NEILepší

Kapitola pořád 2.

Vystoupili jsme z auta, tak příšerný horko se jen tak nevidí!
"Co dělá tvoje mamka?"
"Plavčíka tady na pláži, ale radši chodí pěšky takže její parkovací místo je mi vždycky k dispozici."
Parkoviště bylo úplně přeplněné, nacházelo se hned u/nad pláží. Vykoukla jsem přes zábradlí a opřela jsem se. "Woow, to je nádhera!" vydechla jsem překvapeně. "Kde jsme?"
"Jsme na Venice Beach LA, je to tu krásné, ale máme jen dvě hodiny."
"Cože? Proč?"
"Pak už je tu příliš velké horko, a hrozilo by, že dostanem úpal. Od 12 do 14 hodin by sem šel jen úplnej idiot, teda v tuto roční dobu."
"Aha" kývla jsem a obdivovala pláž. Sešli jsme schody a sundali si boty. Horký měkký písek mě trochu pálil, takže jsem dost poskakovala, Enzo se na mě jen přitrouble díval a smál se. Nechápu, že ho to nepálí.
"Na to si zvykneš." prohodil jako by mi četl myšlenky a já si snažila zvyknout. Zalezli jsme do převlékacích kabinek, teda po vystání fronty. Chodit sem nepřevlečená se nevyplácí. V kabince jsem si ještě zkontrolovala jestli mám dobře oholené nohy, to by bylo dost špatné kdyby ne. Oblékla jsem si dvoudílné černé plavky a vyšla z kabinek. Tam už na mě Enzo čekal a vzal mě za ruku. Usmála jsem se a šli jsme směrem k záchranářskému postu. Tam zřejmě pracuje jeho máma. Byl tam krásně stín i slunce, takže skvělé. Akorát jeho máma nikde.
"Kde je?"
"Má obhlídku, chodí po pláži."
Enzo natáhl na písek ručníky a hodil si na ně tašku. "Dej si sem i svoji." poradil mi, a já se na něj jen tázavě podívala.
"Nikdo nám to nevezme, jsme v LA, tady to není jako v New Yorku."
"Jak víš, že jsem z New Yorku?"
"Máš na tašce odznáček Julliard."
A jo, ten odznáček.
"Tak jdeš do vody?"
"Jasně"
"Dobře." Najednou mě chytnul a hodil do hloubky. Díky bohu, že je ta voda bez řas, ale je to tu hodně strmé, už pár metrů od pláže nevystačím. Utírqla jsem si slanou vodu z obličeje, a Enzo chytal záchvaty smíchu. Pak za mnou skočil. Což mě úplně postříkalo.
"Mušíš jít dál od pláže."
"Co te meleš, vždyť už tady nevystačim!"
"Hele žiješ tu ty nebo já? Dělej." Poručil mi přísně, poslechla jsem.
Najednou jsem zase vystačila, zvláštní. Aha beru zpět, už zase ne. Je to tu dost nepředvídatelné. Šli jsme pořád dál. A když jsme se zastavili, nevystačila jsem, opět. On ale vystačil.
"Chyť se mě jestli chceš." Dala jsem mu ruku na rameno a snažila se opírat, on tu svojí obtočil kolem mého pasu. Nenápadně jsem zkontrolovala naše věci a vnímala jeho dotyk. Rozhlížela jsem se do dálky, nic tam nebylo, jen klidné moře. Byli jsme až za bójemi, takže tam nebyli žádní lidé. Zvláštní, že to tu všichni dodržují.
"Je to nádhera."
"To je."
Podívala jsem se směrem k němu. Slunce vytvářelo plavé odlesky v jeho světle hnědých vlasech. Zadívala jsem se hluboko do jeho oříškových očí. Měli jsme své tváře tak blízko. Napadl mě, polibek? Dřív než jsem se stačila rozmyslet, otočil mě k sobě a vášnivě mě políbil. Na tak mladého kluka dost troufalé, ale bylo to vážně skvělé. Zvednul si mě a já okolo něj obtočila nohy. Takhle jsme tam stáli a líbali se nějakou dobu, pak jsme vyrazili zase k pláži.
Mokří a unavení jsme padli na ručníky a beze slov leželi.

- Díky za přečtení a nezapomeňte, že to je teprve začátek! :) Děkuji případně za Vote a komentáře, moc potěší :) Další díl brzy. - Greti