Jedině On

Odcizení

Do místnosti vstoupil Nicolas se svou andělskou tváří.

,,Tak jak se cítíš?", optal se starostlivě a já se bez řečí posadila.
,,Už je mi mnohem lépe, děkuju.  Dokonce se můžu i hýbat", posledním slovům jsem se malinko zasmála a dále si prohlížela modrookého chlapce. Pomohl mi vstát, do jedné ruky vzal můj batoh a druhou rukou mě lehce podpíral. Vyšli jsme ven a zamířili k červenému, obyčejnému autu. Otevřel mi dveře jako správný gentleman a batoh hodil dozadu. Ujasnila jsem mu kam má jet a případně ho navigovala.

,,Na mě se nemůžeš moc spolehnout. Mám orientační nesymsl", má upravená vlastnost ho rozesmála.
,,Tak doufám, že se někde neztratíme", jeho rty stále směřovaly do úsměvu a já se cítila dobře.

V průběhu cesty jsme si povídali o všem možném, dozvěděla jsem se, kam chodí na školu, kde pracuje a i to, že si hledá byt. Bylo to velmi příjemné. Když jsme dojeli kousek od našeho domu, poděkovala jsem mu a vyšla ze dveří.  On také vystoupil z auta a zamířili ke mně. 

,,Co když ti dám svoje číslo, kdyby jsi náhodou zase byla v nebezpečí, aby jsi věděla komu volat?", mile se usmál a věnoval mi dlouhý pohled.
,,No radši ne, nedávám cizím lidem své číslo...promiň. Ale děkuju, za všechno", usmála jsem se a bez rozloučení zmizela za roh, kde se nacházel náš barák.

Před bránou čekal Chris. Vypadal naštvaně a odměřeně.

,,Můžeš mi říct, proč mi lžeš? Tvrdila jsi mi, že jsi doma, ale když jsem šel za tvým tátou, říkal, že jsi někde pryč", nedokázala jsem vycítit jeho náladu, jako by byl naštvaný, ale na jednu stranu mu bylo všechno, co se děje úplně jedno.

,,Ty jsi šel za mým tátou? Proč? ", tohle bylo jediné co mě z jeho monologu upoutalo.

,,To není důležité, řekneš mi, kde jsi byla?", trval si na svým, ale to i já. Chtěla jsem znát odpověď na svou otázku.

,,Nemusíš mě bránit chápeš? Poradím si i bez nafoukaného, egoistického kluka, který si ničeho neváží.  Stejně je s tebou jen vše horší", můj hlas se výrazně zvýšil a překvapil i mou maličkost.

,,Jak myslíš, taky mi bez tebe bude líp. Nezáleží mi na tobě, ani nezáleželo. Jsi stejná jako ostatní, tak si na nic nehraj", jeho oči byly lesklé a plné vzdoru.

,,Vypadni!", chtěla jsem to celé ukončit. Vyslovila jsem poslední slovo a otevřela bránu.

Nechápu, co si o sobě ten kluk myslí, celý vesmír se netočí jen kolem něj. Jsem ráda, že jsem se toto idiota zbavila.

Bez pozdravu ani žádného jiného slůvka jsem prošla dům rovnou k mému pokoji. Pohodlně jsem se posadila do křesla a vzala do ruky knížku Me before you.

Z pohledu Christophera:
Došel jsem domů plný rozporu a energie. U dveří na mě čekal můj malý bráška s uzlíčkem plným chlupů, který ještě neznám.

,,Chrisi, Chrisi, tohle je Mikule, mamka ji našla opuštěnou cestou z práce, bude tu teď s námi", byl velmi nadšený a skákal kolem dveří s malým bíglem v náručí.

Obešel jsem je a zavřel se do svého pokoje.
Sáhl jsem do batohu pro sluchátka a společně s nimi vyndal i malý papírek, jehož obsah mě překvapil, ale docela přišel ve správnou chvíli vhod.

Ashley Airbourne - 742 987 651

Ani nevím proč, možná ze zlosti nebo z nudy jsem vytočil napsané číslo.

,,Halo? Tady Ashley Airbourne", z telefonu se ozval dívčí hlas, který patřil té naší třídní blondýnce.

,,Ahoj Ashley, tady Chris. Sejdeme se za 15 minut u cukrárny Sweetie?", nehodlal jsem ztrácet čas a šel rovnou k věci.

,,Budu tam", ta holka se mi začínala líbit. Bez zbytečných dotazů, bez zbytečných starostí prostě rychle, stručně a jasně. 

Tak je tu další díl.
Čtete to ještě někdo?
Omlouvám se, že dlouho nebyl, ale není tolik času. Ovšem teď snad budou díly častěji.
Pravopisných chyb jsem si vědoma, takže na ně nemusíte upozorňovat. Opravím je během vánoc, když bude hodně času.
Jaký máte názor na celý příběh?
Líbil se vám díl?
Děkuji za přečtení a trpělivost. ❤❤👑