The Wolf Inside Me [CZ]

8. Kapitola - "Mám pocit, zě mě akorát vodíš za nos.."

V minulé části:

    ,,No tak jo, brácho." sevřel jsem ho v objetí. ,,Nechápu jak se mnou občas můžeš vydržet v jedný místnosti."

    ,,Já někdy taky ne." poplácal mě po zádech. Oplatil jsem mu to.

Alan

    Celou noc se mi nedařilo usnout. Rána začala nesnesitelně pálit, až jsem si skoro vyrval všechny vlasy. Měl jsem pocit, že se z toho zblázním. Musel jsem si sundat i tričko, doslova jsem ho ze sebe strhal. Látka se mi na ránu lepila a celé to akorát zhoršovala.
    Zvládnu hodně, ale tohle bylo přes čáru.

    Dokonce jsem zvažoval, že zajdu za Jamesem, ať mi sakra řekne, co mi to do háje udělal, ale měl jsem pocit, že to je přesně to, co chce abych udělal. A moje tvrdohlavost mi v tom jednoduše brání.

    A tak jsem jen ležel v posteli, zíral do blba, zatímco jsem v duchu proklínal Jamese, a koutkem oka viděl, jak se pomalu ale jistě za oknem projasňuje.

    I když byla sobota, vstával jsem v šest. Doplazil jsem se do kuchyně. Po včerejším incidentu tady nebyla žádná stopa. Jako by se to nikdy nestalo. Vštípil jsem si do hlavy, že jakmile budu ve městě, koupím Megan bonboniéru nebo kytku. Z vlastní zkušenosti vím, že krev jde dolů velmi těžko.

    Otevřel jsem ledničku a jen do ní zíral. Při pohledu na všechno to balené a chemicky upravené jídlo mě přešla chuť. Nikdy se nic nevyrovnalo čerstvě ulovené srně. Jakmile poprvé zaboříte tesáky do ještě teplého masa a orgánů plné krve, už nikdy nebudete chtít nic jiného. Je to jako droga.

    Ale sám a hlavně v tomhle stavu jsem si netroufl jít lovit. A kdybych požádal Chaze, jenom by mě poslal do háje.

    Nakonec jsem to vyřešil jablkem. Ničemu to ale nepomohlo, možná jsem potom měl ještě větší hlad. Byl jsem unavený a podrážděný. Nejhorší kombinace.

    Vrátil jsem se do pokoje, ale těsně před dveřmi jsem se zarazil. Byla tam. Cítil jsem ji. Rozeznal jsem těžký pach připomínající dešťový mrak. Smutek. Ale ještě něco jsem cítil...nervozitu.

    Nadechl jsem se a vešel. Jakmile mě zpozorovala, prudce se zvedla z postele, na které doteď seděla.

    ,,Promiň, že jsem ti sem takhle vlezla..." sklouzla pohledem k mé hrudi a vytřeštila oči. Pozdě jsem si uvědomil, že zírá na díru v mém břiše. Urychleně jsem došel ke komodě a popadl první tričko, které jsem tam uviděl.

    ,,Jak se ti to podařilo?" dotkla se mého ramene, ale setřásl jsem jí.

    ,,To je moje starost." odbil jsem jí rázně a přetáhl si červené tričko přes hlavu. Zasyčel jsem, když se látka dotkla živého masa.

    ,,Měl bys s tím někam zajít. Co když se ti do toho dostane infekce, nebo-"

    ,,Jsem. V pohodě, Rox. Vážně. Neřeš to."

    ,,Proč se tak chováš?"

    ,,Co tím myslíš?"

    ,,Včera jsi se se mnou chtěl vyspat a dneska mě nenecháš se tě ani dotknout."

    ,,Jen jsem se blbě vyspal." spíš nespal.

    ,,Proč ti nevěřím?" v očích se jí zaleskly slzy.

    Protože to pravda není. Pokrčil jsem rameny.

    ,,Já vím proč, Alane," lehce nadzvedla bradu, aby se mi dívala zpříma do očí, ,, Protože přede mnou něco tajíš."