Opožděná přihláška?! (HP CZ FF)

Narozeniny

12. prosince

Nad malým městečkem se vznášeli malé vločky, které pomalu dopadávaly na zmrzlou zem. V jednom rodinném domku se probouzela blonďatá dívka. Jakmile otevřela své zelenomodré oči, hned se podívala na nástěnné hodiny. Bylo něco málo po šesté. Ještě chvíli ležela ve své posteli, ale když zjistila, že stejně znovu neusne, vstala a chtěla se jít obléct. Cestou ke skříni jí oči zabloudily ke kalendáři a oči se jí náhle rozjasnily. Vždyť má dneska narozeniny! Když roztahovala záclony, rty se dívce roztáhli do širokého úsměvu. Venku sněžilo. To byl pro blonďatou dívku ten nejhezčí dárek. Zimu, sníh a zimní sporty milovala! Zejména bruslení na ledě . Naplněna skvělým pocitem si rychle oblékla teplé kalhoty , triko a mikinu . Potichu seběhla schody a zamířila do chodby , která vedla k hlavním dveřím . Tam si obula boty a vyběhla na zahradu . Začala se točit a u toho se hlasitě smála . Když už hrozilo , že blondýnka spadne a ještě si něco udělá , zastavila se a dřepla . To už k ní přibíhal pes , který vypadal jako velký koberec . Dívka fenu začala hladit a říkala jí různá slova , kterým pejsek bohužel nerozuměl . Po chvíli jí začaly drkotat zuby a tak se rozhodla , že půjde zpět .

Jakmile byla uvnitř, odhodila boty a nasměrovala si to rovnou do kuchyně , kde už její maminka připravovala svačinu do školy . ,,Dobré ráno!'' pozdravila dívka. ,,Ahoj Nicol'' odvětila matka s úsměvem. ,,Co jsi dělala venku?'' ,,Ále , vždyť víš jak mám ráda sníh ... '' odpověděla Nicol a široce se na maminku zazubila . ,,Hele , radši se jdi připravit do školy , ať zase nepřijdeš pozdě!'' ,,Achjo . A musím? Vždyť mám dneska narozeniny! '' odpověděla trochu smutným hlasem blonďatá dívka . ,,Nicolko , vždyť víš, že musíš.'' povzdychla si matka. Dívka se otočila, vyšla schody a zamířila do otevřených dveřích svého pokoje. S naštvaným výrazem si sundávala mokré oblečení. Nicol totiž školu nenáviděla. Ne snad proto , že by měla špatné známky . Ty měla více než dobré . Ale proto , že ve třídě neměla skoro žádné kamarády. Sice měla nejlepší kamarádku Betty, se kterou se znala už od školky, ale bohužel , už dva týdny byla nemocná . Jedinou útěchou jí byl Jake. Ten se sice do tohoto malého města přistěhoval teprve tento rok , ale ostatním klukům se moc nezamlouval , stejně jako Nicol zbytku třídy , a tak si padli do oka a navzájem se podporovali , pomáhali a vtipkovali . Vždycky když někdo ze třídy urazil Jaka a nebo Nicol , ten druhý se ho okamžitě zastal. Zkrátka to byli kamarádi do deště .

Po ranní hygieně si vzala svačinu a znovu zamířila do chodby , která vedla k oněm dveřím . Cestou se však srazila se svou starší sestrou Lucií. ,,Kam čumíš , ty ichtyle!'' zařvala jí do obličeje. ,, Promiň , já jsem nechtěla .'' odpověděla jí tichým hlasem. Radši se kolem ní rychle prosmýkla, nechtěla vyvolat hádku. Jejich sesterské vztahy byly... strašné. Nicol vůbec nevěděla , proč se k ní sestra takhle ošklivě chová . Chovala se , jako by to vůbec nebyla její vlastní sestra. Často jí nadávala , mlátila ji a nutila do různých věcí . Bohužel , Nicol nikdy nesebrala odvahu a nedošla to říct rodičům , nechtěla sestru více rozčílit a přidělat jí problém . Takhle tomu bylo vždycky. Ať už jí nadával nějaký spolužák , nikomu to neřekla. Radši všechno vzala na sebe , než aby někomu přidělávala problémy .

Ve škole proběhlo všechno hladce, tedy až do čtvrté hodiny, všemi nenáviděné fyziky. Fyzikář byl strašný učitel a vyžíval se v šikanování dětí. ,,Woodová, okamžitě k tabuli!'' zakřičel profesor Deuce na blonďatou dívku , která si až doposud něco psala na kousek papíru. Pomalu se zvedla a došla až k profesorovi. ,,Tady máš zadání a vypočítej sílu tlaku. Jediná chyba a máš pětku , tak dělej!'' znovu se na ni rozkřičel. Nicol se tedy bez zbytečných otázek dala do počítání. Naštěstí pro ni , si učitel vybral jeden z příkladů v učebnici , který zrovna včera počítala s tátou. Proto to měla za chvíli správně vypočítané. ,,Máš jediný štěstí , Woodová , že to máš dobře!'' Kouknul jsem se , že máš dneska narozeniny , co? Už bude z tebe velká holka, viď? Tak hodně štěstí a hlavně toho rozumu!'' pronesl profesor ironickým hlasem. Na to se třída rozesmála. To Nicol dopálilo. Zadívala se se vztekem v očích do těch profesorových. Sevřela prsty v pěst. NIKDO , NIKDO SE MI NEBUDE POSMÍVAT NA MOJE NAROZENINY , odříkávala si v duchu. Učitel se najednou začal nepřirozeně potit a vypadal , že ho něco bolí. Za chvíli se Nicol vzpamatovala a urychleně odvrátila oči. Deuce se zatvářil zmateně a zeptal se vystrašené dívky : ,,Promiňte , co jste říkala , slečno Woodová?'' ,,M-můžu si d-dojít na záchod?'' vykoktala, nečekala na odpověď a už se řítila na dívčí záchody. Tam se se slzami zhroutila .

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám , že vás to moc nenudilo :) Ze začátku to bude možná trochu nudné , ale bude to důležité pro pozdější odvíjení příběhu :)

Za veškeré slušné kritiky a rady budu ráda ! :)