Jedině On

Čas a vzkaz

Měla jsem sto chutí vzít malou Amy do náruče a utíkat s ní, co nejdál odtud, ale nešlo to. Nakonec jsem jen sebrala zbytek svých sil, vzala Amy za ruku a odešla pryč. Mířila jsem zpět k domu Hikinsových, když v tom nás zastavil Tobias.

„Čas se krátí" pronesl provokativně. „Mám ještě týden, tak mě nech" odsekla jsem drze bez jakéhokoliv pozdravu. „Co je to za pána?" optala se Amy zvědavě. „To je jeden zlý kluk, ale neboj už jdeme domů" odvětila jsem zcela nahlas a namířila k odchodu. Tobias za námi naposledy zakřičel jakési Tik Tak a nechal nás být. Dovedla jsem malou Amy v pořádku domů a vyčerpaná padla na svou postel.

Měla jsem jen pár dní na to, dát se s Christopherem dohromady. Něco mi říkalo, že to nebude moc jednoduché.

Den na to, jsem do skříňky hodila Chrisovi malinkatý papírek se vzkazem.

Když jsem od jeho skříňky odcházela, mé oči spatřily Ashley, blížící se ke mně nečekaně velkou rychlostí.

„Co jsi tam dělala?" zakřičela tak hlasitě, až jsem se bála o své bubínky, aby nepraskly.
„Já...já n...nic" vykoktala jsem ze sebe tři slova a tím celý můj proslov skončil.
„Nelži, viděla jsem tě, jak mi něco hazíš do skříňky" rozhodila rukama a čekala na mou odpověď.
„To je tvoje skříňka?" zeptala jsem se bez jediného zakoktání.
„Ano, máme s Chrisem společnou skříňku" odvětila hrdě a dodala „Tak mi ten papírek dej, já ho Chrisovi předám" její hlas zněl velice přesvědčivě. Po chvilce zaváhání má ruka sáhla do otevřené skříňky a podala Ashley malý, zmuchlaný papírek.

Z pohledu Ashley:
Tak to se mi povedlo. Nemůžu dopustit, aby mi ta nána sebrala Chrise. Dobře jsem zahrála to, že máme společnou skříňku. Není to pravda. Chris si potřeboval něco dopsat, a tak poslal mě, abych mu ze skříňky přinesla učebnici angličtiny.

Tak co s tím papírkem? Broukla jsem si sama pro sebe. Přeci ho nebudu dávat Chrisovi, ještě by se mi do ní zamiloval. S touto myšlenkou jsem papírek roztrhala na tisíc malinkatých částí.

Z pohledu Nicol:
Seděla jsem v lavici před Chrisem a přemýšlela, co všechno se pokazilo a jestli už Ashley předala Chrisovi můj papírek se vzkazem.

Se zvoněním jsem vyběhla ze školy a zamířila domů. Za bránou školy mě někdo chytl za rameno. Prudce jsem se otočila a spatřila Christophera. „Co tu děláš? Nemáš být se svou holkou?" zeptala jsem se tak naštvaně jak jen to šlo. Mé oči zadržovaly slzy a mé ruce se držely, aby mu náhodou nedarovaly facku.
„S jakou holkou? Já žádnou nemám!" zasyčel na mě nechápavě. Vůbec mu nevadilo, že okolo nás chodí davy lidí.
„No přeci s Ashley. Všechno mi to řekla. A děkuju, že jsi odpověděl na ten můj vzkaz!" cítila jsem malou slzu, která se drala ven. V rychlosti se mé tělo otočilo a já zamířila domů.

Z pohledu Chrise:
Nechápu proč si Nicol tolik vymýšlí. Chtěl jsem vzít telefon a podívat se, kde je, jestli není v nebezpečí, ale nemohl jsem. Můj telefon ohlásil jedno procento baterie a poté se vypnul.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. ❤