Princezna Noci

Nejsem jediná, komu tím ubližujete!

"Vážně sis myslela, že si tě nenajdu, že to nechám jen tak?" Ptal se s pohrdavým úšklebkem ve tváři Henry a přitom jí svými ostrými nehty přejížděl po tváři. Ta má, co dělat, aby potlačila výkřik, který se jí dere do hrdla. Nehodlá se však před tímhle parchantem, nikterak ponižovat! Nemá, ani dost odvahy na to, aby se jí postavil ve chvíli, kdy není oslabená a může se bránit.

Proto mu také místo bolestivého výkřiku plivne do obličeje. "Ale, ale holčička by snad chtěla kousat." Uchechtne se. "Od někoho, kdo se mi sám bojí postavit, docela slušná poznámka. Pokud si tolik toužil se, se mnou setkat. Mohlo jsi mě vyhledat, už dávno, já se ti rozhodně nevyhýbala! Proč si to se mnou odmítáš vyřídit, jako s rovnoceným protivníkem? Pusť mě a, až bude noc, můžeme se o tom venku krásně pobavit!" Štěkně na něj Nina. "Aby sis přivedla toho svého čarodějného přítelička? Děkuji, ne. Dávám přednost soukromým rozhovorům. A tři osoby je na můj vkus na jednu konverzaci trochu přespříliš." "Podle sebe, soudím tebe?" Ušklíbne se posměšně Nina, přičemž schytá další pohlavek. Kdyby tak jen mohla vyvolat silové pole, nebo alespoň měla na ruce svůj prsten. Pak by teprve viděl, co dokáže, ale to bylo v současné chvíli dost nereálné...

Ve starostově kanceláři...

"Vím, že jste si už nepřál s nikým mluvit, ale tu váš starší syn. Mám ho pustit dál?" Ptá se sekretářka starosty.

To se Lukášovi zrovna moc nehodilo, chtěl si dodělat ten zbytek věcí, co mu ještě chyběl a pak si jí znovu promluvit s tou upírkou. Stejně, jako ostatní bytosti stejného druhu, byla i ona značně tvrdohlavá. O své vlastní proměně, či o dalších upírech se prostě odmítala bavit. Místo spolupráce se mu vysmála do obličeje. Může předpokládat, že to tenkrát dopadne jinak? Spíše ne, upřímě s tím moc nepočítá, ale přesto za ní zajde.  "Dobrá, ale spěchám, tak, ať je to rychlé!" Rozhodne se nakonec.

"Musíme si promluvit! Je to důležité!" Trvá na svém Petr a rukama, se přitom zapře o desku otcova psacího stolu.

"K věci! Co se děje? Co je tak naléhavé, že o tom musíme mluvit zrovna teď? Dost totiž spěchám!" Odpoví, přičemž si uklízí své věci.

"Otče, ať už máš ty někdo kdokoliv jiný s kým spolupracuješ s Ninou jakékoliv plány, musím tě požádat, abys s tím přestal!"

"Nevím o čem to mluvíš." Reaguje okamžitě Lukáš, přičemž se v duchu ptá, jak na to mohl jeho starší syn přijít.

"Když nevíš, tak nevíš. Ale jistě si dobře uvědomuješ, co takový Potionský syndrom dokáže. Přeber si to, jak chceš a pro všechny zúčastně by však bylo dobré, pokud bys tenhle náš rozhovor nehodil, jen tak za hlavu." Odvětí Petr a následně se přichystá k odchodu.

"Chceš tím snad říci, že existuje čaroděj, který je tímhle spojením připoután k Nině?" Zarazí se starosta, sotva to uslyší. Proč vlastně o tom Petr začal, nezdá se přece, že by tím dotyčným byl on. Jinak by vypadal jinak. "Kdo to je?" Zeptá se následně Lukáš a chytne svého staršího syna za paži, aby mu zabránil v odchodu.    

"Jsem si jist, že ti to dojde samotnému, aniž bych ti to musel říkat. A teď mě omluv!" Odpoví Petr, vytrhne svoji ruku z otcova sevření a odchází.

Ještě chvíli tam po jeho odchodu stojí a neví, co si o tom má myslet. Nakonec se vydává za Ninou...

Po nějaké době...

"Takže znovu a doufám, že už se nebudu muset opakovat! Jak ses stala upírem a kde jsou ostatní jako ty?" Ptá se jí. "Proč bych vám měla něco říkat? Přijde mi to naprosto zbytečné, když jako čaroděj, dokážete náš druh sám poznat." Odpoví bez nějakého dlouhého rozmýšlení. "To sice ano, ale takhle by to bylo..." Začne a najednou ho nenapadá to správné slovo, které by měl použít. "Jednodužší? Nenapadá mě jediný důvod, proč bych vám to měla nějak usnadňovat." "Jsi stejná jako ostatní." Pronese přes zaťaté zuby a vystřelí po ní z pistole, která je opět nabitá dřevěnými náboji.

"Přestaňte už s tím!" Sykne Nina podrážděně, zatímco jí náboj zasáhne. "Až budeš rozumná!" Zní odpověď. "Nejsem jediná, které tím ubližujete!" Pronese nakonec. "Takže je to pravda! S kterým čarodějem jsi spojena tím Potionským syndromem?"

Chvíli zaváhá, nechce se jí do toho, ale když už to nakousla, tak to musí doříct. "Stefan, to s ním jsem spojena." Odvětí nakonec sotva slyšitelným hlasem. "Stefan? Jako můj mladší syn?" Lukáš je z její odpovědi dost zaskočen, tak tohle tedy absolutně nečekal. Co s tím vlastně bude dělat?