Princezna Noci

Zakázaný cit

Stefan přechází zamyšleně po pokoji. Není si jist, zda udělal dobře, když od sebe Ninu odehnal. Je sice pravda, že ho Anastásiina smrt hodně zasáhla, zvláště, když jí byl v podstatě přítomen, ale zároveň si je vědom, že oba udělali maximum, co bylo v jejich silách, aby jí zabránili. Neměl tedy na ni tak vyjet, ale zároveň ví, alespoň ta část, která si dobře uvědomuje čím je, že jednal správně. Tak proč vlastně vlastně úplně opačný pocit, jako by udělal nějakou hroznou chybu, která už nepůjde napravit? Je možná pravda, že tenkrát jednal tak trochu unáhleně a v afektu, ale přesto...Proč by měl mít kvůli tomu, co udělal nějaké výčitky, když ví, že s tím budou ostatní souhlasit? Proč to prostě nemůže přejít a nechat to být? Od té doby, co ví, co to ten Potionský syndrom vlastně je a že právě jeho a Ninu spojuje, si připadá, jako by měl uvnitř sebe dvě osoby, který se nedokážou dohodnout, co vlastně chtějí. Jako by jedna jeho část souhlasila se vším, s veškerým postojem, kteří čarodějové, jako on mají už od pravdávna k upírům a dobře chápe, proč by měl Ninu nenávidět a zničit. Ta druhá však něco takového rozhodně odmítá. Ne, naopak ho nabádá ke spolupráci s ní a možná i k něčemu více. A právě to je možná ten hlavní kámen úrazu! Co když něco, co původně začalo jako pouhá závislost už dávno ve skutečnosti přerostlo v něco skutečného? V nějaký opravdový cit? Sám přece ví, že mu lhostejná nikdy nebyla, ale aby ji přímo nenáviděl? Ne! To nedokáže za žádných okolností i kdyby kromě Anastásie měl zemřít ještě někdo další. Spíše to, co jí řekl, byla jen planá výhružka, než že by to myslel vážně. Vždyť si je přece moc dobře vědom toho, že by jí nikdy nedokázal ublížit. Alespoň ne vědomě.

Navíc se zdá, že čím blíže si ji pustí k tělu, tím bude spojení, které mezi nimi je, sílit. Pokud už tenkrát dokázala poznat, zda mu něco hrozí či nikoliv, tak kam to vlastně povede dál? Mohlo by to dokonce zajít, až tak daleko, že by nakonec rovněž poznali, jak se ten druhý cítí? Jestli ano, tak to možná nebude vůbec trvat tak dlouho, jak si původně představoval.

Už teď jako by mu nějaké...tušení...či předtucha...říkala, že Nina není šťastná. Co s tím vším vlastně bude dělat? Nemůže se přece postavit kvůli jedné jediné ženě proti všem a popřít všechno, co doteď bez námitek uznával. Jinak řečeno upír a čaroděj= nepřátelé! Nebo ano? I přesto, že se není jistý vlastními názory a především, tím, co ohledně ní cítí?

Možná to je skutečně láska, ale i kdyby ano, tak to nikdy přiznat nemůže a už vůbec ne jí! Vždyť upír a čaroděj...to prostě nejde dohromady! Takový cit je prostě mezi nimi zakázaný, to se nedá nic dělat! Tak to prostě je...