Jedině On

Nech mě

Seděla jsme na chodbě u své skříňky a uviděla Emily, jak přichází ke mně.

Emily:„Nicol, co se stalo?"
Já:„Vůbec nevím, prostě jsem je viděla a..." nedořekla jsem to, protože mě Emily přerušila.
Emily: „Koho jsi viděla?"
Já:„No Ashley s Chrisem."
Emily:„Tobě se Chris líbí? Tušila jsem to."
Já:„Ne nelíbí, nesnáším ho."
Emily:„A proč jsi teda utekla?"
Já:„Protože nesnesu, když je s nějakou holkou jako je Ashley.
Emily:„Ty žárlíš!" zašklebila se a začala se smát.
Já:„Ani náhodou" nasadila jsem naštvaný výraz a plácla ji přes ruku.

Jen tak jsme tam seděli a mlčeli. Zvedla jsme hlavu a zahlédla Chrise. Sedl si ke mně na zem a Emily poslal zpátky do třídy.

Já:„Nech mě být" řekla jsem protivně a hlavu jsem sklonila ke kolenům.
Chris:„Nenechám. Co se ti stalo?"snažil se být milý.
Já:„Proč to děláš? Víš jak jsem zmatená?"
Chris:„Z čeho jsi zmatená? Počkej ty si myslíš, že by mezi námi někdy mohlo něco být?"začal se smát a mně se draly slzy do očí. Nevadilo mi to co řekl, ale vadilo mi jak se smál. Jeho smích byl zvláštní. Vždycky když se začal smát, najednou jsem nevěděla, co od něj můžu očekávat.
Já:„Ne, nechci s tebou nic mít. Nestarej se o mě."
Chris:„Počkej, nechtěl jsem tě naštvat" chytl mě za ruku, ale já ucukla.
Já:„Jdi pryč" nedívala jsem se na něj, ale on mi svou rukou zvedl hlavu nahoru a podíval se mi do očí.
Chris:„Řekni mi to ještě jednou".
Já:„Co?" byla jsme zmatená, nevěděla jsem, co chce slyšet.
Chris:„To, co jsi četla ve třídě." znovu mě chytl za ruku. Tentokrát tak pevně, že se mi nepodařilo vymanit svou ruku z té jeho.
Já:„Promiň, ale ne!"
Chris:„Prosím, chci to slyšet" usmál se a já sklopila hlavu.
Po několika minutách plných ticha, jsem spustila: „Láska, je jako skoky na trampolíně. Jednou jsi nahoře a přijdeš si, že umíš lítat. Máš euforii a hlavu v oblacích. Ale najednou se řítíš zase zpět na trampolínu, která tě dostane až úplně dolů a ty..."Chris mě pohladil po vlasech a mě to zaskočilo. Podívala jsem se na něj a můj ztrach zmizel. Tak jsem to odpověděla:„A ty se musíš znova pořádně odrazit, aby si mohl zase zažít ten pocit lítání a nezůstal si v propadlině, která se pod tebou na trampolíně udělala". Šlo to lehce, jako bych si to říkala sama pro sebe. Chris se na mě sladce usmál a pochválil mě:„To je Krásný Nicol". Nevěděla jsem, jestli to řekl jen tak nebo jestli to myslí vážně. Bylo ticho. Ta chvilka byla tak hezká, ale ze mě najednou vylítlo:„Stejně tě nemám ráda." Nevím proč jsem to řekla, nechápu to. Nikdy jsem s nikým nezažila to, co s ním. Nesnáším ho, vím to, ale když jsme spolu, nedokážu se k němu chovat hnusně. Nedokážu se ovládat. Je to chvíle eufórie, ale potom mi dojde s kým to vlastně jsem. Že je to Chris, ten bezcitný blbec toužící po holkách jako je Ashley. Chris se na mě podíval a lehce odvětil: „Taky tě nemám rád" . Ignorovala jsem ho, zvedla se ze země a odešla domů. Nechci jít zpátky do třídy, všichni by si na mě ukazovali.

Vyšla jsem ze školy a ucítila telefon, jak mi brněl v kapse. Vyndala jsem ho a podívala se kdo mi píše. Nedívala jsem se na cestu a do někoho narazila. Nevěděla jsem kdo to je, ale automaticky jsem se začala omlouvat.
Uslyšela jsem klučičí hlas, který mě uklidňoval: „Nic se neděje". Odvrátila jsem oči od mobilu a uviděla vysokého, blonďatého kluka.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. ❤