Upíří a čarodějevé. Dva znepřáteléné rody, které ovládají stejně silnou magií. Co všechno se vlastně může stát, pokud přijdou na svět členové, kteří jsou na sobě závislí a tak je to navzdory pravidlům táhne k sobě. Zůstane jejich spojení stále na st...
Jak už to tak v takových případech bývá, čím více se vyhýbáš tomu, po čem ve skutečnosti toužíš, tím více tě to táhne tím směrem. A je naprosto jedno zda se jedná o osobu, či věc. A nejinak to dopadlo i v případě Niny a Stefana.
Potkali se vlastně úplně náhodou a to v době, kdy se Nina vracela domů z práce.
"Jsi tu, abys mě zabil?" Otáže se Nina, jakmile ho spatří stát uprostřed ulice, po které jde. Ten se překvapeně otočí, jelikož by k ní celou dobu zády, takže zřejmě o její přítomnosti, neměl vůbec tušení. Teprve v tu chvíli si všíma, že u nohou mu leží čerstvá mrtvola cizího upíra, což byl pravý důvod jeho přítomnosti.
Sám nevěděl, co ho to popadlo, ale jakmile ho jeho pocity upozornili, že by tenhle, který mu teď leží mrtvý u nohou, mohl být hrozbou pro Ninu, okamžitě se sebral a šel ho zastavit. Zbavil se ho akorát pár chvil před tím, než se tu objevila ona. "Kdybych tě chtěl zabít, už dávno bych to udělal, nemysli si, že bych si tu příležitost nenašel, upírko." Upozorní ji zatímco se k ní otočí.
"Takže tu jsi kvůli němu?" Otáže se a přitom střelí pohledem k mrtvému upírovi. "Jsem čaroděj, zabíjet takové jako ty, je má povinost. Nic víc v tom nehledej!" Zní odpověď, přestože si je moc dobře vědom toho, že to není tak úplně pravda.
"Vidíš a já už si pomalu začínala myslet, že tím důvodem jsem já. A ty mě přitom stále nenávidíš." Prohodí zklamaně po jeho odpovědi. "To jsem nikdy netvrdil." Namítne opatrně on. "Takže, co je to vlastně mezi námi? A přestaňme se už vymlouvat na nějaký symdrom, protože oba moc dobře víme, že to možná tak začalo, ale teď je v tom určitě už mnohem více, alespoň z mé strany!" Vykřikne Nina rozhořčeně.
"Uklidni se! Tím, že se budeš rozčilovat nikomu nepomůžeš. Není pravda, že bych tě nenáviděl...i kdybych chtěl, tak nemůžu. Prostě to nejde! Já...nedokážu tě zabít i přesto, čím jsi." Přiznává se jí Stefan, zatím, co k ní přejde blíže a opatrně jí chytne za ruce.
Ta je změnou jeho nálady velmi překvapena. Nejdříve na ní křičí, ať už se k němu nepřibližuje, že by si jinak mohl vzpomenout, čím oba jsou a teď najednou tohle? Co si má o tom, vlastně myslet?
"Stefane já...i přesto, kdo oba jsme, tak..." Začne nakonec opatrně. "Ne!" Zarazí ji, aby nepokračovala. "Neříkej ta slova, která se tak těžko berou zpátky a jenž si chtěla vyslovit. Nejde to, Nino! Tohle nemá budoucnost a nikdy mít nebude! Musíme to skončit dříve, než se stane něco, čeho bychom oba litovali." Neví však v tu chvíli, zda tím spíše přesvědčuje ji, anebo sebe.
"Tak už si to konečně přiznej! Možná to začalo jako závislost způsobena kletbou 1. čaroděje, ale teď už přece sám musíš vidět, že je v tom mnohem více. Je mi úplně jedno, čím jsi ty, nebo já. Nezáleží mi na tom, ani v nejmenším. I názor ostatních je mi zcela ukradený. I kdyby náš osud nebyl spojený, tak bych ta slova řekla. Miluji tě, Stefane Blacku a na tom se nikdy nic nezmění! Oba víme, že to má pouze dvě možné řešení, buď to přijmeme, tak jak to je, anebo se tomu vzepřeme a potom se zničíme navzájem. A já ti tu teď narovinu říkám, nedokážu tě zabít i kdyby na tom závisel můj život, takže pokud to chceš udělat, tak do toho! Dávám ti tu možnost! Nic nepodniknu!" Odpoví Nina a při těch slovech se prohne v pase dozadu, čímž mu nastaví ničím nechráněný krk.
