Padmé Amidala (Star Wars CZ)✔

14. - Nightmare about Anakin

"Padmé? Padmé, prober se!" 

Někdo mě popleskával po tvářích, takže jsem se trhnutím probrala. Nad sebou jsem uviděla Leiu a Chewieho. Ztěžka jsem se posadila a zaúpěla bolestí. Rameno se mi opět ozvalo. Zaúpěla jsem bolestí a s uslzenýma očima pohlédla na Leiu. 

"Jak ti je?" zeptala se a zkontrolovala mi teplotu. 

"L-Luke?" zachrapala jsem a snažila se posadit. Leia mi položila ruku na rameno a tím mě donutila zůstat ležet. Nechápavě jsem se na ni podívala, ale v další chvíli jsem jí byla vděčná, že mě donutila ležet. V ráně od dýky jsem ucítila štiplavou bolest. Zřejmě mi tam někdo nalil desinfekci. Začala jsem sebou škubat a cukat, ale Leia mě držela pevně, takže po chvíli to přestalo bolet, jen to štípalo.

"Luke je v pořádku. Leží támhle," poukázala za sebe. Lehce jsem se nadzvedla na loktech a podívala se na Luka, který sledoval svojí pravou ruku, kterou mu lékařský droid dával místo té, kterou mu Anakin usekl.

Jakmile Luke uslyšel Lein hlas, tak se po mně podíval a jeh pohled poněkud ztvrdl. Oči se mi zalily slzami a odvrátila jsem od něj pohled. Tolik bolesti a zlosti jsem tam ještě neviděla. Sklonila jsem hlavu a raději se zajímala o lem přikrývky.

"Já-já vás asi nechám osamotě," řekla Leia a společně s Chewbaccou odešli pryč. Dokonce i R2-D2 a C-3PO se vzdálili. Hlavu jsem nechala skloněnou a neodvážila se na Luka znovu pohlédnout. Ta bolest, kterou mi tam ukázal, mi bohatě stačila.

"Proč jsi mi to neřekla?" zeptal se po chvíli ticha Luke. Zvedla jsem hlavu a odhrnula si vlasy z očí, abych mu do těch jeho mohla pohlédnout. 

"Luku,já .... já nevím. Chtěla jsem, teda nechtěla jsem..." blekotala jsem a stále uhýbala pohledem jeho očí, které podědil po Anakinovi. Luke trpělivě čekal, dokud se nevymáčknu, "Prostě jsem tě nechtěla vyděsit."

"Jenže já jsem měl právo to vědět! Jak jsi mi to mohla tajit?" 

"Prostě jsem se bála toho, jak bys zareagoval. Reaguješ úplně stejně jako Anakin, když byl ještě Jedi. Proto jsem ti to neřekla," zavrtěla jsem hlavou a sklonila ji k zemi. 

"Pad...mami. Měla jsi mi to říct. Měl jsem na to právo. A teď mi řekni ještě jednu věc. Kdo je moje dvojče?" zeptal se zvědavě Luke. Zvedla jsem hlavu a v očích se mi zaleskly slzy. 

"Myslela jsem, že na to přijdeš sám. Možná že na mě budeš naštvaný, ale teď ti to ještě neřeknu. Nemůžu. Byl bys vyvedený z koncentrace a to já nechci. Nechci, aby se ti něco stalo. Záleží mi na tobě víc, než si dokážeš představit. To pochopíš, až jednou budeš otec," sklonila jsem hlavu a roztřásla se. 

Uslyšela jsem něčí kroky, tak jsem vzhlédla a překvapeně zjistila, že se Luke zvedl a přisedl si na mé lůžko. Sklopila jsem zrak k přikrývce a začala si hrát s jejím lemem. Ucítila jsem Lukovu ruku na svém rameni a vzhlédla jsem. Luke seděl hned vedle mě a v jeho očích se odráželo pochopení. 

"Chápu tě mami. Byl jsem hlupák. Teď když o sobě vím téměř vše, tak je mi lépe. Teď bychom měli jít za Leiou, protože je zdrcená kvůli Hanovi. Pojď," usmál se Luke a oba dva jsme vyšli z pokoje a šli hledat Leiu.

Narazili jsme na ní v jakési místnosti, kde bylo obrovské okno, kterým koukala ven. Přesněji na jednu vzdalující se tečku. Když jsem se na ní zahleděla, zjistila jsem, že je to Millenium Falcon! Kde jsme tedy my??

"Ehm..můžu se jenom zeptat? Kde to jsme, když Falcon je támhle?" ukázala jsem na vzdalující se loď. Luke dal Leie ruku kolem ramen a ta se na něj usmála.