Owned

Yours

Daniel se usmíval snad ještě dřív, než jsem otevřel dveře, ale úsměv mu začal opadat hned ve chvíli, co mě uviděl.

„Oh, škoda. Dnes nebude tak hezká podívaná, jako minule," povzdechl si a já mu raději rychle se sklopenou hlavou ustoupil, aby mohl vejít dovnitř.

„Troye," zasmál se, cuchajíc mi vlasy, „dělám si srandu," zakroutil hlavou, když jsem se na něj opatrně podíval.

„Vtipné," protočil jsem oči a vzal od něj kabát, abych ho mohl pověsit.

„Mám ruce," zaprotestoval, ale nijak víc se nebránil.

„Jdi už dovnitř bože, čeká na tebe v kuchyni," zamručel jsem, přehazujíc kabát přes dřevěnou skobu věšáku. Byl jsem z něj stejně nervózní, jako poprvé, aniž bych si to byl schopný vysvětlit.

„Dan," opravil mě s pitomým úsměvem na rtech.

„Jsi jak malý," proklouzl jsem kolem něj a raději rovnou zaplul na gauč.

„To říká ten pravý!" zahulákal na mě ještě, ale já ho ignoroval. Connor se zeptal, jestli se něco děje, Daniel odvětil, že ne a pak už se bavili o něčem, co jsem úspěšně ignoroval.

Popravdě mě dost rozhodilo to, co řekl. Že dnes nebude tak hezká podívaná. Prý sranda. Ale, co když to řekne Philovi?

Ne. Ne. Ne.

Tohle nesmí vědět.

Propadl bych se do země.

Ta doba, než se domem znovu rozezvučel zvonek, mi přišla nekonečná. Nevadilo mi, že na mě ti dva kašlali. Bylo prima mít zase chvilku klid na přemýšlení. Naopak mě ale až moc začalo děsit, jak hloupě to celé bude vypadat, až Phil dorazí. Měl jsem moc strach z toho, že si s Pánem nesednou a Phil bude mrzutý a já ho pak nebudu moct vídat vůbec.

Proklouzl jsem do chodby, aniž by můj Pán něco namítal. Ta jeho náhlá odtažitost pro mě bylo až moc nová a nepříjemná. Nejspíš se mi to celé snažil jen ulehčit, ale rozhodně to nefungovalo. Potřeboval jsem jeho podporu. Mohl se chovat stejně. Alespoň do teď ano.

„Ahoj," vypískl jsem nadšeně hned, co jsem otevřel dveře. Měl jsem touhu padnout mu kolem krku a už ho nikdy nepustit. Ale zaprvé jsem nevěděl, jestli by mě nechal a zadruhé jsem se bál, že nás tak Pán uvidí a jen bych si přidělal problémy.

„Vypadáš," přejel mě celého pohledem, „normálně," usmál se spokojeně a opatrně překročil dřevěný práh.

„A cos čekal?" zasmál jsem se. „Že tě přivítám nahý, na čtyřech a s obojkem kolem krku?"

„Kdyby přišel o pár dní dřív, tak by se mu možná i poštěstilo, nemyslíš?" přerušil nás Dan a já měl chuť ho něčím praštit. „Jsem Dan," podal s nadšením Philovi ruku a ten ji zaskočeně přijal.

„Tohle sis mohl odpustit," zavrčel jsem nepříjemně.

„O čem to mluví?" Nechápal Phil a líně se soukal z teplé mikiny.

„O ničem," prohodil jsem naštvaně ve chvíli, kdy se Dan nadechoval k pokračovaní, „moc chlastá a nic si nepamatuje. Běž dovnitř, hm? Connora už znáš, takže se není čeho bát," podpořil jsem ho milým úsměvem a on naštěstí nic nenamítal.

„Tohle byla podpásovka, nepříjde ti?" přišel ke mně Dan až moc blízko a já se zaskočeně natiskl na zeď. Věděl jsem, že mi neublíží, ale i tak to nebylo nic příjemného.