The Wolf Inside Me [CZ]

1. Kapitola - "Pořád na tom trváš?"

Běžela jsem hustě porostlým lesem. Nevěděla jsem proč utíkám, ale musela jsem. Prostě jsem musela.

Větve stromů kolem mě byly čím dál tím hustší a mezera mezi nimi se stále zužovala. Po chvíli jsem musela zpomalit tempo a prodírat se porostem, větvičky mě škrábaly na celém těle a zanechávali mi na kůži hluboké šrámy. Kořeny se mi jako hadi obmotávaly kolem kotníků a bránily mi v pohybu. S výkřikem jsem tvrdě dopadla na hlínu pokrytou seschlým listím, když mi jeden ze šlahounů podkopl nohy...

Vyděšeně jsem se posadila na posteli.

Triko, ve kterém jsem spala bylo celé propocené, i vlasy se mi lepily na čelo a srdce bušilo tak rychle jako bych právě uběhla maraton.

Stále byla tma a celý dům ještě spal.

Zhluboka jsem se nadechla.

Opatrně jsem vstala z postele a na roztřesených nohou došla do koupelny. Rozsvítila jsem světlo nad zrcadlem, otočila kohoutkem od umyvadla a studenou vodou si párkrát opláchla tvář. Vypla jsem vodu a pohlédla do zrcadla s očekáváním, že uvidím svůj rozespalý obličej.

Jenže já se dívala přímo do modrých vlčích očí.

Až teď jsem byla opravdu vzhůru. Přetočila jsem se na druhý bok a natáhla se pro šílící mobil na nočním stolku. Poslepu jsem vypla budík hlásící mi půl šesté ráno.

Zamručela jsem a protáhla se. Poté jsem se posadila na kraj postele, kde jsem řádnou chvíli seděla a jen tak hleděla do prázdna, než jsem se odhodlala jít k oknu.
Mezerami mezi spuštěnými žaluziemi do místnosti pronikaly sluneční paprsky, které mě příjemně hřály na tváři.
Když jsem je vytáhla nahoru, musela jsem přivřít oči, abych neoslepla.

Už ráno bylo pěkně.

Obratnými pohyby jsem si svázala své neposlušné stříbrné prameny vlasů do volného drdolu a vešla do koupelny. Dala jsem si sice krátkou, ale výtečnou sprchu, vyčistila si zuby a zabalená v ručníku jsem docupitala ke komodě. Oblékla jsem si světle modré džíny s roztrhanými koleny a k tomu šedou mikinu s nápisem JUST DO IT LATER. Pod tím jsem měla jen bílou krajkovanou podprsenku. Jako doplněk jsem si na levé zápěstí připla hodinky s černým páskem a vyšla ven z pokoje na snídani. Musela jsem seběhnout dvě patra. Mít pokoj v úplně nejvyšším podlaží není zrovna ideální, ale alespoň mám soukromí.

,,Dobré ráno!" pozdravila jsem Megan, která stála u sporáku a snažila se zachránit připálené lívance, které jsem cítila už na schodech.

Megan Evans byla milenka mého strýce. Přestěhovala se sem teprve nedávno, ale já byla za její přítomnost neuvěřitelně ráda. Nevěřili byste, jak těžké je žít se dvěma chlapy v jednom domě.

Otočila hlavou směrem ke mně a usmála se svým typickým hřejivým úsměvem. Dlouhé černé vlasy měla stažené gumičkou, aby jí nepadaly do očí, na sobě měla černé tepláky a mojí oblíbenou bílou mikinu. Dnes měla v práci volno.

Dala jsem ruce v bok a nahla hlavu na stranu.

,,Vrátím ti jí, neboj." řekla okamžitě a usmála se ještě víc, ale hned naštvaně zasyčela, ,,já snad nechám Alana udělat si ty lívance samotného, na tohle nemám nervy."

Musela jsem se zasmát: ,,Ukaž, dodělám to." Megan je v kuchyni vážně postrach.
,,Díky." povzdechla si a posadila se k jídelnímu stolu.

Spálený lívanec jsem vyhodila do koše a začala připravovat další. Na lince vedle sporáku už jich pár na talíři sedělo. Byly trochu spálené, ale to se dalo přehlédnout. Podle mě to bylo zatím nejlepší jídlo, které Megan kdy připravila.