"Přestaň vyvádět! Neudělám to! Nemohl bych! Raději sám přijmu z tvých rukou smrt, než bych ti zkřivil byť jen jediný vlas na hlavě!" Odpoví popravdě a vytáhne ji, přes jejich spojené ruce zpátky nahoru.
Hledíc si vzájemně do očí, které jasně prozrazují vše, co oba dva cítí. Jak to, co si řekli, tak věci, které nebyly vysloveny. Najednou se jejich rty začnou k sobě pomalu přibližovat a během chvíle se už spojí v nádherném polibku.
Chvíli trvá než se od sebe odtrhnou, jako by se jeden druhého nemohli nabažit. Nakonec tak učiní Stefan. "Byla to chyba. Obrovský omyl!" Pronese odhodlaně a odtáhne se od Niny. "Ano máš pravdu byla to chyba. Měli jsme to udělat dřív!" Pronese Nina okouzleně, sotva popadajíc dech, tak moc touží po pokračování. "Ne! Naopak, nikdy se to nemělo stát!" Trvá si na svém on. "Proč, zatraceně!" Vyjekne rozhořčeně upírka. "Sama dobře odpověď znáš! I přes nějaké city jsme propojeni více, než je zdrávo! Měli bychom to spojení potlačovat a ne jeho sílu umocňovat, což je přesně to, co se děje, jakmile se chováme tak, jak bychom neměli! A do toho se pusa mezi námi rozhodně počítá!" "Ale já nechci, své city dále potlačovat! Odmítám se tvářit, že se mezi námi nic neděje, protože to není pravda! Bojíš se mi věřit, protože jsem upírka?" Zajímá se. "Bojím se spíše toho, že pokud budeme tímto způsobem pokračovat dále, bez ohledu na své okolí. To silné spojení, které už mezi námi je, bude o to mocnější. Už teď jsme oba schopni odhadnout, zda je ten druhý v pořádku, či nikoliv. Mám prostě obavy, že čím více se svým citům budeme oddávat, tím to bude horší. Dokážu snadno vycítit díky němu, zda ti hrozí nebezpečí. Jak si vlastně myslíš, že bude dlouho trvat, pokud v tomhle budeme pokračovat, než poznáme přesně i pocity toho druhého? Brzy se můžeme dostat do fáze, kdy poznáme i to, jak se ten druhý cítí, prostě veškeré radosti i bolesti, které v danou chvíli prožívá. Což když se to následně bude ještě umocňovat?" "Máš strach, že bychom vzájemně mohli prožívat své pocity?" Pochopí tak jeho narážku Nina. "Ano, nevím sice přesně jak to funguje. Ale zatím to vypadá tak, že čím více budeme spolupracovat a důvěřovat si, tak tím silnější to spojení bude. Možná už v té fázi, která je podle mě konečná, jsme. Miluji tě, Nino Klariková a prostě si nechci vzít na svědomí, že budeš trpět tím, kdyby se mi něco stalo. Ničemu takovému tě vystavit nechci." Odvětí Stefan, následně, se otočí a po lehké puse na tvář, odchází.
"Je mi úplně jedno, co nebo kolik toho budu muset obětovat, ale jako, že jsem Nykitin potomek, tak v jejím jménu přísahám, že na mých citech k tobě, se nikdy nic nazmění. Dokud budu moci, tak tě chránit prostě budu a to ať s tvým vědomí, anebo bez něj. O svolení jsem se tě nikdy neprosila!" Křikne na něj, než se jí zratí z očí. Přesto se k jejím uším ještě donese jeho odpověď: "Nápodobně i já tebe. Budu tě chránit, ať tu stojí, co chce. A, ani já se tě o svolení neprosím!"
I přesto, jak to nakonec skončilo, se Nina při průchodu domovními dveřmi usmívá. Konečně ví, na čem je. Z protivné závislosti, se stala skutečná láska a jak je vidět i on její cit opětuje. Jen ho nenapadá možnost, jak by to šlo zařídit, aby mohli být spolu a tak se raději bude držet dál. A zcela upřímně, ani jí ne. To však nezmanená, že to hodlá vzdát! Je více než ochotna o jejich lásku bojovat a to naprosto proti komukoliv! Sama v tu chvíli netuší, jak moc brzy to bude potřeba.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
