Another Broken Heart || Larry ✔

~2~

"Ty toho nic, moc nevydržíš." zasmál se hlasitě modrooký chlapec, když se Harryho víčka začaly zvedat a tím se vrátil zpět do reality. Překvapeně se rozhlédl kolem, aby zjistill, že leží na lehátku na jejich ošetřovně.

"Co se-"

"-stalo?" přerušil ho Louis a Harry tiše přikývl jeho ruka na temeni hlavy, kde cítil bodavou bolest. "Teklo mi trochu krve a ty si z toho hned omdlel." usmál se hnědovlasý a položil svou studenou, bledou dlaň na Harryho předloktí, které lehce stisknul.

"Trochu krve?" Harry se zamračil a vytáhl se do sedu, aby si mohl svého starého kamaráda pořádně prohlédnout. Byl jen opravdu hodně bledý, ale jinak vypadal stejně. To s tou bledostí se dalo pochopit, když se vzalo v potaz kolik krve mu vyteklo. "Tolik krve, kolik teklo tobě není normální, proboha vždyť jsi krvácel celý potok. To mi nepřišlo moc v pořádku."

"Zase nepřeháněj, Hazza." uchechtnul se Louis a odstoupil od lehátka. Oba se na sebe podívali s malým úsměvem, protože tohle byla jen jejich přezdívka, kterou jako malý používali skoro pořád. 

"Opravdu jsi v pořádku?" podivná atmosféra mezi dvěma chlapci byla skoro hmatatelná, ale všechno zmizelo pryč, když se Louis usmál svým typickým úsměvem a donutil Harryho, aby on sám nasadil svůj zabijácký úsměv s ďolíčky. "To je dobře, protože nerad bych aby se ti něco stalo. Víš, teď když ses vrátil."

"Jo." zasmál se Louis, v jeho hlase náznak pchybností a zmatku. "Opravdu jsem rád, že jsem zpátky." dodal a vzal Harryho velké ruce do svých. "Chyběl mi můj nejlepší kamarád, který udělal vše, aby mě rozesmál, ať to stálo, co to stálo. Rád jsem se o tebe staral, když jsi byl nemocný a nikdo jiný se o to nezajímal. Miloval jsem být po tvém boku každou vteřinu a žil jsem pro to."

"Tak proč jsi odešel?" optal se zvědavě starší a zkoumal Louisův výraz.

"Nikdy jsem nechtěl odejít. Můj otec byl každým dnem smutnější a smutnější a stával se hrubším, ale pak se objevila ta žena a on se do ní zamiloval. Jenže bydlela daleko a pro něj nebyl problém tady vše opustit, protože mu vše připomínalo maminku... takže jsme se ze dne na den zabalili a v podstatě mi dal jen pár minut, abych se s tebou rozloučil a já jsem věděl, že budeme oba brečet a ty mě nepustíš. Věděl jsem, že by si udělal cokoliv, aby si mě tady udržel, ale já jsem tu nemohl zůstat, když jel otec pryč a proto jsem řekl, že bude lepší odejít bez rozloučení. Jenže nikdy jsem na tebe nezapomněl, protože můj život bez tebe nebyl život. Nebyl tu nikdo, kdo by mě miloval tak jako ty a nebyl nikdo, koho bych miloval jako tebe." po bledých tvářích stékaly kapičky slz, když se podíval na Harryho, který ho s neutrálním výrazem pozoroval.

"Jak těžký myslíš, že bylo se jednoho dne probudit a zjistit, že to jediné, co mě drželo při životě zmizelo? Zmizel si z mého života a neřekl jsi vůbec nic a to mě bolelo ze všeho nejvíc. Stačilo by mi zasrané 'čau', když už ale tohle ne. Nenávidím, když mě někdo opustí bez rozloučení. Nechal si tu zlomenné dítě, které potřebovalo zpravit. Měl bych tě za to nenávidět, ale jsi jedinný člověk, kterého jsem vždycky miloval víc než sebe a proto tě nedokážu nenávidět." Harryho slova byla protkaná zuřivostí, ale jeho oči smutkem, když vzal do svých dlaní tvář mladšího a ten se na něj jen překvapeně podíval svýma modrýma očima. "A teď ses mi vrátil a já nedovolím, aby si mi odešel."

"Pokud bych odešel, tak s tím nic nenadělám." namítl Louis a chytil Harryho zápěstí, aby měl nějakou oporu proti většímu muži.

"Slibuji ti, že ti nedovolím opustit mě znovu." Harry byl neoblomný, když opravdu něco chtěl a právě teď chtěl Louise po svém boku po celý zbytek života. Chtěl si přitáhnou jeho tvář k té své a políbit ho, tak jak si to přál už od dětství, ale neudělal to. Netušil jestli je Louis také na kluky a nechtěl riskovat, že by o něj znovu přišel.

"Nemůžeš slíbit něco, co nedokážeš splnit." namítl Louis a odstrčil Harryho ruce ze své tváře, když se od něj na pár kroků oddálil.

"Jak to myslíš?"

"Tak jak to říkám?"

"Louisi, jak to myslíš?" zamračil se zelenooký a čekal na odpověď.

"Teď jsme se nastěhovali, Harry a nevím jestli tu budu chtít zůstat. Otec mě opustil a nechal mě s úplně cizí ženou a jejími dvěmi dětmi, kteří ke mně nejsou vůbec příbuzní. Nevím jestli s nimi budu chtít zůstat, protože jsou to v podstatě úplně cizí lidi." vysvětlil Louis, v jeho tváři nebyl ani náznak úhybu, nebo pochyb, které by Harrymu nasvědčili o tom, že lže.

"Pokud budeš chtít odejít, tak půjdu s tebou. Nic mě tu nedrží." Harryho úsměv byl široký a to Louise děsilo.

"Tvůj život je tady, Hazza. Nepůjdeš semnou." namítl Louis a ucítil dotek na svých rukou. Harry ho vzal za ruce a propletl si s ním prsty. "Nikam nepůjdu." řekl nakonec a oba se na sebe usmáli, než rozpustili celý tenhle film pro ošetřující sestřičku, která to celé z povzdálí sledovala a byla si jista, že tihle dva nemůžou být jen přátelé.