Padmé Amidala (Star Wars CZ)✔

2. - Ahsoka? Padmé?

O patnáct let později:

Je skoro neuvěřitelné, jak rychle čas utíká. Už je to téměř patnáct let, co jsem přivedla na svět dvojčata Luka a Leiu. Už je to téměř patnáct let, co jsem Luka odevzdala rodině z Anakinovy strany. Celých patnáct let žiju s Obi-Wanem Kenobim na planetě Tatooine, kde tajně dáváme pozor na Luka. Obi-Wan má podezření, že by mohl být citlivý na Sílu stejně jako býval Anakin. 

"Padmé?"

"Ano Bene?" zvedla jsem hlavu a pohlédla do Benovy stárnoucí tváře. Ty léta, která o sebe moc nepečoval, se na něm začala podepisovat. Vlasy měl i v tak mladém věku protkané stříbrem a vousy taktéž. 

"Potřeboval bych meditovat. Mohla bys-"

"Ale jistě," usmála jsem se a vyšla ven. Když chtěl meditovat, tak jsem vycházela ven, jelikož jsem ho prý rozptylovala. Sice nechápu čím, ale slovo Jediho je slovo Jediho a to se musí dodržet. Pohlédla jsem směrem k Owenově farmě. Tam vyrůstá Luke. Bez matky, která je mu blízko a zároveň daleko, a bez otce, který o něm zřejmě neví. 

Náhle se něco mihlo kolem mě. Otočila jsem hlavu a spatřila malého chlapce s pískově žlutými vlasy a azurově modrýma očima. Nemohla jsem uvěřit že po takové době vidím svého patnáctiletého syna. Nikdy jsem k nim nepřišla na návštěvu. Nechtěla jsem, aby Luke zjistil že jsem jeho matka. 

"Dobrý den," usmál se vesele Luke a zamával mi. Usmála jsem se nazpět a přešla k němu. Jeho azurově modré oči mě podrobně zkoumala. 

"Ahoj chlapče, jakpak se jmenuješ?" musela jsem si hrát na absolutní cizinku, jako bych jej neznala. Nesmí zjistit, že jsem jeho matka. Teda zatím.

"Luke, Luke Skywalker. A vy jste?"

"Říkej mi Padmé Luku," usmála jsem se a potřásla si s ním rukou. 

"Neměl bys být doma Luku?" 

"Měl, ale mě už to tam nebaví. Strýček pořád chce abych tady zůstal, ale já nechci tady tvrdnout. Já chci odletět z téhle planety. Proč jste tady vlastně vy?"

V tu chvíli jsem nevěděla, co mu mám odpovědět. Nemůžu mu přece říct, že tady na něj dávám pozor jakožto jeho matka, která mu nesmí nic říct. Dělej Padmé, vymysli si něco!

"Já....jsem na útěku. Impérium mě hledá," vykoktala jsem. Super Padmé, lepší pitomost tě napadnout nemohla co?!

"A co jste provedla?"

"Pomáhala jsem Jediům." Jasně! Vyžvaň mu úplně všechno! Nechceš mu ještě říct, že jsi spala s Vaderem?!

"To jste teda ohromě statečná."

"Měla jsem mezi Jedii přátele. Myslím, že bys měl jít domů, zapadají slunce," popohnala jsem ho. Nechtěla jsem ho od sebe vyhnat, ale Owen a Beru si o něj budou dělat starosti. Ani sám Luke nevypadal že by se mu domů chtělo. Naopak. Naprosto přesně jsem v něm rozeznala Anakinovy rysy. Stejnou grimasu dělal, když nechtěl uposlechnout rozkazu. 

"Podívej, nechci slyšet tvého strýčka zase křičet, tak běž."

"Ono je to slyšet až sem?" podivil se Luke.

"Že váháš, ale teď už opravdu běž," popohnala jsem ho znovu a tentokrát úspěšně. 

"Zatím nashle Padmé," mávl mi na rozloučenou.

"Zatím nashle Luku," usmála jsem se a, když byl dostatečně daleko, tak se mi z očí vyvalily dvě neposedné slzy. Nepokoušela jsem se je setřít. Proč taky. Nejsou to slzy smutku, ale štěstí a radosti. Radosti z toho, že jsem po patnácti letech viděla svého jediného syna.