The Wolf Inside Me [CZ]

2. Kapitola - "Tak tohle bude zajímavý..."

V minulé části:

,,Po škole!" volal za námi Al, ale neotočila jsem se.

,,Asi bych ti měla poděkovat." řekla jsem Ashley, když jsme byly z doslechu.

,,Za málo. Luke se občas chová jako idiot." mávla nad tím rukou. ,,Myslím, že máš třídu ve 209, ta je o patro výš," ukázala na schody napravo od nás, za řadou plechových skřníněk, do kterých si právě pár studentů ukládalo věci, ,,Já jsem ještě o patro výš." dodala jakoby jen tak mimochodem.

,,Super, díky," usmála jsem se, ,,uvidíme se...po hodině?" zkusila jsem.

,,Jasný." mrkla na mě a ladnými kroky se vzdálila.

Rozezněl se zvonek hlásící začátek hodiny. Všichni, kdo ještě postávali na chodbě, urychleně zaplouvali do svých tříd.

Pořád ještě trochu vyklepaná jsem vyšla schody do druhého patra. Na dveřích byly cedule s čísly, takže učebnu 209 nebylo vůbec těžké najít.

Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala.

Počkala jsem, jakmile se ozve: ,,Dále." a až pak jsem vzala za kliku a vešla přímo do jámy lvové.

,,Dobrý den." hlas se mi třásl. Snažila jsem se nevnímat překvapené pohledy lidí sedících v lavicích.

,,Ty musíš být Roxy, že?" u katedry stála postarší profesorka, hnědé vlasy protkané již šedivými pruhy měla stažené do pevného drdolu, tmavé oči jí lemovaly tlusté černé obroučky úzkých brýlí. Přišlo mi, že vřelý úsměv na jejích rudých rtech kontrastuje s ostrými rysy v jejím obličeji. Skoro jako by se k úsměvu přemáhala.

Jmenovala se Hannah Rosemayerová. To mi řekl Al, když jsem se ho vyptávala.

,,Učí špájinu." říkal mi tehdy u mě v pokoji. Zrovna mi pomáhal vybalovat, i když jsem jeho pomoc odmítala.

Jen jsem kývla Rosemayerové na odpověď. Bála jsem se, že když promluvím, pozvracím se.

,,Tohle je Roxy Fostrová," to už mluvila ke třídě, ,,vaše nová spolužačka. Doufám, že se mezi vámi bude cítit dobře."

Nečekala jsem na dovolení, donutila jsem se na ní usmát a zamířila k jednomu ze dvou volných míst. Přitom jsem se snažila dívat jen před sebe. Navázat s někým z nich oční kontakt nepřicházelo v úvahu. Už tak jsem byla nervózní jako nikdy.

Volná lavice stála u okna v poslední řadě. Zaplula jsem do ní a až teď jsem si oddechla.

Tohle nejsem já...

,,Každému z vás teď rozdám rozvrh." říkala právě. Obešla celou třídu a jednotlivě každému do ruky dávala potištěný papír.

Než dorazila ke mně, prohlížela jsem si své nehty. Zase se mi jeden zlomil. A já si zrovna doma nechala pilník. Normálně ho všude beru s sebou. Nikdy jsem ho nezapomněla.

Co to se mnou sakra je.

,,Roxy." oslovila mě Rosemayerová a podávala mi papír.
,,Děkuju." zašeptala jsem a očima jsem přelétla tabulku zaplněnou zkratkami všech předmětů. Byly tam povinné i nepovinné, které jsem si vybrala. Nebylo to tak zlé, jak jsem čekala. Jen dvě odpoledky, jedna v úterý, to byla dvouhodina výtvarky, kterou jsem si vybrala jako nepovinný předmět, a druhá ve čtvrtek. Byla delší pauza na oběd a poté tři hodiny. Španělština, dějepis a biologie.

Z kabelky položené na zemi vedle lavice jsem vyhrabala velký kroužkový sešit s pevnými deskami a založila si rozvrh do něj, abych ho neztratila.