The Wolf Inside Me [CZ]

9. Kapitola - "Co tak sama?"

Pořádně jsem za sebou praštila dveřma. Kretén! Člověk se mu chce omluvit a on vás tak akorát vyhodí z pokoje. Já moc dobře věděla, že si s ním nemám jakkoliv začínat. Sakra...

Opřela jsem se zády o stěnu vedle dveří a sjela na podlahu. Objala jsem si nohy a opřela si bradu o kolena.

Nemám sebemenší tušení, proč začal být ze dne na den tak tajnůstkářský a nepříjemný. Mám strach, že se něco stalo. Chci mu pomoct, ale když mi neřekne, co se děje, půjde to celkem těžko.

,,Do háje!" slyšela jsem jej nadávat z pokoje. Hned na to se ozvala rána, jak pravděpodobně něco nakopl.

Protočila jsem panenky.

Dveře se náhle rozrazily, až jsem nadskočila. Alan si to rázoval z pokoje a bosky sešel dolů po schodech.

Neřešila jsem ho. Teď už ne. Bylo mi jedno kam jde, ať si dělá co chce. Chce být nepříjemný? Tak ať. Ale ať nepočítá, že já na něj budu milá.

Vstala jsem ze země a šla k sobě. Padla jsem do postele a našla mobil. Chvíli jsem jen tak bez zájmu projížděla Facebook, než jsem se rozhodla napsat Summer.

Máš před tou party čas? Že bych se stavila;)

Viděla jsem, jak si to zobrazila a trvalo dlouho, než odepsala.

S:Promiň, řeším teď zrovna pár nepříjemných věcí. Uvidíme se tam, kk?

Zamračila jsem se, ale na klávesnici naťukala: Jo, chápu:) tak se uvidíme večer

Ani si to nezobrazila.

Co to do háje dneska se všemi je?

Zabořila jsem hlavu do polštáře.

Nakonec jsem dopoledne strávila vybíráním vhodného oblečení. Zkusila jsem všechno. Od legínů a džínů až po sukně a šaty. Můžu mít přecpanou komodu a druhou skříň oblečením, ale stejně nemám nic na sebe.

Byla jsem už tak zoufalá, že jsem ty nejlepší kousky zkusila alespoň třikrát, než jsem konečně měla právo říct, že jsem se rozhodla.

Výhercem se stal sladce růžový bomber se světlými boyfriend džínami a bílými addidaskami, i když jsem si ještě nebyla stoprocentně jistá, že tohle je definitivní volba.

O make-up jsem si nedělala moc velkou starost. Nechtěla jsem mít hned po první hodině rťenku všude po tváři. Vyřešila jsem to jednoduchou linkou a řasenkou.
Kolem druhé můj žaludek začal protestovat. Pečlivě jsem položila oblečení na postel, aby se nezmuchlalo a sešla schody do kuchyně. Pořád nikdo nebyl doma. Pár vteřin jsem si dělala o Alana starosti, ale ihned jsem si řekla, že se s ním nebudu zatěžovat. Horší už bylo vybrat si něco k jídlu.

Zaúpěla jsem. Proč musím být tak vybíravý člověk? Naštvaně jsem zabouchla ledničku a vrátila se do pokoje. Vytočila jsem Meganino číslo a vyčkávala. Po pěti pípnutích to hovor přesměrovalo do hlasové schránky.
,,Megan? Tady Rox, zajdu si do města na jídlo, nelekni se, kdybych nebyla doma." a zavěsila jsem. Nasoukala jsem se do černých džínů a nike mikiny, do kabelky dala jen to nejdůležitější a šla se obouvat.

Jakmile jsem zabouchla dveře, nasadila jsem si sluchátka a volným tempem mířila na autobus. Jak moc jsem si v tu chvíli přála řidičák.

Cesta do města mi zabrala celou hodinu i s čekáním na autobus.

Když už jsem konečně vystoupila, trvalo mi deset minut, než jsem našla alespoň malou kavárnu.

Těsně před tím, než jsem vešla do restaurace, zahlédla jsem Summer na druhé straně silnice. Vyndala jsem si sluchátka z uší a zamávala na ní: ,,Summer!"