Another Broken Heart || Larry ✔

~6~

"Takže?" zašeptal tiše Louis, když seděli na zemi a dívali se na sebe.

"Takže...?" Harry se nervózně zasmál a prohrábl si vlasy svými dlouhými prsty.

Modrooký sklonil pohled a přemýšlel, co říct než se prostě zepta: "Co teď?"

"Nevím." zamumlal druhý a zamračil se, když měl Louis odvrácený pohled. Chtěl zírat do těch modrých očí pořád, protože mu to bylo na dlouhou dobu odmítnuto.

"Zdá se mi to, nebo jsme si právě vyznali city, které k sobě cítíme už od dětství?" pro oba to bylo divné, protože jim nikdy nedošlo, že by ten druhý mohl cítit to, co on. Bylo to matoucí několika věcmi a oni si neuvědomovali, že city se jen tak neztratí.

"Možná?"

"Nejsem si jistý jestli tě pořád miluju, ale kdysi jsem tě miloval a to hodně." usmál se Louis. Postavil se na své rozklepané nohy a kdyby ho Harry nedržel, tak by asi spadnul. Motala se mu hlava, ale to bylo normální, když krvácel více než obvykle. Už si na to zvykl a byl se vším smířený.

"Já to mám stejné." zašeptal Harry tiše a snažil se ujistit, že Louis nespadne. Nechtěl, aby se jeho kamarádovi něco stalo. Unaveně se podíval na Louisovo zápěstí a vytřeštil oči, když tam uviděl obrovkou modřinu, které si před tím nevšimnul. Okamžitě vzal modroočkovu ruku do té své a s něžností si jí prohlížel v ruce.

"To mi udělala omylem Jay." přiznal Louis tiše a chtěl ruku odtáhnout, ale kudrnáč jí nepustil. Zamračil se ještě víc a spustil ze zápěstí oči, když se podíval na nervózního Louise.

"Jak ti to mohla proboha udělat?" modřina byla opravdu veliká a ve tvaru lidské ruky a rozhodně to nevypadalo, že by mu to způsobila ženská ruka, protože odkdy mají ženy takovou sílu? "Tohle vypadá jak kdyby tě za tu ruku držel Hulk."

"Co?"

"Hulk." zopakoval Harry, ale Louisův výraz byl stále nečitelný. "Iron man, Captain america, Thor?" mluvil dál, ale Louis jen pokrčil rameny. "To jsou superhrdinové, ale to je fuk." povzdechl si nakonec Harry a s lehkostí přejel prstem přes fialovou část Louisovi ruky. "Nelíbí se mi to."

"Trpím na modřiny." přiznal Louis s malým hravým úsměvem. "Stačí mi, aby mě někdo bouchl trochu silněji, tak už mám modřinu." odtáhl svojí ruku dál a na tváři si stále držel onen úsměv ve kterém Harry viděl krapítek nervozity.

Dlouhý povzdech opustil kudrnáčova ústa, když Louise chytil za ruku a odváděl ho ze záchodů. Už dávno bylo po vyučování a proto se vydal rovnou pryč ze školy a Louis ho tiše následoval. Cítil své nohy těžké, ale donutil je, aby se pohybovaly, i když to bolelo.

Zastavili se před školou a Harry se na Louise otočil a dřív než někdo něco řekl, tak spojil jejich rty. Sice to byl krátký polibek, protože se Louis hned odtáhl a s vyděšenýma očima zíral na chlapce před sebou, ale za to byl nádherný pro oba dva.

"Promiň." úsměv zmizel z Harryho tváře, když viděl, že Louis se vůbec neusmívá.

"Tohle už nikdy nedělej." řekl modoroký nepříjemně a odstoupil o pár kroků. "Nechci, aby si to ještě někdy udělal. Vůbec nemysli nad tím, že by mezi námi něco mohlo být. Sice jsme si před chvílí vyznali city, ale to neznamená, že spolu máme nějakou budoucnost. Semnou žádnou budoucnost nemáš."

"Jak to myslíš?" Harry byl řím dál tím víc vyvedený do rozpaků, když skenoval Louisovu tvář, která přešla z veselé do vyděšené a bylo jasné, že menší chlapec je v nepříjemné situaci a nejradši by utekl.

"Prostě, tak jak jsem to řekl." upřesnil Louis a zatlačil slzy, které se tlačily do jeho očí. Vždycky si přál, aby se s Harrym políbil, ale když se to stalo, tak věděl, že to nemá cenu. Miloval Harryho, ať už jako když muž miluje ženu a nebo jako kdyby miloval vlastního bratra. On, ale věděl něco, co Harry ne a to něco jim nedávalo žádnou spolešnou budoucnost.

"Ale já to nechápu." Harry zastavil své kroky, které přistupovaly k Louisovi, protože Louis zase ustupoval.

"To je fuk. Nevadí, že to nechápeš. Je to dobře." modré oči se nervózně rozhldély kolem než se vrátily zpět k Harrymu. "Nikdy jsem se neměl vracet. Nikdy jsem neměl chtít bydlet znova ve svém rodném městě. Kvůli tobě jsem se sem nikdy neměl vracet."