Princezna Noci

Přírodní spojenec

Po odchodu z města se rozhodl Stefan zůstat v lese. Bude mít zde všechno, co jako čaroděj potřebuje, hlavní je, že už ví, co musí udělat, než dostane příležitost Ninu najít. Ano porušuje svým chováním pravidla takových, jako je sám, přesně jak naznačil jeho otec, ale, ani v nejmenším toho nelituje. I přesto, čím Nina je, tak mu na ní záleží, skutečně ji miluje a proto taky udělá vše proto, aby byla v bezpečí. I když to znamená, postavit se ostatním čarodějům. Teď tedy bude muset najít přísady na ten ne úplně jednoduchý lektvar, který potřebuje připravit dříve, než se ho otec pokusí znovu najít a bude mu chtít jeho záměr překazit, tím si byl jist. Nedokáže se prostě smířit s tím, co k Nině cítí. Teď ho prostě považuje za zrádce, nic víc...

V noci na kraji lesa...

"Nepočítal jsem s tím, že to takhle dopadne. Je pravdou, že otec dost zuří a dal tě hledat, Stefane." Povdá Petr bratrovi, když se dostaví na tu smluvenou schůzku. "Nejdříve mě sám vyhodí a teď, tohle?" Protočí nad tím nevěřícně očima. "Spíše má strach z toho, že by ses mohl pokusit osvobodit Ninu a v tom se nemýlí, že?" Ten místo odpovědi kývne souhlasně hlavou. "Pokud to považuješ za správné, bránit ti nebudu. Jen by mě zajímalo, jak ji chceš najít, když jsi říkal, že nedokážeš i přes vaše spojení poznat, kde je?" Zajímá se jeho starší bratr. "To nebude ta nejtěžší část. Lidé totiž často zapomínají na to, že i příroda má své smysly. Hodlám využít toho, že nejsem člověk k tomu, abych ji našel." "To není vůbec špatný nápad." Pokývne Petr chápavě. "Největší problém byl viděl v tom, vytvořit lektvar s jehož pomocí by mohla na jeden den na slunce, což by celou akci alespoň trochu usnadňilo. Jeho výroba však vůbec není nic jednoduchého a výsledek je značně nejistý. Zatím se o to pokusilo pouze pár čarodějů a s rozdílnými výsledky." "Není jisté, zda to vyjde, že? A s jakými výsledky vůbec? Kolik je vlastně počet úspěchů?" "Šance je 1:10. Pokušelo se o to už 10 čarodějů, ale pouze jednomu z nich to vyšlo." "Takže dost malá naděje. A přesto jsi ten risk ochoten kvůli ní podstoupit?" Zavrtí Petr nevěřícně hlavou. "Ano. Znamená pro mě hodně, Petře. To otec nikdy nepochopí." "Hodláš tedy vyrobit ten lektvar. Co na něj vůbec potřebuješ?" "Kov a hmyz, ale nenech se zmást není to tak jednoduché, jak to vypadá. Jedná se totiž o určité druhy a velmi závisí na dávkování. Stačí sebemenší chyba..." "Chápu, zřejmě proto se našlo "tolik" odvážlivců, co to zkoušelo." Moc dobře ví, co to znemá, omyl při přípravě jakéhokoliv lektvaru a ze všeho nejhorší jsou tyhle, kde se vyžaduje naprosto mikroskopická přesnost. "Bude lepší, když už půjdu, bratře. Musím si sehnat ty věci a pak se také "zeptat" stromů, co vědí." Odvětí nakonec Stefan a opět zmizí v lese. "Nemáš to tedy vůbec lehké, Stefy." Komentuje to jeho bratr a poté, co ještě zkontroluje okolí, zda jej někdo nesleduje, tak se vrací do města.

Přesně jak říkal Petrovi, na výrobu jedné lahvičky bude potřebovat kov, ale ne jen tak ledajaký. Tedy aby byl úplně přesný slitunu dvou kovů zvanou Elektrum. Je v ní zastoupeno především zlato a stříbro, i když se v ní objeví i některé jiné, ale v mnohem menším množství. Jenže...kde máš vlastně něco takového sehnat? Zrovna tyhle kovy patří v přírodě mezi ty nejvzácnější a teď ještě jejich slitina? To by už možná bylo mnohem jednodužší najít onu pověstnou jehlu v kupce sena! Mnohem snadnejší bude obstarat si ten hmyz. Sice se jedná taky o konkrétní druh motýla, ale takových můr je ve volné přírodě habaděj. Potřebuje totiž šupiny z jejích křídel, čímž sice dotyčného jedince zabije, ale...co naplat. Jinou možnost nemá a nemůže tam Ninu nechat. A rozhodně to nemá nic společného s tím, že díky jejich spojení cití naprosto všechno, co jí udělají...

Brzy mu dojde, že přesně tahle věc se necházala ve městské laboratoři, kde na ní dělali nejrůznější pokusy. Jak se zdá, zřejmě mu nezbude nic jiného, než si jeden vzorek "vypůjčit". Ovšem bez dovolení a v takovém případě se tomu říká krádež. Ale nemá jinou možnost, pokud se mu má povést, co zamýšlí. Jakmile si to Stefan uvědomí, rozhodne se to risknout, stejně horší to už být nemůže. I tak se všeho vzdal, když se svému otci postavil. Už nemůže zpátky, na návrat je příliš pozdě, tahle cesta už je pro něj navždy zavřená. Zbývá jediný směr a to dopředu. Musí tu hru o všechno, kterou začal, dokončit i s jejími důsledky...