Owned

Nice marks

  Domination is not all about holding your boy when you have to.
It's about holding your boy because you can.  

Seděl jsem v obývacím pokoji a přemýšlel nad tím, co Pán před chvilkou řekl.

Chodit se každý den po škole protahovat.

Nechápal jsem to. A šílel kvůli nevědomosti. Zavařovalo mi to mozek

Jít do obýváku byla podmínka, pokud jsem chtěl jíst. Myslím, že mě chtěl Connor vytáhnout z postele. Jen jsem nechápal proč. Nejspíš se prostě rozhodl, že mi bude vždy dávat na výběr ze dvou či více možností. Nejdřív ta škola. Pak jídlo. A potom tady byl můj bolavý zadek.

Buď se oblékni a užij si večer na našem tvrdém gauči nebo si vezmi ten péřový polštář z tvé klece, ale nechci tě vidět po celý večer v ničem jiném, než v boxerkách.

Slyšel jsem ta slova v hlavě tak hlasitě a přesně. Alespoň to bylo něco, co mi doopravdy někdo řekl, což byla příjemná změna. Pochopitelně jsem si vybral polštář, protože zaprvé, vážně mě bolel zadek a zadruhé, neměl jsem nejmenší ponětí, že ti dva budou večeřet s námi.

Bylo mi trapně. Tolik moc. Daniel mě už sice nahého viděl a to úplně, ale před Philem mi tohle připadal neskutečně ponižující. Nechápal jsem, proč to po mě Pán chtěl. Jestli mě za něco trestal, tak se mu to náramně vedlo. V tu chvíli jsem si připadal jako proklatý střed vesmíru. Všechny oči jen a jen na mě. Možná to tak nebylo. Ale já se toho pocitu nemohl zbavit.

Po očku jsem pozoroval Dana, který seděl jen pár centimetrů ode mě. Byl nezdravě hubený a bledý. I přes to, jak zle mu ale muselo být, působil vesele. A taky o dost jinak, než jakého jsem ho znal. Phil s Pánem byli nějakou dobu v kuchyni, což jsem vyhodnotil jako dvojnásobný podraz od obou z nich a trojnásobný od Pána. Připadal jsem si ublíženě. A oni se v kuchyni bavili. Dost nahlas. Hodně se smáli. A pak jsme já a Dan seděli na gauči. Jako totální trubky. A mlčeli. Bylo to divné. Přál jsem si, abych mohl odpochodovat zase zpátky do pokoje. Ale to by znamenalo zvednout se. A tím pádem ukázat minimálně Danielovi těch několik šrámů, které se neschovaly za spodní prádlo. Bylo zvláštní, že jsem se před ním tolik styděl. I přes to všechno. Navíc. Jemu muselo být nejspíš ještě víc trapně.

„Takže," odkašlal jsem si lehce, „je ti líp?" zeptal jsem se na první věc, která mi problikla hlavou. Bylo to trapné a nucené. Ale já odmítal pokračovat v tom děsném tichu.

„O moc," usmál se mírně a přitáhl si dlouhé nohy pod bradu. „Je prima nemít pocit, že se vyzvracím z podoby. A děkuju, mimochodem."

„Mně nemáš za co děkovat," pokroutil jsem hlavou a nervózně se zavrtěl na polštáři. Bylo o mnohem lepší, když na mě nekoukal.

„Jistě, že mám," zasmál se bláznivě. „Kdyby se s tebou Philip ten večer nesešel a tys nezavolal Connorovi, tak bych byl v hajzlu."

Philip.

Připadalo mi to roztomilé. Nikdy jsem to jméno neslyšel v téhle podobě. I učitelé mu říkali Phil. Vlastně ani nevím proč. Možná to byl umanutý jouda a na celou formu toho jména neslyšel. To by mu popravdě bylo dost podobné.

„V tomhle domě se nesmí mluvit sprostě," napomenul jsem ho šeptem. „Pokud teda nechceš dopadnout jako já," dodal jsem se smíchem. Připadal jsem si kolem něj najednou tak nějak uvolněně.