Anakinem prožívala. "Co tady chceš?!" prskla jsem a propálila ho pohledem. 

Vader sebou trhnul, jako bych mu snad uštědřila facku, a podíval se na mě. Nevědomky jsem se otřásla, ale nepřestávala jsem ho propalovat pohledem. 

"Padmé, přidej se ke mně a budeme společně vládnout Galaxii. Přidej se ke mně a budeš mít ještě větší moc, než jakou jsi měla, když jsi byla senátorkou nebo královnou," lákal mě Vader, ale já jsem jen zavrtěla hlavou. 

"Nepřidám se k tobě, Vadere. A nevyslovuj moje jméno! Nemá potom takový zvuk, hade!" zasyčela jsem a odvrátila jsem hlavu, abych se nemusela dívat na tu trosku. Trosku, která zbyla z mého Anakina. 

"Pak tedy tě přesvědčím jinak!" prskl Vader, Sílou mi sundal pouta a tím mne osvobodil. Nechápavě jsem se na něj podívala a na setinu sekundy jsem pomyslela na útěk, když mi nandal pouta na ruce a donutil mě jít za ním. 

Klopýtala jsem za tím Sithem, který změnil mého manžela, a raději jsem nic neříkala. Konečně jsme dorazili, zřejmě, na místo, protože Vader se zastavil a otevřel dveře. Uviděla jsem velkou místnost, spíš sál, a na jeho opačném konci bylo křeslo. A v tom křesle někdo seděl! 

"Lorde Vadere? Takže je to pravda, co se proslýchalo. Ona je opravdu naživu. Přiveď je ke mně, Vadere," řekl nějaký muž, který seděl v křesle a mně v tu chvíli došlo, kdo to je. 

"Palpatine?" zeptala jsem se ohromeně a pozorně se zadívala na toho muže. Opravdu to byl on, jen byl o mnoho starší. Začala jsem se třást, ale postoupila jsem až k němu. 

"Jste velice všímavá, paní Skywalkerová," řekl Palpatine a tím mě vytočil snad ještě víc. Prudce jsem sebou trhla a propálila ho pohledem. 

"Amidala! Příjmení Skywalkerová jsem nikdy nepoužila!" vyštěkla jsem a nebrala jsem ohledy na Vadera. Palpatine se podíval na Vadera.

"Je tady, lorde Vadere. Jděte," řekl Palpatine a použil Sílu, aby mě připevnil k zemi a nemohla jsem se pohnout. Propálila jsem oba dva pohledem a pak jsem sklonila hlavu k zemi. Připadala jsem si jen jako obyčejná loutka. Loutka, se kterou si všichni dělají, co chtějí. 

    ღ    

Konečně se opět otevřely dveře a já rychle zvedla hlavu. Jakmile jsem to udělala, tak jsem zbledla jako stěna a vyběhla bych, kdybych mohla. "Luku! VYPADNI ODSUD!" zaječela jsem a snažila se vyprostit ze sevření Palpatinovy Síly. 

Luke se na mě podíval a já v jeho očích uviděla nesmírné překvapení a strach. Zavrtěla jsem hlavou, aby odsud vypadl, ale on jen sklonil hlavu a pomalu přešel společně s Vaderem až k nám. 

"Nechte ho jít!" vrčela jsem a vrhla vzteklý pohled na oba Sithy. Vader trochu sklonil hlavu, ale nijak jinak nedal na sobě znát, že ho něco mrzí. 

"Říkal jsem, že tě přesvědčím jinak, Padmé. A tady to máš," řekl Vader a já se prosebně podívala na Luka, který klopil oči k zemi. Vader se podíval na Palpatina, který se jen ušklíbl. 

