Jedině On

Otázky

Z pohledu Christophera:
Opatrně a nenápadně jsem se k ní přisunul. Nebyl jsem zase tak úplně nenápadný jak jsem si myslel, protože si toho všimla a odsnula se na druhý konec lavičky. Podíval jsem se jí do očí, něco mě k ní táhlo. Měla strašně kouzelný pohled. Očima dokázala vyjádřit snad úplně všechno. Měl jsem pocit, jako bych se v těch hlubokých modrých očích ztrácel. Nevěděl jsem co říct, jen jsem na ní koukal a užíval si pocit ticha. Nemám jí moc rád, přijde mi jako jedna z těch namyšlených, bohatých krasotinek, ale něco jsem jejímu tátovi slíbil, tak to dodržím.

Z pohledu Nicol:
Seděli jsme na lavičce a mně najednou došlo, že ho vůbec neznám. Nevím o něm skoro nic. Vím jen to, že miluje hokej. Nechápu to, vůbec ho neznám, ale když jsem s ním, mám pocit neuvěřitelného bezpečí. Proč tu s ním vlastně sedím, když ho nenávidím? Má zvědavost konečně prolomila to trapné, hrobové ticho.

Já:„Chrisi? Můžu se tě na něco zeptat?"
Christopher:„Můžeš, ale pod jednou podmínkou" začal se smát a přisedl si ke mně blíž.
Já:„Cože? Po...pod jakou podmí...mínkou?" vykoktala jsem ze sebe zaskočeně.
Christopher: „Já toho o tobě moc nevím, ale vypadáš jako zvědavá holka, takže mě něco napadlo. Každý z nás bude mít pět otázek na toho druhého. Souhlasíš?"
Já:„Jo, to by šlo" připadalo mi to divné a i trochu dětinské, ale proč ne.
Christopher:„Tak já začnu! Jsi holka, co má radši dlouhodobý vztah nebo jsi typ holky, co má kluky jen pro zábavu, takový ten "úlet"?
Já:„Vyhovují mi vztahy spíš na delší dobu." nechápu, proč se mě ptá zrovna na tohle.
Já:„Dobře, teď zase já. Proč jste se přestěhovali?" snažila jsem se ignorovat to, jak blízko u mě sedí.
Christopher: „Máma tu našla práci, tak jsme se přestěhovali." řekl tónem, jako by chtěl naznačit *už se o tom nechci bavit*.
Christopher: „Já mám hokej a co máš ty? Co tě baví?"
Já:„Miluju hraní na kytaru, tanec, zpěv, běh a fotbal." vypadlo ze mě v rychlosti.
Christopher: „Cože? Ty hraješ fotbal?" vykulil oči tak, že to vypadalo, jako by mu za chvíli měly vypadnout.
Já:„Ano a ty jsi právě vyčerpal jednu svou otázku" začala jsem se smát.
Já:„Takže já mám teď dvě otázky! To máš rád jen hokej?"
Christopher: „Samozřejmě, že ne. Jsou tu ještě kamarádi" pousmál se, ale mně bylo hned jasné že to není pravý úsměv.
Já:„Máš nějaké zvíře?" chtěla jsem nahodit veselejší téma.
Christopher:„Byla jsi u nás doma. Viděla jsi tam snad nějaké zvíře?"
Já:„Ne, nic." začala jsem se smát nad vlastní hloupostí.
Christopher:„Takže, otázka čtvrtá. Co ti dokáže udělat radost?"
Já:„To je jednoduchý. Mně potěší i obyčejná kokosová svíčka a plyšák" začala jsme se smát, ale Chris se na mě jen upřeně díval.
Christopher: „Tak to jsi nenáročná" konečně nahodil svůj úsměv, který nebyl falešný.
Já:„Poslední otázka. Vím, že mě moc nemusíš, poznám to. Tak proč se mnou trávíš tolik času?"

Z pohledu Christophera
Konečně se zeptala na něco normálního, i když za tu otázku nejsem moc rád. Zkusím se z toho nějak vykroutit.

Já:„Protože naši kamarádi jsou spolu a my, jsme jejich kamarádi, takže jsme s nima. Proto teď sedíme tady na té lavičce" moc se mi to nepovedlo. To byla ta nejhloupější odpověď, jakou jsem mohl vymyslet.
Nicol:„Nic lepšího tě nenapadlo?" začala se smát. Neodpověděl jsem. Bral jsem to jako čistě řečnickou otázku.

Z pohledu Nicol:
Ať už konečně vysloví tu poslední otázku a můžeme jít, říkala jsme si v duchu.

Christopher:„Jak by měl vypadat tvůj ideální kluk?"
Nechápu, proč se ptá zrovna na tohle. Nechtěla jsme se mu dívat do očí při této odpovědi, tak jsem sklopila hlavu a začala.
Já:„Měl by být hodný a upřímný. Měl by se pokoušet o to, aby stále viděl úsměv na mé tváři. Chtěla bych být jeho jedinou, se kterou by se večer loučil a ráno ji vítal do nového dne. Chtěla bych s ním mít pocit, že můžu všechno. Chtěla bych, aby jsme se milovali jako milenci, ale blbli spolu jako malé děti." dokončila jsem svůj dlouhý proslov a stále se dívala do země.

Christopher: „Nicol? Víš, že jsi právě popsala mě?" k jeho otázce přidal i smích a já poznala, že to řekl proto, aby uvolnil tu napjatou atmosféru, která byla okolo nás.

Zvedla jsem hlavu, přidala se k jeho smíchu a odvětila:„Nevymýšlej si, jsi úplný opak". Rukou jsem ho plácla přes rameno.
Christopher: „Jak si dovoluješ mě takhle urážet?" jeho úměv se z tváře neztrácel, naopak se zvětšoval.
Já:„Říkám jen pravdu" zatvářila jsem se provokativně, protože jsme věděla, že ho to naštve. Zvedla jsem se na znamení toho, že už půjdu dohnat Emily s Joshem.
Chritopher:„Ty potvoro" zvedl se z lavičky a utíkal za mnou.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Máte rádi Christophera?
Děkuju za přečtení. ❤