Jedině On

Do toho

Šla jsem ze školy domů a poslouchala písničky, když v tom jsem si všimla bílé cedule přilepené na dveřích od kadeřnictví. Přistoupila jsem blíž a přečetla text napsaný velkým a zároveň tučným písmem: HLEDÁM SLEČNU NA HLÍDÁNÍ. VĚK 15+. POKUD MÁTE ZÁJEM PIŠTE NA ČÍSLO: 753 01 87. HLÍDÁNÍ ČTYŘLETÉ HOLČIČKY.

Super, konečně bych si mohla najít brigádu. Opsala jsem číslo a řekla si, že hned jak přijdu domů, tak tam napíšu. A taky jsem tak udělala.

Vtrhla jsem domů, pozdravila rodiče a utíkala do svého pokoje. Odhodila jsem batoh do rohu, lehla si na postel a vzala do ruky telefon. Naťukala jsem tam číslo a začala vymýšlet obsah zprávy. Co třeba tohle: Dobrý den. Viděla jsem váš inzerát a ráda bych se ucházela o brigádu. Je mi šestnáct let a studuji střední pedagogickou školu. Mám velmi ráda děti a rozumím si s nimi. Děkuju za odpověď.
Nicol Tenrová.

Nevím zda bylo nutné tam psát i mé jméno a všechny ostatní věci, ale to už je teď jedno, zpráva byla odeslána.

Abych si zkrátila čas čekání na odpověď, rozhodla jsem se napsat Emily (mé nejlepší kamarádce).

Já: Emily, kdyby to klaplo, možná budu mít brigádu.

Emily: To je super Niki. Tady u nás je těžký sehnat brigádu co? Zvlášť když je nám teprve šestnáct. Ale velký prázdniny se blíží. Přemýšlím, že bych asi šla do cukrárny.

Já: Dobrý nápad Em. Umíš něco ne ten zítřejší test z biologie? Já vůbec nic, ještě jsem se na to ani nekoukla.

Emily: Já neumím vůbec nic, otevřela jsem sešit, zjistila že je to kravina, tak jsem ho zase zavřela :D A navíc mi není moc dobře.
A ty nelži, určitě to bude jako vždy. Ty tvoje řeči: Já se na to ani nepodívala a tak, ale pak máš stejně jedničku.

Já: Ne ne, to bylo jen jednou. :D
Asi už půjdu spát, naučím se to zítra před hodinou, tak dobrou.

Emily: Dobrý nápad, udělám to samý. Tak dobrou :)

Jen co jsem odložila mobil mi přišla správa, od neznámého čísla. Prudce jsem se posadila a začala číst: „ Dobrý den slečno Nicol. Jsem ráda, že jste se ozvala. Někoho jako jste vy opravdu potřebuju. Mohla byste přijít zítra na chvíli, aybste se seznámila s Amy (mojí dcerou) a taky se mnou?
Bydlíme v bytovce v ulici Sahalová 1263.

Okamžitě jsem odpověděla: Určitě přijdu. Končíme brzy takže bych kolem druhé mohla být u vás.

Ta paní: Tak dobře, domluveno. Zítra ve dvě hodiny, vás budu čekat. Zvoňte na zvonek se jménem Hikinsová.

************************************

Probudila jsem se s úsměvem na tváři. Vlítla jsem do koupelny, kde jsem ze sebe udělala aspoň polovičního člověka. Oblékla jsem se, v rychlosti shrábla ze stolu svačinu a utíkala do školy.

Zamířila jsem ke své skříňce, ze které jsem vytáhla sešit češtiny s učebnicí.

Nebyla jsem zrovna oblíbená. Jedinou mojí kamarádkou byla Emily, která tady dneska ještě nebyla. Doufám, že přijde. Bez ní to tu nevydržím.

Zazvonilo na první hodinu a Emily nikde. Ta holka si ze mě snad dělá srandu, ona mě tu nechá samotnou.

Do třídy vešla profesorka Midlenová. S nějakým klukem. Byl to nový žák a jmenoval se Christopher. Prošel uličkou a sedl si do poslední lavice. Všiechny holky z něj byli úplně mimo, až na mě.

Po hodině čestiny, která nestála za nic jsem se opět odebrala kde své skříňce, kde jsem potkala Ashley a její partu.

Ashley byla taková ta třídní barbie, která měla pocit, že bez ní by svět nedokázal fungovat. Někdo by jí měl snížit to její sebevědomí. Ale já ne, neumím moc mluvit s lidmi, za to Emily jo. Emily je můj úplný opak. Hnědovlasá, cílevědomá, chytrá a talentovaná kráska, která když vstoupí do vašeho života, tak ho od základu změní. Ale já jsem asi nějaká vyjímka z výjimky.

Ashley ke mně přišla a otevřela svou namalovanou papulu: „Ale, ale, koho pak to tu máme. Nechybí ti kamarádka? To jsi teď bezmocná viď? Taková mrcha jako ty nikoho nepotrebuje. Nechápu proč si se narodila. Jsi k ničemu." vrazila mi facku, na svých podpatcích se otočila a odešla. Zabolelo mě to, ale já ji nedokázala nic říct.

Nechápu proč to Ashley dělá, dříve jsme byli kamarádky. Ale potom přišel jeden kluk a z ní se stalo...tohle.

Potom jsme měli němčinu.

Další tři hodiny jsem se snažila nějak přežít. Se zvoněním jsem vyběhla ze školy mezi prvníma a zamířila do Sahalové ulice. Hledala jsem bytovku, u které by byl zvonek se jménem Hikinsová. Když jsem ho konečně našla, zazvonila jsem a vešla dovnitř.

Na schodech do mě v rychlosti vrazil Christopher, ten nový kluk od nás ze třídy. Omluvil se mi, usmál se a pokračoval v cestě. Nepadl mi do oka, všichni ve třídě jsou z něj hotový, jen mneě připadá jako namachrovaný blb.

Zaťukala jsem na dveře, pozdravila a vešla dovnitř.

Sedla jsem si na gauč a uviděla malou holčičku rozbíhající se ke mně. Podívala jsem se na paní nesmělým pohledem a malou holčičku si vzala na klín. Po rozhovoru co a jak, mi sdělila, že hlídání potřebuje zítra ráno. Což se mi hodí, protože nám odpadla škola z důvodů přijímacích zkoušek, takže mám volno.

Domluvila jsem se s ní a pospíchala domů. Cestou jsem potkala Ashley a její partu. Snažila jsem se jim vyhnout obloukem, ale Ashley šla za mnou a její příšery jí následovaly.

Došla ke mně a kopla do mě. Začala křičet:„Co tu jako děláš? Jsi nemožná. Co si o sobě jako myslíš?" Chtěla jsem se bránit, ale na nic jsem se nezmohla.

Zavřela jsem oči a čekala co se stane. Někdo je vyhnal pryč ode mě a pořádně je seřval. Otevřela jsem oči a uviděla Christophera, do kterého jsem předtím narazila na schodech. Super, snaží si hrát na hrdinu, to tu chybělo.

Tak je tu první díl. Něco mě napadlo, tak jsem to zkusila.
Co si zatím myslíte?
Děkuju za přečtení. 💚