"Expedice na Endoru selže a Vaši přátelé budou povražděni. Selžou. Nic tomu už nezabrání. Přidejte se k nám a já nechám Vaše přátele žít," řekl Palpatine a upřeně se díval na Luka. Já se nemohla ani pohnout, což mě přivádělo k zoufalství. ¨

Nejen že nemůžu přijít k vlastnímu synovi a obejmout ho, ale nemůžu vůbec nic. Ani dít najevo strach o jeho vlastní dvojče. O Leie neví, že je jeho sestra. Co jsem to jen za matku, prosílu?! 

Luke se zatvářil vyděšeně a podíval se ven, kde -když jsem se tam podívala- jsem uviděla obrovskou republikovou loď a u ní několik imperiálních oddílů. 

"Ano...cítím tvůj strach, Skywalkere. Ovšem ještě něco ti musím ukázat. Něco, co by tě možná mohlo přesvědčit," ušklíbl se Palpatine a pohnul rukou, tudíž jsem musela, poháněná jeho Sílou, přejít před jeho křeslo. Raději jsem se neopovážila se na Luka podívat. "Tohle by ti mělo otevřít oči, můj mladý učedníku." 

Z Palpatinových rukou vystřelily modré provazce blesků, které mi narazily doprostřed břicha, tudíž jsem se zhroutila na podlahu a vřískala jsem bolestí. Tou bolestí, kterou jsem nikdy nezažila. Nyní jsem se modlila, aby to už skončilo. Všechno. Aby mě zabili a nechali mě v klidu odejít. 

"Mami!" vyjekl Lukův hlas, který se mi proboural do zamlžené mysli a trochu mi ji očistil od té bolestné mlhy, která se tam usadila. Mlha bolestivých vzpomínek. 

Zamrkala jsem a spatřila jsem Lukovu tvář přímo u svého obličeje. Bolest začala odeznívat a konečně jsem dokázala zaostřit. Luke vypadal starší, než jak si ho pamatuji. Položila jsem mu ruku na tvář a on se do dlaně opřel. 

"Ty to dokážeš, Luku. Jsi silnější než oni dva. Nezapomínej, jsi Skywalker a koluje ti v žilách i moje krev. Poraz je," zašeptala jsem tak nahlas, aby to slyšel jen můj syn. Lukovy oči se trochu rozsvítily a jemně přikývl. 

"Odstup od ní, Skywalkere! Nebo zemře!" vyštěkl Palpatine a Luke sebou škubl. Jemně a mateřsky jsem ho odstrčila, aby neměl problém. 

Ušklíbla jsem se směrem k Palpatinovi. "To neuděláš. Nedokážeš mě zabít, protože by jsi proti sobě poštval nejen Vyvoleného, ale i Luka. Neuděláš to. Nedokázal by jsi se ubránit synovi a otci. Na to jsi příliš slabý," pošklebovala jsem se mu. Ano, přiznávám, že ho chci jen vyprovokovat a tím přinutit Vadera, aby zničil Sitha uvnitř sebe a vypustil na povrch Anakina Skywalkera. Mého milovaného Anakina. 

Palpatine se na mě podíval a propálil mě pohledem. "Hloupá. Hloupější, než jak jsi byla, Amidalo! Měla by sis uvědomit, že Vader patří mně a tvůj vlastní syn bude za chvíli taky. Jen co s tebou skončím," prskl a vyslal po mně další vlnu blesků. Tentokrát jsem na tu bolest byla připravená a doufala jsem, že se Anakin konečně probere. Jenže jsem netušila jak moc jsem se mýlila.

Bolest mnou začala prostupovat víc a víc, dokud jsem konečně neztratila vědomí. Konečně jsem se osvobodila od té bolesti a propadla jsem se do temnoty. 

Nazdárek, Warrioři :)

Konečně jsem dopsala tuto kapitolu :) Už se chýlíme ke konci celého příběhu :'( Mrzí mě to, ale všechno má konec. 

Tak co si myslíte o téhle kapitolce? Mně osobně přijde taková...neslaná nemastná, ale hodnocení je ovšem na vás :) :D 

Zatím,

~Jessie