Nicol Woodová je obyčejná třináctiletá holka , která řeší (nejen) obyčejné lidské problémy . Když jí ovšem na okno v den jejích narozenin zaklepe sova , všechno se v tu chvíli změní . Co všechno ukrývá tajemný hrad plný příšer , kouzel a tajných mí...
Ráno přišlo pro Nicol brzo. Jelikož se pořád převalovala a přemýšlela, spala jenom čtyři hodiny. Ovšem když si vzpomněla, co je dnes za den, okamžitě vyletěla z postele. Budík na nočním stolku ukazoval 7:00.
Sešla dolů do hostince a uviděla Zeka jak sedí u ranní kávy a čte si noviny. ,,Dobré ráno, můžu si přisednout?'' zeptala se dívka. ,,Určitě, co si dáš?'' usmál se na ni.
Když Nicol jedla dýňové paštičky a pila teplý čaj, Zeky se jí zeptal. ,,Poslyš, když máš tak ráda ty zvířata, nechceš zajít do místního zverimexu? Myslím, že by ti třeba sova přišla vhod.'' Nicol se rozjasnily oči. ,,Jasně že jo, panebože, to bude super!'' S těmito slovy dopila čaj a začala se zvedat, aby si došla pro peníze.
Rychlým krokem vyrazily po Příčné ulici, aby vše stihli. Když už vcházeli do onoho obchůdku, Nicol se zastavil dech. Tolik nádherných zvířat! Ihned jí do oka padla nádherná sova pálená. Okamžitě k ní vyrazila. ,,Prodavačka k ní hned přišla a začala ji vysvětlovat různé informace. ,,Uchvátila tě na první pohled? Tak si myslím, že je to ta pravá. Sovy si podobně jako hůlky své pány vybírají, tedy pokud můžou. A mimochodem, jmenuje se Moma de Cheese'' usmála se na ni milá prodavačka. ,,Myslím, že si ji koupím.'' řekla Nicol a stále hleděla na tu přenádhernou sovu. Když v tom uslyšela mňouknutí. Normálně by v tom všem hluku tento zvuk zanikl. Jenže Nicol ho slyšela tak, jako by jí ta kočka mňoukala přímo u ucha. Začala se prodírat všemi klecemi až najednou tu nebohou kočičku uviděla. V malém košíčku se choulilo malé černé koťátko. ,,Proboha, co se mu stalo?'' ptala se Nicol mladé prodavačky, která za ní opět přicupitala. ,,Před třemi dny nám ho sem přinesla jedna paní, prý ho našla ležet u popelnice. Dávám ho do pořádku a zatím se mi to úspěšně daří. Dala jsem mu jméno Jake.'' Náhoda? ,,Nechtěla by sis ho vzít taky? Myslím, že by potřeboval láskyplnou pomoc. Léky bych ti dala zadarmo.'' podívala se na ni prosebným pohledem. ,,Já bych si ho strašně ráda vzala, jenom se dojdu zeptat mého učitele.'' kývla ke dveřím, kde stál pohodlně opřený Ezekiel Wood. Rozešla se tedy k němu. ,,Myslíš, že by vadilo, kdybych si přivezla dvě zvířata?'' zeptala se s prosebným pohledem. ,,Myslím si, že to problém není.'' kývl rameny a usmál se.
A tak po chvíli vycházela Nicol s košíkem v ruce a Zeke s klecí v náruči a mířili zpět do oné hospůdky.
